22. února 2010 uplynulo 50 let od největší důlní katastrofy v tehdejší NDR, ke které došlo uvedeného dne v ranní směně v roce 1960 na dole Karl Marx ve Zwickau. Zahynulo při ní 123 horníků z celkového počtu 178, kteří se v oblasti dolu postižené explozí v té době nacházeli. Příčinu se nepodařilo přes veškeré úsilí mnoha jednotlivců a skupin dosud zcela jednoznačně objasnit.
Památku obětí této nehody každoročně uctívají rodinní příslušníci, kolegové a kamarádi, kteří měli to štěstí, že se v ranní směně v dole nenacházeli, nebo že se jim podařilo zachránit. Ne jinak tomu bylo i letos při ekumenické vzpomínkové slavnosti ve zcela zaplněném kostele Moritzkirche ve Zwickau za přítomnosti představitelů města, církví a spolku horníků černouhelných dolů. U oltáře byla postavená nová bronzová deska se jmény všech zahynulých a za každého z nich svítila jedna svíce. Vedle každé řady lavic stála zapálená benzínová lampa. V úvodu pietního aktu starostka města Pia Findeiß spolu se zástupci spolku horníků vzpomenula jmenovitě všech 123 obětí neštěstí. Po skončení slavnosti v kostele následoval průvod městem na hřbitov k památníku obětí katastrofy.
Tomuto kulatému výročí byla také věnována velká pozornost médií. Televize MDR přinesla několik reportáží. Materiály z roku 1960 spolu s novými komentáři k možným příčinám zveřejnily noviny Freie Presse. Úřad kultury a Městský archiv Zwickau ve spolupráci se Spolkem horníků černouhelných dolů vydali publikaci „Die Grubenkatastrophe im VEB Steinkohlenwerk Karl Marx Zwickau vom 22. Februar 1960“ („Důlní neštěstí v národním podniku černouhelný důl Karl Marx ve Zwickau 22. února 1960“), ve které se snaží na základě dosud zjistitelných faktů celou situaci co nejobjektivněji popsat a zjistit příčinu nehody.
[singlepic id=47 w=320 h=240 float=center]
Tato skupina zahájila svoji práci v únoru 2004 a předpokládala, že by kniha mohla být dokončená do dvou let. Z důvodu nutnosti prostudování velkého množství materiálů a vyhodnocení informací těch co neštěstí přežili, se práce na přípravě vydání prodloužily o čtyři roky a její vydání se uskutečnilo v roce padesátého výročí katastrofy. Autoři přiznávají, že skutečnou příčinu se ale asi zjistit nepodaří, neboť celé vyšetřování v šedesátých letech probíhalo pod dohledem všudypřítomné státní bezpečnosti, která se jej snažila vést směrem, který vyhovoval tehdejšímu vedení NDR. Státní bezpečnost měla svoje lidi všude. Ve vyšetřovací komisi i mezi obyvatelstvem pro zjišťování nálady. Její spolupracovníci seděli večer osudného dne v hospodách a naslouchali, co se o nehodě mluví. Některé podklady z vyšetřování uložené v archivu státní bezpečnosti v Chemnitz a v hornickém archivu ve Freibergu mohou být s ohledem na ochranu pozůstalých zveřejněné až v roce 2040. Tím je celé šetření už i s tak velkým časovým odstupem značně ztížené.
Skupina, která publikaci vydala, došla na základě jí dostupných faktů k jiným výsledkům o příčině katastrofy, než byl oficiální výsledek původního vyšetřování.
Geologické poměry
Černouhelný revír v okolí Zwickau, kde se Důl Karl-Marx nacházel, měl rozlohu kolem 30 km2. Ve třech souvrstvích slojí bylo celkem 11 slojí, které většinou upadaly v úklonu 25 gonů severovýchodním směrem. Na jihozápadní straně jednotlivé sloje vystupují na povrch. Na severu a částečně i západní části ložiska jsou ohraničené diskordantním navrstvením spodního permu na produktivní karbon, čímž byla způsobena eroze. Další omezení dobývání tvořily kamenné proplástky a vyhluchnutí. Vedle rozdílného vyvinutí slojí bylo ložisko rozdrobené tak, že nebylo možno plánovat velká důlní pole a z tohoto důvodu bylo omezené nasazení mechanizace.
