K častým příčinám výjezdu pohotovostních jednotek HBZS Ostrava patří důlní otřes. Vlivem hornické činnosti i nadále dochází ke vzniku otřesů, kdy dojde k nepříznivé distribuci napětí a k uvolnění kumulované potenciální pružné energie.
Podle současně platné vyhlášky ČBÚ č. 659/2004 zní definice důlního otřesu: „Důlní otřes – přírodní jev náhlého porušení horského masivu, který se projeví náhlým vysunutím nebo vyvržením hornin do důlního díla s následkem jeho zjevné a trvalé deformace; tento jev může být provázen seismickým a zvukovým efektem v tomto důlním díle. Na tomto ději se plynné a kapalné komponenty obsažené v horském masivu nepodílejí podstatnou měrou. Podle místa uvolnění pružné energie a porušení horského masivu se otřesy dělí na slojové a otřesy z vyššího nadloží.“
Příčiny vzniku otřesů (obecně) – geologické (prvotní) a hornické (druhotné). Výjezdové jednotky HBZS Ostrava sloužící v pohotovostní službě vyjíždějí na požádání inspekční služby závodu ke geomechanickým jevům o energii větší než 10⁵J.
Příklad výpočtu geomechanického jevu – např: 2,2 × 10⁶ J (jeden joule je taková práce, která je vykonána silou o velikosti jednoho Newtonu působící po dráze jednoho metru).
2,2 × 1 000 000 = 2 200 000 J převede se na 2 200 000 N = 220 000 kg = 220 tun
2,2 × 10⁶ J = síla 220 tun, působící po dráze jednoho metru
Důl Doubrava 1974
Před padesáti lety, ve středu 24. dubna 1974, došlo na Dole Doubrava v oblasti porubu 6 3295 ve sloji 32 N nad 9. patrem k důlnímu otřesu, který vyvolal rozsáhlé destrukce a zavinil smrt pěti horníků, dva byli těžce poraněni a dalších 26 utrpělo méně závažná zranění. Z postižené oblasti unikli pouze čtyři lidé v šoku, ale bez zranění. K nenadálému a neočekávanému horskému otřesu došlo v 7:58 hod. Projevy otřesu byly zaznamenány všemi pracovníky na povrchu Dolu Doubrava a byly patrné i na okolních dolech. První zprávu z dolu podal revírník telefonem z trafostanice v blízkosti šibíku. Následkem otřesu došlo na povrchu k vypadnutí přívodu elektrické energie, což vyvolalo zastavení ventilátorů a kompresorů. Tím se v postižené oblasti podstatně narušilo větrání, čemuž přispělo i zničení regulačních dveří na dělicí chodbě 3261 a rovněž zavalení výdušné chodby 3263 II. Jako první pronikly do postižené oblasti záchranářské jednotky povolané z pohotovosti na HBZS ze stanic v Lazích a v Radvanicích. S prvními jednotkami sfárala také pohotovostní zdravotnická hlídka s lékařem HBZS. Jako vůbec prvnímu byla poskytnuta první pomoc těžce raněnému v trafostanici, který byl přitlačen převrženými stykači. Ve staničení 90 m byl nalezen první smrtelně zraněný, který byl přitlačen k boku chodby pancéřovým plechem, shora zasažen potrubím, a navíc zasypán uhelnou drtí.
O 7 m dále byl nalezen čtyřicetiletý záchranář HBZS, který zde prováděl nezbytná měření pro zajištění bezpečnosti. Byl rovněž do poloviny těla zavalen a přitlačen uhelnou drtí. Ještě než skonal v náručí svých kamarádů z pohotovostních jednotek, posílal je dál do zásahu směrem do porubu s tím, že on to ještě vydrží, že tam budou mít těžší. Potom byli postupně nalézáni další těžce i smrtelně poranění. Nejprve byli do bezpečí transportováni všichni zranění, kteří nebyli schopni chůze, dále pak ostatní zranění, a nakonec byli vyprošťováni smrtelně zranění. Posledním vyproštěným byl smrtelně zraněný v úvodní chodbě. Stalo se to necelých 19 hodin po vzniku nehody. Tento průtah byl vyvolán obtížností vyprošťování v místě, kde byl průřez chodby tlakem a deformacemi snížen nejvíce a kde by rovněž dřívější zahájení prací omezilo odsun poraněných.
Během první půlhodiny sfáralo k pomoci do dolu 37 záchranářů a 2 lékaři – záchranáři, následně dalších 40 záchranářů. Celkem se na likvidaci následků nehody podílelo 152 záchranářů, kromě dostatečné pomoci postiženým při ošetření a jejich transportu byly zahájené průzkumné práce a příprava asanace. Zejména bylo nutné urychleně obnovit řádné větrání, které vzniklé závaly omezily téměř na jednu desetinu. Kromě toho vzniklo nebezpečí samovznícení nahromaděné uhelné zásoby. Vyražené uhlí z boků a místy propadlá hornina ze stropu byla odtěžena pomocí hřeblového dopravníku TH 30. V průběhu asanačních prací byla bezpečnost záchranářů zajišťována obnovenými seizmo-akustickými sondami. Přes všechna technická opatření došlo v průběhu zmáhání několikrát k odvolání záchranářských čet. Dalším bezpečnostním opatřením bylo nasazení kontinuálního sledování koncentrace metanu a oxidu uhelnatého ve výdušných větrech. Asanační práce až po likvidaci výztuže z porubu byly prověrkou havířského umění záchranářů, kteří i při této práci obstáli. Na celé asanaci odpracovali 15 092 hodin. Vyšetřování dospělo k závěru, že porub 3295 byl veden v nepříznivých tlakových poměrech, způsobených ponechanými nevyrubanými pilíři v nadložních slojích, což mělo za následek otřesové jevy, které dobývání provázely od jeho zahájení až po tragickou nehodu.
Co napsat závěrem. Při končící těžbě černého uhlí v naší vlasti si přejeme co nejméně takových otřesových jevů, při kterých jsou ohroženy životy a zdraví naších pracujících v podzemí.
„Zdař Bůh“
Text: Svatomír Tošenovský, oddělení VVaT HBZS Ostrava
Zdroj: Memento důlních nehod v českém hornictví
