Důl Centrum patří mezi nejstarší, doposud provozované hlubinné uhelné doly v České republice. Jeho dlouholetá historie zasahuje až do 19. století, když zahájení prací na jeho zahloubení se datuje již rokem 1889. V současné době je tento důl posledním činným hlubinným hnědouhelným dolem nejen v Severočeském hnědouhelném revíru, ale i v celé naší republice.
K vyuhlení mocné hnědouhelné sloje se hlavně používalo dobývací metody – komorování na řízený zával. Později, v 90.tých letech minulého století, se přešlo na výrazně efektivnější a bezpečnější dobývací metodu stěnování s vypouštěním nadstropu. Dnes se prakticky ale výhradně dobývá v podsednutí dřívějšího rubání, tzn. v partiích, které byly již dříve vydobyty komorově. Právě tento aspekt – dobývání v silně narušeném uhelném pilíři a velká náchylnost zdejší uhelné sloje k samovznícení představuje zvýšené riziko vzniku důlních požárů.
Dne 23. 4. 2014 koncem odpolední směny došlo na levé straně dopravní chodby oběhu důlních vozů Dolu Centrum k částečnému rozboření nosné cihlové zdi a následnému vyjetí stropní TH výztuže, včetně betonových pažnic. Tento stav vyvolal prolomení stropních vrstev a plnoprofilový zával dopravní chodby v délce 5 – 7 m, který přerušil průchodní větrání této chodby a znemožnil dopravu těženého uhlí z hlubiny na povrch dolu. Bezprostředně po vzniku závalu došlo navíc k iniciaci otevřeného požáru uhelné substance vysypané ze závalu, spojené se silným zakouřením, pronikajícím do navazujících chodeb, vytvářející prakticky nulovou viditelnost, a to z obou stran závalu, doprovázené vysokou koncentrací požárních zplodin, zejména pak oxidu uhelnatého, dosahující vysokých hodnot, v maximech až 0,1 – 0,2% CO. Vzhledem k tomu, že místo události se nacházelo na vtažném větrném proudu celého dolu, došlo k zamoření požárními zplodinami převážné části dolového pole a vynucenému zastavení běžného provozu celého dolu.
Tato dopravní chodba, na níž došlo k prolomení stropních vrstev, se nachází v jámovém ochranném pilíři obou vtažných centrálních jam a její stáří se mimochodem datuje na samý počátek životnosti dolu. Ostění této chodby bylo v prvopočátku jejího vzniku tvořeno vyzděnými vysokými klenbovými cihlovými žebry s roztečí jednotlivých žeber cca 5m, propojenými zazděnými kolejnicemi a nástřikem celého uhelného pilíře vápenným torkretem. V pozdější době byla do tohoto původního ostění, které svou stabilitou již nevyhovovalo požadavkům bezpečnosti, dostavěna další výztuž, tvořená vyzdívkou boků z cihel a betonových tvárnic, s rovnými TH stropními překlady, překrytými železobetonovými pažnicemi. Stav vyplnění meziprostoru inertním materiálem nebyl znám.
Prvotním příkazem, vydaným vedoucím likvidace havárie, bylo zahájení prací k obnovení průchodního větrního proudu přes místo plného závalu, při současném hašení a ochlazování četných ohnisek otevřeného požáru. Za tímto účelem byly na důl povolány čety HBZS Most s vyprošťovacím zařízením – silnostěnným potrubím Ø 540 mm, které se zejména v minulé době, při dobývání metodou komorování, využívalo k záchraně zavalených havířů. Toto potrubí se za pomocí hydrauliky začalo protlačovat přes zával, s cílem dosažení alespoň omezeného průchodního větrního proudu. S tímto zařízením se mostečtí záchranáři bez zásadních potíží dostali do vzdálenosti cca 2-3m v závalu, ale bohužel vzhledem ke stále se zhoršujícím pracovním podmínkám – minimální viditelnost, zvýšená teplota, narůstající rozsah požáru a tím až neúnosné nebezpečí pro zasahující záchranáře, musela být tato činnost zastavena. Po přehodnocení vzniklé situace VLH, bylo přistoupeno k vybudování separátního větrání pomocí flexibilních větraček o průměru 400 mm z obou stran závalu, což vedlo k částečnému zlepšení pracovních podmínek a umožnilo zahájení prací ke zmáhání závalu z obou jeho stran za pomocí hnané výztuže.