[singlepic id=48 w=320 h=240 float=center]
Těžba v důlním poli dolu Karl-Marx o velikosti 4,5 km2 byla zahájená hloubením vtažné jámy Karl-Marx Schacht (dále KMS) I v letech 1859 až 1865. Postupně byly vyhloubeny další jámy KMS II (v době nehody vtažná) a výdušné KMS III a KMS IV. Dobývací prostor prvního těžního úseku, kde k nehodě došlo, byl vymezený dvěma geologickými poruchami – na jihozápadě Reinsdorferským seskokem, na severozápadě vyhluchnutím sloje, na severovýchodě vyrubaným prostorem sousedního dolu Martin Hoop v letech 1950 – 1956 a na jihovýchodě vyrubaným prostorem v roce 1930. V podstatě se jednalo o dobývání zbytkového pilíře střední a spodní části Spodní planitzerské sloje. Důlní díla vedená v této sloji byla označována čísly pořadí slojí od povrchu, která v případě této sloje začínala číslem 8. Mohutnost proplástku kamene mezi střední a spodní částí sloje činila 3 m. To umožnilo prostorové spojení porubů dobývajících střední část sloje (označené c) a porubů dobývající spodní část sloje (označené e). Spodní lávka byla zpravidla dobývaná jako první na plnou základku. Sloj v tomto úseku měla sklon 18 gonů na severovýchod. Dobývané uhlí, které obsahovalo 36 % prchavých látek bylo relativně dobře vhodné ke koksování.
První těžní úsek
Důl Karl Marx byl rozdělený do šesti těžních úseků. Celková těžba dolu ve dvou těžních a jedné údržbářské směně činila 2000 t denně. Z toho bylo v prvním úseku, kde k nehodě došlo, těženo 460 t. Technický dozor vykonávalo v revíru sedm revírníků, jeden vedoucí úseku, jeho zástupce a dva mechanici. S časovým posunem dvou hodin oproti střídání směn fárala požární hlídka, která se skládala ze dvou zkušených horníků. Ti měli za úkol ve dvojici na stanovené trase kontrolovat nahromadění plynů, požární nebezpečí a bezpečnostně technická zařízení jako větrní dveře, ventilátory v chodbách, prachové uzávěry a bedny s uloženými sebezáchrannými filtračními přístroji. V oblasti prvního úseku bylo uloženo v blízkosti obou porubů a na dalších důležitých uzlech celkem 356 filtračních sebezáchranných přístrojů.
Pro omezení účinků případného výbuchu uhelného prachu bylo v prvním úseku 11 prachových uzávěr s celkovým množstvím 22 720 kg kamenného prachu. V době nehody byly provozovány poruby 819e –Abbau o mocnosti 3 m ve východním křídle, který byl dobývaný na základku do pole a porub 816cIII –Abbau v západním křídle, dobývaný na základku z pole. Výztuž v porubech byla dřevěná. Dobývací technologií byla trhací práce.
Větry do prvního úseku o objemu 1 120 m3/min. byly přiváděny od hlavní těžní vtažné jámy KMS I po překopu 4. patra přes šibík Bl.-Scht.8 dále po překopu 820-Qu., k šibíku Bl.-Scht.32 a k úpadnici 817c-Fallort, kde se rozdělovaly do obou dobývacích křídel. Vzdálenost od vtažné jámy KMS I k šibíku 8 činila 1 100 m. Šibík sloužil pro jízdu mužstva, dopravu materiálu a těžbu z celého prvního úseku. Uhlí z porubů v obou křídlech bylo pásy o šířce 800 mm dopravováno do 10 m vysokého zásobníku 820–F-Bkr. a dále pak ve vozech lanovkou k šibíku Bl.-Scht.8. Po sousední koleji byl do úseku dopravovaný materiál a základka.
Výdušné větry z porubu 816cIII–Abbau byly odváděné přes výdušné chodby 816-Kopfstr. a 816-W-Berg, překop 821–Flügel-Qu. do chodby 824-W-Berg, kde se spojovaly s výdušnými větry z východního křídla z porubu 819e-Abbau které přicházely po výdušných chodbách 819-Kopfstr. a 817c-W-Berg a dále společně překopem 821-Qu. přes šibík Bl.-Scht.7 na třetí výdušné patro do výdušné jámy KMS III.
