Před padesáti lety, v listopadu a prosinci 1963, bylo ve dvou kurzech báňských záchranářů vyškoleno prvních 21 lékařů, z nichž se vytvořil základ týmu lékařů záchranářů, kteří stáli u zrodu Rychlé důlní zdravotnické pomoci v OKR.
Jednání o vytvoření systému poskytování lékařské pomoci při úrazech a náhlých onemocněních v podzemí byla zahájená již v srpnu 1959, kdy ředitel HBZS Ostrava Ing. Lubomír Hájek inicioval setkání se zástupci ředitelství ZÚNZ OKD Ostrava, na kterém byl vznesený požadavek na zřízení závodní lékařské stanice pro HBZS a VVUÚ Radvanice.
Lékařská stanice měla zajišťovat péči o členy stálého sboru HBZS, zaměstnance HBZS a VVUÚ, pravidelné prohlídky záchranářů ze závodů, prohlídky záchranářů nastupujících do pohotovosti, provádění školení první pomoci při výcviku nových báňských záchranářů a záchranářů v pohotovosti, podílet se na fyziologických výzkumech v autorizované zkušebně dýchací techniky na HBZS a zajišťovat částečnou pohotovostní službu v normální pracovní době při výjezdu záchranného sboru. Požadované úkoly začala lékařská stanice plnit v roce 1961. Prvním lékařem byl MUDr. Vlastimil Drbohlav.
V té době v případě závažného úrazu zejména v ranní směně fárali k poskytnutí pomoci dílenští (závodní) lékaři šachet nebo i lékaři z pohotovostní služby OÚNZ. Ne všichni lékaři z pohotovostní služby byli ale ochotni do dolu fárat. Velké nehody v roce 1960 na Dole Hlubina, kdy zahynulo 54 horníků a v roce 1961 na Dole Dukla, která si vyžádala 108 životů, ukázaly nezbytnou potřebu nasazení lékařů pro poskytování první pomoci v podzemí. Na Dole Dukla v roce 1961, kromě poskytování první pomoci postiženým lékaři v dole, došlo poprvé k tomu, že byla zajištěná trvalá lékařská služba na základně v dole, přestože nebyly ještě dořešeny otázky právní, spojené s fáráním do dolu a odměňování zasahujících lékařů. Prosazování úmyslu poskytování lékařské pomoci v podzemí naráželo na překážky, které musely být postupně odstraňovány. Lékaři nemohli být odměňováni jako báňští záchranáři, protože v důsledku zamítavého postoje zdravotnického odboru KNV v Ostravě, nemohli být vycvičeni jako horníci záchranáři. Lékaři byli vyškoleni jen pro použití dýchacích přístrojů v případě potřeby. V říjnu 1962 se podařilo zamítavé stanovisko zdravotnického odboru KNV změnit. Absolventi prvních dvou kurzů lékařů – záchranářů, koncem roku 1963, byli většinou závodní lékaři ze šachet, kteří v ro-ce 1965 začali držet nepřetržitou domácí pohotovost na telefonu doma a na pracovišti. Na vyžádání HBZS se dostavili vlastním vozidlem na postižený závod.
V říjnu 1965 připravila HBZS na základě příkazu ministra paliv návrh na organizaci stálé pohotovosti lékaře – záchranáře na HBZS, který počítal s výkonem nepřetržité služby na stanici po dobu 3 a půl dne s určením dvou lékařů za týden s tím, že jim byla daná možnost dohody při vzájemném zastupování. Odměňování za dobu poho
tovosti se mělo řídit podle Výnosu č. 13 ministra paliv a energetiky o odměňování pracovníků BZS. V té době vykonával funkci závodního lékaře VVUÚ a HBZS MUDr. Antonín Kachlík. K realizaci tohoto záměru došlo až od 1. února 1968, kdy se v pohotovosti střídalo 15 lékařů z původního kádru 21 vyškolených. Výjezd v ranní směně o pracovních dnech zajišťoval lékař HBZS. Od 15. hodiny odpoledne do 7. hodiny ranní sloužili ostatní vyškolení lékaři. O víkendech a svátcích byla zajišťována domácí pohotovost lékaře. Od února 1968 nastoupil MUDr. Milan Blažek, který se stal vedoucím lékařem a v tomto postavení působil do konce roku 1993.
Lékař vyjížděl po vyhlášení poplachu spolu s celým pohotovostním oddílem. Velitel výjezdu pak na místě rozhodoval, zda bude lékař fárat. Pokud druh nehody nevyžadoval zásah celého oddílu, tak sfáral jen lékař se dvěma záchranáři. V každé pohotovostní četě byl určen jeden záchranář jako zdravotník. Praxi k základnímu školení o první pomoci získávali v té době tito báňští záchranáři zdravotníci na stážích na chirurgickém oddělení Hornické polikliniky v Ostravě. Později byly organizovány stáže na odděleních ARO v nemocnicích v Bohumíně, ve Frýdku Místku a Ostravě Fifejdách.