Hnaná výztuž se prováděla z ocelových TH dveřejí o rozměrech cca 2x3m, ve vzdálenosti jednotlivých dveřejí cca 0,5m od sebe. Tyto byly vzájemně propojovány rozpínkami a zapažovány ocelovými Union pažnicemi délky 2-3m, hnanými do závalu ve stropě i bocích chodby.
Z vedlejší mimoúrovňové chodby byly do prostoru závalu navrtány 4 vrty, pomocí kterých bylo místo závalu také ochlazováno a inertizováno.
Zmáhání závalu probíhalo ve značně ztížených podmínkách, ve vysoké koncentraci CO a zvýšené teplotě, při neustálém hasení a ochlazování míst se vzněcující se závalovou hmotou. Práce se prováděly prakticky stále v dýchacích přístrojích a při omezené viditelnosti. Takto bylo postupováno vpřed, centimetr po centimetru z obou stran závalu.
Prakticky ve všech provozovaných chodbách dolu prováděli báňští záchranáři v dýchacích přístrojích také bezpečnostní pochůzky z hlediska protipožárního střežení dolu. Při jedné z nich, dne 26. 4. 2014, byla zaznamenána zvýšená aktivita endogenního záparu v závalové části nuceně zastaveného stěnového porubu, a to na jeho vtažné straně za štítovou výztuží, spojená s vývinem kouře a výronem CO. Důsledkem toho došlo k dalšímu navýšení koncentrace oxidu uhelnatého a kouře ve větrném proudu. Likvidace záparu, prováděná dalšími četami báňských záchranářů, probíhala tlumením nepřístupného záparu utěsňováním spár a mezer mezi štíty, vháněním plynného dusíku, ale hlavně dusíkové pěny, do kritické oblasti za štíty, pomocí generátoru na výrobu dusíkové pěny.
Na odpolední směně 1. 5. 2014 došlo konečně, po skoro osmi celých dnech usilovné a velmi fyzicky i psychicky náročné práce, k částečnému propojení hnané výztuže z obou stran závalu a získání omezeného průchodního větrného proudu. 5. 5. 2014 bylo pak místo závalu sanováno a zprůjezdněno v takové míře, že mohlo dojít k ukončení havarijní situace, obnovení provozu oběhu vozů, přes který je realizováno odtěžení z celého dolu a obsazení celého dolu pracovníky běžných profesí. Byl také samozřejmě okamžitě obnoven provoz stěnového porubu.
Následně byl celý prostor závalu prokalen vápenocementovou směsí a byl také proveden torkretovací nástřik sanované části chodby. Poté bylo zahájeno vyplňování veškerých volných prostor nad chodbou plavením inertní popílkovou směsí.
Není zcela jasné, co bylo příčinou tak rozsáhlého závalu, který vznikl na chodbě, která se celé roky zdála být zcela stabilní a vzhledem ke svému stáří a nehořlavé výztuži i bezpečná. Pravděpodobně se zde ložisko tak velkého závalu připravovalo již dlouhodobě a jeho příčinou mohla být nedostatečná sanace této chodby, provedená již v závěru minulého století a následné, postupné a dlouhodobé rozvolňování stropních vrstev nad touto chodbou, spojené s náhlým vybitím tlaků, vedoucím k prolomení pažnicového stropu.
Havarijní akce se zúčastnilo během těchto 11 dní trvání havárie 55 záchranářů ZBZS dolu Centrum a 45 záchranářů HBZS Most, kteří zde v průběhu likvidace havárie celkově odpracovali 6774 hodin.
Všem záchranářům, kteří se na likvidaci této havárie podíleli, patří velké uznání a poděkování za jejich maximální nasazení, obětavost a bezpečnou práci v náročných podmínkách.
Zpracoval: Ing. Pavel Pirunčík – HBZS Most
za přispění
Ing. Antonína Kotrbatého – ZZD Centrum