Situace před explozí
V pondělí 22. února 1960 v ranní směně byly oba poruby připraveny pro těžební směnu. V obou porubech a ražbě předstihu 819e na vtažné třídě byly v předcházející noční směně provedeny trhací práce. Ve vtažné chodbě 819cI -Fußstr. měla být provedená trhací práce počátkem ranní směny v pondělí, což se částečně stalo. V celé oblasti prvního úseku se v té době nacházelo 7 střelmistrů, z toho 3 byli v důlním poli 819. Porub 819c nebyl obsazený, protože se tam mělo ještě provádět vybavování. Ve spodní části porubu 819e se připravovalo na zafoukávání. Obsazená byla také ražba výdušné chodby 821-W-Berg. V oblasti prvního úseku se v ranní směně nacházelo celkem 178 osob. Před explozí nebyly pozorovány ani hlášeny žádné nepravidelnosti nebo nahromadění plynů.
Exploze a její bezprostřední účinky
V 8:20 hod došlo k explozi, jejíž tlaková vlna byla silně pociťována v celém prvním revíru a téměř ve všech důlních dílech celého dolu. Na dispečink bylo voláno z různých míst o tlakové vlně a kouřích. Krátce na to informoval údržbář hlavního ventilátoru na výdušné jámě KMS III o výstupu požárních zplodin.
Z východního křídla 819 však nepřišlo žádné hlášení. Tlaková vlna se dostala přes šibík Bl.-Scht. 8 na 4. patro, kde se rozvětvila do různých křížení. Prachová uzávěra na překopu 820-Qu. mezi šibíkem Bl.-Scht. 8 a šibíkem Bl.-Scht. 32 splnila svůj účel. Zabránila přenosu plamene a tím zabránila katastrofě nepředstavitelného rozměru. Dále byly shozeny prachové uzávěry ve vtažné třídě 816-Fußstr. a ve vtažné chodbě 819- Fußstr. Ostatní prachové uzávěry zůstaly neporušené.
V 8:45 hod. sfárali do dolu první dvě čety záchranářů z obvodní báňské záchranné stanice ve Zwickau. Pro záchranáře okolních dolů byl vyhlášený poplach a svoji činnost zahájilo vedení likvidace havárie, jehož počet členů postupně dosáhl 15 osob. Dva revírníci v postižené oblasti organizovali únik, který byl možný ale jen do výdušných větrů směrem k šibíku Bl.-Scht.7, protože na překopu 820-Qu, kterým se bylo možno dostat ke vtažnému šibíku Bl.-Scht.8 začalo v několika místech hořet a navíc podle mylného hlášení revírníka měl být na chodbě 816- Fußstr. nepřekonatelný zával. Přesto se ale touto cestou podařilo jednomu elektrikářovi z oblasti 816 dostat přes 816cIII-Stammachse, 816- Fußstr. na překop Qu.820 a k šibíku 8.
VLH organizoval přes revírníka vyvedení osazenstva s nasazenými filtračními sebezáchrannými přístroji z křídla 816 k šibíku Bl.-Scht.7. Pokus navázat spojení s někým v oblasti 819 se nezdařil, protože tam byli jak se později zjistilo všichni usmrceni. Průzkumy záchranářů postupovaly jak ze vtažné strany od šibíku Bl.-Scht.8, tak z výdušné strany od šibíku Bl.-Scht 7. Do dolu sfáral závodní lékař a pomocný zdravotnický personál.
[singlepic id=49 w=480 h=360 float=center]
Většina větrních dveří, které byly převážně dřevěné, byla explozí zničená a tím došlo ke změně ve větrání v celé oblasti prvního úseku. V důsledku větrních zkratů byly požární zplodiny na výdušné straně zředěny a ochlazeny, což umožnilo záchranu sedmi havířů, kteří se vydali po směru větrů k šibíku Bl.-Scht.7. Ti co se nacházeli ihned po výbuchu v prostorách s povýbuchovými zplodinami s vyhořelým kyslíkem, neměli s filtračními sebezáchrannými přístroji šanci se zachránit. V důsledku otravy CO přišlo při útěku o život 44 osob. Na překopu 820-Qu. byli postižení zabiti převážně v důsledku mechanického a tepelného účinku exploze, neboť u nich byl zjištěný rozdílný obsah karboxyhemoglobinu v krvi. Mrtví nalezeni u zásobníku uhlí 820-F-Bkr. měli vysoký obsah CO v krvi v důsledku nadýchání se povýbuchových zplodin, které se tam dostaly z výdušné chodby 819-Kopfstr. Když se několik minut po explozi na překopu Qu.-820 obnovil větrní proud, tak se k horkým místům dostal kyslík a vzniklo několik požárů. Ve východní oblasti dobývání 819, jak se později při zmáhání bez pochyby zjistilo, byli všichni okamžitě mrtví. Na západní straně v oblasti 816 se mrtví nacházeli jen na vtažné 816- Fußstr.
