Současná doba přináší nové pohledy na zajištění báňské záchranné služby. Na jedné straně dochází k postupnému útlumu klasické hornické činnosti v hlubinných uhelných dolech, ale současně stoupá počet pracovišť s činností prováděnou hornickým způsobem. Zejména přibývá ražeb podzemních tunelů, ať už pro provoz nových tras metra, popř. tunelů pro silnice a železnice.
V posledních letech se v zahraničí v tunelářském průmyslu rozšířilo používání záchranných komor v šachtách nebo tunelech ve výstavbě. Na takové komory neexistuje jediný konzistentní soubor požadavků. Záchranné komory se také používají v hornictví, zejména v zahraničí, kde však mohou platit odlišné požadavky od záchranných komor používaných v ražených tunelech. Mezinárodní tunelářská asociace „ITA“: „International Tunnelling and Underground Space Association“ (pozn. autora), na svém zasedání v Helsinkách v roce 2011 prostřednictvím své pracovní skupiny č. 5. identifikovala potřebu zpracovat směrnici týkající se provozu záchranných komor při stavbě tunelů. Záchranná komora je místem relativního bezpečí v podzemí, nebo v tunelu a je místem pro čekání na záchranu. Poskytuje základní prostředky pro přežití po určitou dobu, než budou pracovníci z komory zachráněni, nebo do doby, než budou moci komoru bezpečně opustit.
Tento dokument je podle potřeby pravidelně přezkoumán a revidován ve světle praktických zkušeností s poskytováním úkrytových komor při výstavbě tunelu.
Směrnice platí pro provoz záchranných komor v mechanizovaných a konvenčních tunelech ve výstavbě. V závislosti na okolnostech může být komora umístěna také na dně velké nebo hluboké šachty. Pokyny jsou určeny pro dozorčí orgány, úřady, klienty, projektanty, dodavatele, koordinátory bezpečnosti a další, kteří se podílejí na stavbě tunelů.
Potřeba zřízení záchranných komor by měla být posouzena jako součást hodnocení rizik projektu tunelu, nicméně je doporučením ITA WG5, že každý tunel ve výstavbě by měl mít záchrannou komoru, pokud se při posouzení rizik projektu stavby tunelu neprokáže, že to není nutné.
Při procesu hodnocení rizik je nutno vzít v úvahu maximální počet osob v tunelu, pravděpodobnou požární zátěž, výskyt, trvání a vývoj kouře, předpokládaná místa vzniku požáru, detekční, poplašné a hasicí systémy. Pokud projekt obsahuje alternativní únikové cesty, jako jsou dvě odděleně větrané tunelové trouby s dostupností častých přechodů v blízkosti vyhloubené čelby, hodnocení rizik může ukázat, že není nutno záchranné komory zřizovat. Prioritně by měla být přijata opatření k zamezení výskytu kouře nebo nedýchatelného ovzduší a k zajištění prostředků pro okamžitý únik na povrch. Použití komory by mělo být považováno za poslední možnost ke zmírnění rizika plynoucího z těchto nebezpečí a v žádném případě nenahrazuje evakuaci na povrch.
Obecně tedy můžeme konstatovat, že potřeba zřízování záchranné komory v současnosti v zahraničí vzniká při ražbách u kterých to doporučí hodnocení rizik a:
• Delších než 500 m
• Které nemají možnost útěkové cesty např. druhým paralelně raženým a propojeným tubusem
• S minimálním kruhovým průměrem 3,5 m
• S nebezpečím vzniku požáru (např. absence hasicích systému na razicím zařízení)
• V tunelech s velkým profilem, kde není možno zřídit tzv. větrní přepážku s možností vytvoření přetlaku
Umístění záchranné komory
Záchranná komora by měla být k dispozici pro každou aktivní čelbu tunelu, pokud pracoviště nejsou dostatečně propojena nebo blízko sebe, aby sdílela komoru. Vzdálenost od čelby tunelu by měla být v rozmezí 150–300 m. Při ražbě tunelovacím strojem (razícím štítem) je mnohdy záchranná komora součástí tohoto mechanismu. V místě komory by neměl být hořlavý materiál. Pokud je to možné, komora by neměla být umístěna v místě stálého prosakování nebo přítoku vody. A v neposlední řadě by měla být chráněna od kabelových a potrubních rozvodů. Umístění a cesta ke komoře by měla být jasně označena pomocí značek vyrobených z retroreflexního materiálu.
Činnost komory při plnění funkce bezpečného místa je bezpodmínečně závislá na dodávce dýchatelného vzduchu do komory po stanovenou dobu a na udržování ovzduší v komoře s normální kvalitou, teplotou a vlhkostí, v neposlední řadě je podmínkou komunikace s povrchem. Pravděpodobně bude existovat také požadavek na poskytování elektrické energie buď z externího přívodu, nebo ze samostatného zdroje.
Provozní režimy
Komora by měla být schopna fungovat ve třech samostatných, ale vzájemně se doplňujících režimech;
• Pohotovostní režim
• Provoz z externí dodávkou médií (elektrická energie, vzduch)
• Samostatný režim nezávislý na externích přívodech
Pohotovostní režim
V tomto režimu nedošlo k žádné mimořádné události a komora je neobsazená, ale připravená k okamžitému nouzovému použití. Není aktivován žádný záchranný systém, ale elektřina z externího přívodu je dodávána do nouzového napájecího zdroje, který je udržován nabitý. Komunikační systémy jsou funkční. Vně komory by mělo být umístěno viditelné a zvukové výstražné zařízení, které signalizuje přerušení externího přívodu vzduchu nebo elektrického přívodu.
