V dnešní útlumové době, kdy dochází k velké likvidaci důlních jam, si můžeme položit otázku, zda nám hrozí riziko z nedokonale zasypaných důlních jam. V minulých letech byla veliká neodbornost pracovníku, kteří se podíleli na pracích při likvidaci, používal se nevhodný zásypový materiál, nebyl vyhotoven dokonalý technologický postup.
Bylo nutné se nad tím pozastavit. Doly se uzavírají z ekonomických, těžebních nebo bezpečnostních důvodů po celou dobu existence hornictví. Po roce 1990 byly zlikvidovány celé revíry (Kladensko-rakovnický, Rosicko-oslavanský, Žacléřsko-svatoňovický, Západočeský aj.), nebo alespoň části revírů (Jihomoravský lignitový, Ostravská a Petřvaldská dílčí pánev). Také české rudné hornictví a podstatná část uranového hornictví se v tomto období již stala minulostí. Na to reagoval i Český báňský úřad, když si nechal vypracovat studii o pokrokových a bezpečných způsobech likvidace hlavních důlních děl ústících na povrch tak, jak se provádějí v západních zemích s rozvinutým hornictvím. V roce 1997 vyšla v platnost Vyhláška Českého báňského úřadu č. 52/1997 Sb., kterou se stanoví požadavky k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu při likvidaci hlavních důlních děl. Na tuto vyhlášku navazuje projekt vědy a výzkumu ČBÚ č. 36-05, o možnosti likvidace hlavních důlních děl nezpevněným zásypovým materiálem, vypracovaný v roce 2007.
Připomeňme si některé starší důlní nehody, ke kterým došlo při zasypávání nebo po zasypání důlních jam.
Georg I
V noci z 16. na 17. srpna roku 1967 se v Orlové v domě č. p. 472 z ničeho nic náhle propadla podlaha v bytech paní Gawlagové a paní Žilkové. Následným propadem zmizela část dvou kuchyní v hlubině. Podlaha se propadla do sesedlého prostoru bývalé jámy Georg I, kterou zde byla v letech 1858 až 1879 dobývána sloj „Mohutná“.
Dle dochované dokumentace bylo zjištěno, že jáma dosahovala do hloubky 75 m. Dále bylo zjištěno dle staré důlní mapy, že dům č. p. 472 byl těžní budovou jámy Georg I a po likvidaci sloužil jako ošetřovna a márnice bývalé Hlavní jámy (Bedřich – Egon). Po roce 1930 byl dům upraven na obytný. Vzniklý kráter pohltil cca 300 m3 haldoviny.
Jáma Fanny
V roce 1967 dne 12. října se v poli dolu ČSA v Karviné propadla zátka jámy „Fanny“, kterou se těžilo v letech 1858 až 1877 z hloubky 30 m z 8. sloje. Po propadnutí se objevil jámový stvol o průměru 2,5 m zející do hloubky cca 30 m. Následující den se stěny jámy sesypaly. Způsobený kráter byl zasypán 200 m3 haldoviny. Provedený průzkum zjistil, že jáma byla ponechána nezasypána a bez výztuže, byla jen znepřístupněna položenými dřevěnými hranoly (na tu dobu, normální způsob likvidace jam).
Důl Lazy
Na podzim roku 1964 došlo k provalení 6 100 tun popílku a 3 700 tun haldoviny do výdušné jámy č. 2 „Veverka“ na dole Antonín Zápotocký. Jáma byla vyhloubena do hloubky 334 metrů, a právě se zde prováděly práce na likvidaci jámy. Bahniny se dostaly až do vzdálenosti 400 metrů od okolí jámy, kde zaplavily prostor porubu v 35. sloji. Vzniklé mohutné přívalové vlně se bohužel nepodařilo uniknout čtyřem pracovníkům, kteří se pohybovali v nebezpečné zóně. Jejich těla se podařila vyprostit až po obtížných zmáhacích pracích ve dnech 14.–23. 11. 1964.
Následným vyšetřováním bylo prokázáno, že byla překročena vlhkost popílku (více jak 40 %) a tím se stal popílek „tekoucím“.
Důl Salma
Dispečink HBZS Ostrava byl požádán v roce 1993 o důlní výjezd k nehodě, kdy došlo k zavalení nelikvidované jámy Salma II v Matuškově sadu. Došlo k zborcení ústí jámy a jejímu pádu do nezasypané jámy. Nad ústím jámy bylo postaveno podium, kde probíhaly různé slavnosti. Jen shodou náhod nedošlo k žádnému zranění ani obětem na životech.
Záchranářské jednotky se podílely jen na znepřístupnění ohrožené oblasti. Z povzdálí mohli jen pozorovat zvětšující se vznikající kráter, ve kterém zmizelo pódium a padající okolní stromy i s kořeny.
Vzniklý kráter byl následně zasýpán haldovinou z bezpečné vzdálenosti od kraje kráteru.
Jako příčina se ukázalo postupné podmílání zaúsťovacího věnce výztuže jámy přítokem vody.
Autor článku: Jan Šulej, VVaT HBZS Ostrava
Foto: Archiv HBZS Ostrava
Zdroj: Záchranář č. 11/64; 12/67; 12/93 VŠB – Technická Univerzita Ostrava Fakulta stavební