Během krátké doby bylo pro zásah k dispozici celkem 520 záchranářů ze všech tehdy činných východoněmeckých dolů. Mezi nimi byli i záchranáři z Kladna, kteří přivezli latex na dotěsňování. Nabízená pomoc západoněmeckých záchranářů byla v období studené války z politických důvodů odmítnutá.
Záchranné práce, likvidace požárů a uzavření požářiště
Velitel ZBZS, který se shodou okolností nacházel v době exploze blízko náraží 8. šibíku jím v 8:35 hod sfáral a ohlásil požár dřevěné hráně na překopu Qu.-820 u šibíku 32. Nasazené čety záchranářů dostaly za úkol uhasit oheň dřevěné hráně na překopu Qu.-820, profárat šibík 32 a pokud možno opět uvést do chodu těžní stroj v šibíku 32. Dále provést průzkum překopu Qu.-820 směrem k zásobníku 820-F-Bkr. a do úpadnice 818c-Fallort.
Další četa měla sfárat šibíkem Bl.-Sch.7 a ve výdušných větrech po překopu Qu.-821 proniknout do oblasti 819 a tam pomáhat těm, co byli na útěku tímto směrem. Dále získat přehled o situaci, neboť z těchto míst nebyla stále žádná zpráva. Záchranáři vystřídali strojníka těžního stroje na šibíku č. 7, který prováděl obsluhu těžního zařízení s nasazeným sebezáchranným přístrojem.
Jedna četa byla vyslaná na 3. hlavní výdušné patro, aby provedla průzkum a vyvedla tam se nacházející osazenstvo.
Kolem 13. hodiny se podařilo dostat pod kontrolu požár dřevěné hráně v ochozu u šibíku 32. Při dalším postupu směrem k úpadnici 818c-Fallort narazili záchranáři 15 metrů za zásobníkem na oheň, který jim uzavřel cestu. Krátce na to byl v plamenech kříž překopu Qu.-820 s chodbou 819-Kopfstr. a mrtví, kteří tam byli zpozorováni, již nemohli být vyproštěni a zcela shořeli. Bylo naléhavě nutné zlikvidovat požár v okolí zásobníku 820-F-Bkr. aby se zabránilo jeho rozšíření k šibíku Bl.Scht. 32. To však nemohlo být zahájeno z důvodu nedostatku vody, protože celá kapacita vody byla využitá pro hašení hráně. Při vyprošťování mrtvých narazili záchranáři na překopu v zatáčce u zásobníku 32 ve voze na mrtvolu roztrhanou na několik dílů, což svědčí o mimořádně silném účinku exploze v této zóně.
Záchranáři, kteří sfárali výdušnou stranou šibíkem Bl.-Scht.7 byli vystaveni vysokým teplotám a snížené viditelnosti. Záchranu a vyprošťování mohli provádět pouze v úseku po šibík Bl.-Scht.21, kde docházelo k přimíchávání čerstvých zkratových větrů ze 3. revíru, přicházejících větrní cestou přes již nefáratelný šibík Bl.-Scht. 6, překop IV82-Qu. a chodbu IV82-Str. Revírníkovi, který organizoval záchranu se tam podařilo dojít a záchranáři ho ve 14:20 hod dostali do bezpečí. První utíkající, kteří museli lézt lezním oddělením šibíku, protože strojník po zjištění kouřových zplodin odešel, vypovídali že viděli na překopu Qu.-821, Qu.-821 Flügel-Qu. a na výdušné chodbě 824-W-Berg ležet postižené. Kromě toho existovala ještě možnost nalézt žijící, kteří by si vytvořili přetlakovou clonu pro dýchání a využili stlačený vzduch z potrubí. Byl tedy učiněn pokus dostat se k nim. Kvůli extrémně vysoké okolní teplotě se však záchranáři museli v 15:32 hod vrátit.
V té době se pak veškeré úsilí koncentrovalo na šibík 32, protože to bylo jediné místo přes které se dalo dostat do východní oblasti 819. Jak ve výdušné chodbě 821-W-Berg, tak ve výdušné chodbě 819-Kopfstr. by mohli být žijící, kteří si vytvořili přetlakovou vzduchovou clonu a zásobovali se stlačeným vzduchem ze zafoukávacího stroje. Pro ulehčení zásahu byl četou záchranářů opět zprovozněný těžní stroj na šibíku 32. V zakouřeném prostoru 32-Qu. v hlavě zásobníku hlušiny 817-Bgbkr. byli v 17 hod. nalezeni tři havíři bez sebezáchranných přístrojů. Z toho byli dva žijící. Byli to poslední zachránění. Přes kříž 817-Qu, 816-W-Berg a 821-Flügel-Qu se nepodařilo dostat z důvodu hustých kouřů. V té době bylo v zásahu v dole 60 záchranářů a dalších 30 v záložních četách na základně na povrchu.
