Dne 3. 5. 1981 v ranní směně byl zjištěn na třídě č.40 363b v místě uzavřených stařin výstup oxidu uhelnatého (dále CO) a následný vznik otevřeného ohně. Jednalo se o oblast 40. sloje 3. kry (mocnost až 8,5m), úsek dobývaného porubu č.40 302 ve spodní lávce. Vlastní jednotky ZBZS se pokoušely likvidovat vznikající požár již od sedmé hodiny ranní, avšak bezúspěšně. Naděje na úspěch likvidace požáru přímým zásahem byla minimální zejména proto, že se jednalo o uzavírku důlních děl ve spodní lávce s uhelnou lávkou ve stropě.
Ihned byla zahájena opatření pro zjištění přesné situace, včetně odvolání osazenstva celého dolu. V 11:20hod. byla spuštěna aromatická signalizace a povolán důlní výjezd HBZS včetně pohotovostních jednotek z dalších dolů. V době výbuchu bylo v dole nasazeno 56 příslušníků báňských záchranných sborů. Současně byla povolána „Havarijní komise GŘ OKD“ a uvědoměny příslušné instituce dle Havarijního plánu. S ohledem na situaci, že přímý zásah vodou byl neúčinný a oheň se velmi rychle šířil po třídě č. 40 363b, bylo přistoupeno k rozhodnutí uzavřít předmětný porub č. 40 302 výbuchovzdornými hrázemi. Realizace tohoto opatření byla zahájena dopravou sádry a ostatního potřebného materiálu na určená místa.
V době (16:58hod.), kdy již probíhaly práce na stavbě hrází H1 + H2 došlo z prostoru místa požáru k vyšlehnutí plamene – výbuchu a projevu tlakové vlny směrem k místu budoucí hráze H-1. V 17:31 došlo ve stejném prostoru k opakovanému výbuchu. Jeden záchranář po prvním výbuchu pravděpodobně ztratil orientaci a vběhl přímo do požářiště. Následně byly prováděny průzkumy do oblasti předpokládaného místa nálezu pohřešovaného záchranáře. Tyto průzkumy byly ukončeny až 5. 5. 1981 v 04:30hod. Bohužel tento pohřešovaný záchranář nebyl nikdy nalezen. Následkem výbuchu zahynul ředitel podniku a další záchranář. V dole tak zahynuli dva záchranáři a ředitel podniku, dalších 26 záchranářů utrpělo většinou vážné popáleniny, na které v nemocnici následně zemřeli ještě další čtyři záchranáři. Očití svědkové z řad zasahujících záchranářů následně sdělili své bezprostřední zážitky, o mimořádně silném pudu sebezáchovy, kdy popálení a mechanicky zranění kamarádi se od H1 snažili dostat na bezpečné místo. Samozřejmě jim ihned po výbuchu pomáhali záchranáři záložních čet, protože záchranářská čest a kamarádství jsou v těchto situacích velice pevné. Ti co byli při vědomí a mohli se pohybovat, nemysleli jen na sebe, ale i na postižené kamarády, např. Luboš Civín, i když byl sám zraněný, vynesl jednoho kamaráda a chtěl se vrátit pro druhého, ale to už mu záchranáři na základně nedovolili a předali jej do rukou zdravotníků a lékaře.
Na základě vzniklé situace bylo rozhodnuto uzavřít požářiště v širším okruhu za podpory parogenerátoru GAG-2 z PLR (polská strana byla požádána o pomoc 3. 5. 1981 v 19:30hod. a o půlnoci téhož dne přijeli polští záchranáři s požadovaným technickým vybavením přímo na postižený důl). Už před příjezdem polských záchranářů bylo započato se stavbou H-1. Lutna s uzavíracím poklopem pro vhánění paroplynové směsi o průměru 800mm, byla již ve vybavení HBZS Ostrava. Pro kontinuální kontrolu složení ovzduší na výdušné straně požářiště bylo nataženo 600 m dlouhé odběrové vedení k počítačovému chromatografu, který byl situován na bezpečném místě v čerstvém větrním proudu druhého větrního oddělení. Druhý chromatograf byl umístěn na vtažném patře, před GAG-2. K tomuto byly přivedeny dva odběrové tahy, první od původní stavby H-1 (cca 500m), a druhé z poloviční vzdálenosti. Po dokončení úvodních uzavíracích hrází dal Velitel záchranných sborů 5. 5. 1981 v 04:45hod příkaz ke spuštění paroplynového generátoru GAG-2. Celková doba provozu generátoru byla 3hod. a 5minut. Před požářištěm bylo dosaženo koncentrace 3,8% kyslíku. I když bylo do postižené oblasti napuštěno celkem 185 000 m3 paroplynové směsi, nepodařilo se „propláchnout“ všechna plánovaná důlní díla. Vlivem tepelné deprese došlo k recirkulaci vzdušin v postižené oblasti natolik, že před požářištěm v místě dálkového odběru stoupla 5.5.1981 v 15:55hod. koncentrace kyslíku na 12%. Proto byl vydán příkaz k opětovnému spuštění generátoru na dobu jedné hodiny. Všechny uzavírací hráze byly dokončeny a uzavřeny 5. 5. 1981 ve 21:00hod. Požářiště tak bylo definitivně uzavřeno.
Po celou dobu uzavíracích prací nebylo v dole obsazeno žádné pracoviště. Celkový provoz dolu byl obnoven 6. 5. 1981 v ranní směně.
Za záchranu hodnot národního hospodářství při této mimořádné události, udělil tehdejší prezident ČSSR Gustav.Husák vyznamenání „Za odvahu“ dvanácti zasahujícím záchranářům. Toto státní vyznamenání jim předal ministr paliv a energetiky.
Po takovýchto neštěstích si každý uvědomí, že země nevydá svoje bohatství lacino a proto jsou všichni fárající vedeni k dodržování bezpečnostních předpisů. U záchranných složek dodržování jednotlivých kapitol Služebního řádu platí dvojnásob, protože odkud horníci utíkají, tam následně zasahují profesionálně vyškolení záchranáři, také jenom lidé, kteří se chtějí vrátit ke svým blízkým.
Pro některé je to vzpomínka na těžký zásah, pro některé vzpomínka na kamarády, se kterými prožili kus života a kteří mezi námi už nejsou. Pro mnohé současné mladé záchranáře je to jen kousek historie, protože v době na kterou vzpomínáme, ještě po této zemi nechodili.