V sedmdesátých a osmdesátých letech se uskutečnilo sedm celostátních seminářů lékařů HBZS z celé republiky s cílem výměny zkušeností, informování o novinkách ve vybavení pro poskytování první pomoci v podzemí, prodiskutování problematiky metodiky výběru záchranářů v přijímacím řízení, práce ve vysokých teplotách, práce ve vysokých koncentracích CO2, stravování a pitného režimu v akcích, dlouhodobé působení kyslíku a ostatních témat záchranářské medicíny. Tato setkání přispěla ke zvýšení úrovně poskytované rychlé lékařské služby a péče o záchranáře v zásahu.
Od října 1976 byla pohotovost lékaře na HBZS i o sobotách do 14. hod. Od ledna 1979 byla pohotovost lékaře na HBZS prodloužená do neděle do 14. hodiny. Lékař z domácí pohotovosti se v případě potřeby dopravoval na šachtu vlastním vozem. Od října 1992 byla pohotovost lékařů zajišťována na HBZS po dobu celého týdne, kromě svátků, kdy byla držena domácí pohotovost. Po odchodu MUDr. Milana Blažka působil od počátku roku 1994 do konce září 1994 jako vedoucí lékař MUDr. Oskar Foldyna. Dnem 1. října 1994 nastoupil na HBZS MUDr. Petr Karpeta a od 1. ledna 1995 se stal vedoucím lékařem. Po jeho odchodu v srpnu 2008 převzal funkci vedoucího lékaře MUDr. Aleš Menšík, který ji vykonává dosud.
Kromě zajišťování pohotovosti a zásahů pro záchranu se lékaři HBZS Ostrava podíleli také např. na úpravě vozů pro přepravu zraněných v podzemí, zkoumání vlivu plynů na organizmus, určování délky zásahů ve ztížených mikroklimatických podmínkách, na zkouškách nových typů dýchacích přístrojů ve zkušebně dýchací techniky a způsobu ověřování fyzické připravenosti báňských záchranářů. Tři za stávajícího kádru lékařů absolvovali zkoušky z hyperbarické medicíny, což je nezbytné pro činnost potápěčského oddílu.
Za zmínku stojí také působení báňských záchranářů HBZS Ostrava při zahájení provozu letecké záchranné služby v Ostravě v letech 1989 – 90. Plně se osvědčili jak po stránce odborné plněním úkolů sestry, tak při zajišťování navigace i při zajišťování postižených v nepřístupném terénu.
V současné době je pohotovost lékaře na HBZS nepřetržitá po dobu celého roku.
V případě požadavku o lékařský výjezd vyjíždí sanitka s lékařem a dvěma záchranáři. Řidičem vozidla je mechanik báňské záchranné služby. Ze strany vedení HBZS je věnována stálá pozornost neustálému zvyšování odborné úrovně záchranářů – zdravotníků. Všichni, kteří vyjíždějí s lékařem, absolvovali školení řidičů vozidel pro převoz zraněných a nemocných, četaři lékařského výjezdu pak školení řidičů vozidel rychlé lékařské pomoci. V rámci „Komplexního vzdělávacího programu pro pracovníky báňské záchranné služby“ pak v letech 2011 – 2012 absolvovali stáže na Územních střediscích záchranné služby Moravskoslezského kraje. Pro výkon lékařské pohotovosti je v současné době smluvně zajištěno 18 lékařů. Od roku 2009 mohou být v plánovaných nehavarijních zásazích nasazováni i zdravotničtí záchranáři s kvalifikací báňského záchranáře.
Čtyři záchranáři úspěšně absolvovali školení lektorů Českého červeného kříže, aby mohli kvalifikovaně školit ostatní záchranáře o poskytování první pomoci. Téma poskytování první pomoci v rozsahu 8 hodin je součástí kurzů nováčků záchranářů. V rámci udržování odborné způsobilosti báňských záchranářů je praktický nácvik ošetření úrazů a oživování prováděný jedenkrát za rok. Zlepšila se úroveň vybavení stanic první pomoci na šachtách. Dobře funguje úzká spolupráce s Centrem tísňového volání. V případě nutnosti šetrného transportu zraněných se na žádost zasahujícího lékaře využívá vrtulník letecké záchranné služby. Na všech šachtách jsou přistávací plochy, umožňující jeho přistání i v nočních hodinách. Vybavení sanitek je na úrovni zaručující poskytnutí potřebné péče při transportu postižených.
Pro zajištění plného úspěchu lékařského výjezdu je ale důležité, aby byl inspekční službou vyžádán bez zbytečného prodlení. To přinese nejen zkrácení doby utrpení postiženého a zkrácení doby nemocenské, ale dává také i větší naději na zmenšení následků. To by si měli uvědomit všichni, počínaje těmi co jsou na místě úrazu, nebo se o něm jako první dozví, aby podali hlášení na dispečink a informovali inspekční službu o stavu postiženého a pokud možno popsali jak k úrazu nebo náhlé příhodě došlo.
Od roku 1963 bylo na HBZS vyškoleno celkem 72 lékařů a 7 zdravotnických záchranářů. Jim všem a záchranářům zdravotníkům, kteří je doprovázejí, patří poděkování za obětavý výkon služby v nelehkých důlních podmínkách.
Přehled výjezdů HBZS Ostrava od roku 2000
