Každým rokem, již od roku 1982, vzpomínáme na katastrofu na dole Pluto II. Při této příležitosti jsou pořádány pietní vzpomínky na 65 horníků a báňských záchranářů, kteří zahynuli při výbuchu na dole Pluto v Louce u Litvínova. Vzhledem ke kulatému výročí byl letos pietní akt pořádán nejen u pomníku katastrofy v Litvínově, ale a i pomníčku v Louce u Litvínova. Jako obvykle byl vzpomínkový den zahájen turistickým a cyklistickým „Memoriálem Pluto“, jehož cíl byl v kulturním domě v Louce. Zde se konala kulturní a osvětová část vzpomínek.
Spolek Severočeských havířů uspořádal v kulturním domě výstavku seznamující návštěvníky s historií dolu Pluto a průběhem vyšetřování neštěstí na dole. S pomoci důlních map, fotografií a zápisů z šetření neštěstí tam byla popsána situace v dole před výbuchem a po něm a také zdokumentována a popsána taktika a vedení postupu čet báňských záchranářů v jejich úsilí a snaze najít a zachránit případné přeživší.
Součástí výstavky byl také ve smyčce promítaný dokumentární film redaktorů ČT Johna a Klímy o šetření příčin a zavinění důlního neštěstí. Film sleduje chronologicky postup vyšetřování. Zároveň se snaží o zpochybnění správnosti šetření ukončeného v roce 1988 a o nové otevření vyšetřování případu. Autoři díla považují případ za nedostatečně vyšetřený a viníci tak dle jejich názoru zůstali nepotrestaní. Výstavka byla dne 19. 9. přemístěna do depozitáře Hornického muzea v Kopistech.
Další část aktu v Louce zahájil v místní kapli koncert pěveckého souboru „Zastaveníčko“. Po koncertu se zúčastnění odebrali k pomníku neštěstí a po projevu starostky obce Louka uctili památku zahynulých havířů položením květin. Na závěr pietní vzpomínky byl v kapli uspořádán koncert kvarteta “Štveráček“. Vzpomínkové akce pak pokračovaly v Litvínově, kde se shromažďovali lidé u pomníku již od 15 hodin. Přesně v 15:33 hod. v čase výbuchu zahájily pietní akt sirény zásahového vozidla HBZS Most. Předseda Spolku severočeských havířů přivítal účastníky shromáždění a ve svém projevu vzdal poctu všem zahynulým havířům a záchranářům. Po jeho projevu byly k pomníku položeny květiny.
Následně byl organizován pochod horníků městem Litvínov a na jeho závěr se konal „Šachťák“ k uctění památky zahynulých horníků a ošetření ran pivní mastí.
Závěrem bych chtěl podotknout, že pietní akty byly dobře organizačně zajištěny, kulturní program byl zajímavý a vzpomínkových setkání se přes skutečnost, že od události uběhlo již 30 let a hornictví je v likvidaci, účastnil velký počet lidí, včetně zástupců řady hornických společností a spolků, měst, obcí i politických stran.
Památka zahynulých horníků a záchranářů je tedy stále živá a varující.