Provoz s externí dodávkou
V tomto režimu došlo k mimořádné události a komora je obsazena. Dýchatelné ovzduší zajišťuje spolehlivý externí přívod stlačeného vzduchu z povrchu. Předem by se mělo zvážit umístění vzduchového potrubí (hadic), vzhledem k potřebě vysoké úrovně ochrany před mechanickým poškozením a požárem. Rychlost proudění vzduchu musí být dostatečná pro počet osob v komoře, stejně jako proplachování komory, aby se odstranilo přebytečné teplo, vlhkost, vydechovaný CO2 a CO. Nouzový zdroj energie by měl postačovat k napájení komory po dobu alespoň 24 hodin.
Samostatný režim
V tomto režimu došlo k mimořádné události a komora je obsazena. Současně došlo k odpojení externího napájení a/nebo přívodu vzduchu. Lidé v komoře jsou nyní závislí na zdrojích v komoře. Ty by měly mít schopnost poskytnout dodávku a udržení dýchatelné atmosféry a schopnost udržovat tuto atmosféru v přijatelných mezích (kvalita, teplota, vlhkost). K napájení komory může být zapotřebí nepřerušitelné napájení z baterií.
Několik vybraných parametrů, které by měla záchranná komora splňovat:
• Reflexní označení a světelný maják u dveří komory
• Na přívodu vzduchu z potrubí filtrace k odstranění zápachu, v komoře ovládací prvky pro nastavení proudění vzduchu do komory s ohledem na složení ovzduší a přetlak v závislosti na obsazení komory
• U nezávislého režimu je ovzduší v komoře zajištěno pomocí baterie kyslíkových lahví a pohlcovačů CO2, s regulací přívodu kyslíku dle počtu osob a zajištění nezávadného ovzduší na dobu minimálně 24 hodin
• Klimatizační jednotka s nezávislým přívodem energie pro zajištění optimální teploty a vlhkosti v komoře
• Dostatečná zásoba sebezáchranných přístrojů
• Ruční hasicí přístroje vně a uvnitř komory
• Baterie pro napájení systémů záchranné komory s kapacitou min. 24 hodin
• Zajištění indikace a detekce uvnitř a vně komory
• Komunikační prostředek (důlní telefon, popř. radiostanice)
• Počet osob, které by mohly komoru použít je stanoven na základě osádky na pracovišti, včetně dozoru plus případná návštěva na pracovišti.
• V komoře by měly být k dispozici nosítka a brašna 1. Pomoci
• Rozměry komory by měly být takové, aby poskytovaly alespoň 0,5 m2/osobu podlahové plochy, minimální světlou výšku 1,5 m a minimální objem 0,75 m³/osobu. Pokud je to možné, objem by měl být 1,0 m³ na osobu
• Ve dveřích nebo ve stěně úkrytové komory přiléhající ke dveřím musí být okno o průměru nejméně 150 mm, aby byl umožněn vizuální kontakt
• Dveře by měly být robustní a otevírat se směrem ven. Mělo by být možné otevřít dveře zevnitř nebo zvenčí komory. Dveře a jejich zavírací mechanismus by měly v případě potřeby odolávat nárazovému zatížení
• V další stěně nebo střeše úkrytové komory vzdálené od dveří by měl být nouzový únikový poklop
• Komora by měla být pod přetlakem alespoň 100 Pa, pokud je provozována v externě podporovaném nebo samostatném režimu, ale měla by být přijata opatření, aby tlak v komoře nepřesáhl 1 kPa. Skutečný přetlak v ochranné komoře by měl být monitorován a indikován uvnitř uživateli
• Komora a její poloha by měly být zvenčí snadno rozpoznatelné. Měla by být natřena výraznou barvou a mít kolem střední části reflexní pás široký alespoň 100 mm. Vysoce intenzivní blikající světlo nebo maják vně komory. Případně se doporučuje útěkovou cestu ke komoře a z komory ven z tunelu označit reflexním lankem (tzv. lifeline – pozn. autora)
• Mělo by být zajištěno sezení o šířce nejméně 500 mm na osobu s opěradlem
• V komoře by měla být uložena zásoba vody alespoň 3 litry na osobu na 24 hodin
• Komora by měla být vybavena vhodnou toaletou Pro správnou funkci komory je životně důležité, aby byla komora kontrolována, funkčně testována a udržována plně v souladu s pokyny výrobce. Ti, kdo provádějí tuto práci, by měli být pověřeni vedením a měli být vyškoleni a posouzeni jako způsobilí v souladu s doporučeními výrobce úkrytové komory. Veškerá kontrola, funkční testování a údržba by měly být prováděny v rámci systému řízení jakosti.
Pro bezpečnost těch, kteří budou muset komoru používat, je životně důležité, aby byli poučeni a proškoleni v jejím správném provozu a aby měli pravidelnou příležitost k praktickému výcviku.
Provoz zejména v samostatném režimu může vyžadovat určitou úroveň kompetence v používání zařízení pro detekci plynů a filtraci vzduchu. Mělo by být prováděno pravidelné přeškolování a cvičné poplachy.
Ze zahraničních zdrojů volně přeložil a upravil:
Jaroslav Provázek, hlavní mechanik HBZS Ostrava.
Zdroj:
[online].cit.2022-02-02, webové stránky, Poslední editace 22.2.2022, URL: https://about.ita-aites.org/ publications/wg-publications/1051/guidelines-for-the -provision-of-refuge-chambers-in-tunnels-under-construction
Obr. : zdroj:
[online].cit.2022-02-02, webové stránky, AuastralAsian Mine Safety Journal, Poslední editace 8.2.2022, URL: https://www.amjs.com.au/stratas-global-line-ofemergency- refuge-chambers/
