Z archívu HBZS: ZÁVAL V DOLE VÍTĚZNÝ ÚNOR

K nehodě došlo dne 10. 10. 1967 v ranní směně, v porubu č.95-1493, ve sloji Pavel pod 8. patrem. Při nehodě bylo smrtelně zraněno 5 horníků a jeden byl vyproštěn s těžkým zraněním. Třem pracovníkům z čelby, která se nacházela za uvedeným porubem, a obsluze výsypu z porubu byla závalem odříznuta útěková cesta. Tito pracovníci po zásahu záchranářů a po uvolnění ústupové cesty vyvázli bez zranění. Porub č. 95-1493 se nacházel v hloubce asi 600 m pod povrchem a byl dobýván z pole stěnováním na řízený zával s ručním vyuhlováním pomocí sbíjecích kladiv (mocnost sloje 0,65 – 0,8 m, úklon sloje 280 – 350). Byl zajišťován dřevěnými stojkami se stropnicemi se vzdáleností jednotlivých dveřejí max. 0,9 m. Ve vrchní části porub postoupil od výchozí prorážky 6 m a ve spodní části nad těžní třídou o 12 m. V noční směné 9. 10. 1967 byly z důvodu opožděného závalu odpáleny 3 vývrty. Podle svědeckých výpovědí však touto trhací prací zával nadloží vyvolán nebyl. Osádka kritické směny měla pokračovat ve vyuhlování. Podle výpovědi svědků zjistila osádka malou trhlinu (rys) ve stropě rovnoběžně s uhelným pilířem. Když se začali vtínat do uhelného pilíře, začala se prosypávat z uvedené trhliny drobná hornina a trhlina se začala rozevírat. Po tomto zjištění začali odvolávat z porubu další kamarády. Než se to však podařilo, byl porub v délce 58 metrů nad těžní třídou zavalen. Ihned po závalu byly zahájeny vyprošťovací práce. Na závod byly neprodleně povolány pohotovostní jednotky HBZS. Záchranné práce probíhaly za velmi obtížných podmínek a několikrát musely být přerušeny pro hrozící další zával a ujetí nadložních hornin v porubu. Z pracovníků v zavaleném porubu byl z osádky vyproštěn živý pouze jeden a dalších pět pracovníků utrpělo smrtelná zranění. Po vyproštění posledního postiženého (17. 10. 1967 v I. směně) byla místa nálezů mrtvých havířů, podle pokynů lékaře, dezinfikována a další práce zastaveny. Pro dokopání havarovaného porubu č. 95- 1493 navrhla odborná komise, jmenovaná předsedou „Ústředního báňského úřadu“ a předsedou vládní komise pro bezpečnost práce v hornictví, pět opatření. Následně VVUÚ Radvanice zařadil do plánu výzkumných úkolů řešení problematiky horských tlaků v polostrmých a strmých slojích.