Do 18. hodiny prvního dne zdolávání nehody bylo vyproštěno 15 mrtvých, 28 zraněných a 16 nezraněných. Četa, která se snažila dostat do výdušné chodby 819-Kopfstr.přes výdušnou chodbu 817c-W-Berg se musela v důsledku vysoké teploty přes 50°C vrátit. Stejně tak se musela vrátit i četa, která se do výdušné chodby 819-Kopfstr. chtěla dostat přes 816cIII-Stammachse a 816-Fußstr., protože oheň na překopu 820-Qu. se nebezpečně přiblížil k šibíku 32, což byla jediná ústupová cesta. Ve 20 hod bylo rozhodnuto postavit dvě hráze ze skelné vaty, aby se zabránilo průniku ohně k šibíku 32. Protože ale nebylo jisté, že se těmito hrázemi podaří oheň zastavit, bylo ve 23 hod rozhodnuto o stavbě uzavírací hráze 15 m západně od ochozu šibíku, jejíž uzavření by ale přineslo ztrátu jediné přístupové cesty přes šibík 32.
I když hašení ohně se zdálo bez vyhlídky na úspěch, pokračovalo se v něm. Ve 24 hod VLH vydává příkaz k opětovnému zahájení průniku z výdušné strany od šibíku č. 7, ačkoliv se tam situace v žádném případě nemohla zlepšit. Pro zlepšení poměrů před šibíkem č. 7 byl do šibíku Bl.-Scht.6 pod úroveň překopu 860-Qu nainstalovaný silný ventilátor pro přivedení čerstvých větrů přes šibík Bl.-Scht.21, aby se dosáhlo ochlazení požárních zplodin na překopu 821-Qu. Protože se efekt ochlazení a zředění projevil jen na úseku od šibíku 21 k šibíku 7 bylo rozhodnuto o postavení větrní přepážky ve směru k výdušné chodbě 824-W-Berg., což bylo časově náročné. Ve 2:00 hod byly na překopu naměřeny teploty: suchá 45°C a mokrá 40°C. Teploty nedovolovaly zahájení stavby větrní přepážky do doby spuštění ventilátoru v šibíku 6, který měl přinést zlepšení poměrů.
Ve 2:30 hod se na vtažné straně překopu 820-Qu, kdy už byl oheň od šibíku 32 vzdálený jen 1,5 m podařilo dokončit instalaci pro nasazení požárních hadic.Za pomocí hasičů z povolání bylo zahájeno hašení 4 proudnicemi a situace se začala rychle zlepšovat.
V úterý 23. února v 6:30 hod se podařilo oheň v ochozu šibíku úplně uhasit. V průběhu úterý byla základna přesunutá do dolu na překop 820-Qu a bylo podniknuto několik dalších pokusů o průzkum přes šibík 32 do východní oblasti 819. Dostat se na výdušnou chodbu 819-Kopfstr. se ale v důsledku vysokých teplot místy vyšších než 50°C nepodařilo, stejně tak se nepodařilo vyprostit všechny mrtvé nalezené při průzkumech. Do středečního rána bylo vyproštěno 17 mrtvých a 106 bylo nadále pohřešovaných.
Třetí den likvidace havárie, ve středu 24. února byla učiněná opatření pro přivedení většího množství větrů přicházejících do prvního revíru a dosažení většího chladicího efektu v oblasti za šibíkem 32 směrem k šibíku 7, kam byly vedeny průzkumy tím způsobem, že se na výdušné straně přiškrtila ostatní SVO v dole. Při utěsňování byl využíván latex, který dovezli záchranáři z Kladna. Větry proudily hlavně přes šibík 32, překop Qu.-817, kde se odstranily větrní dveře, překop 821-Flügel-Qu., překop 821-Qu. k šibíku č. 7. Množství větrů přes požářiště bylo sníženo utěsňováním větrních cest za šibíkem 32.
Pokračovaly průzkumy přes překop 817-Qu. na překop 821-Flügel-Qu., kde byly naměřené teploty suchá 38°C, mokrá 35°C a koncentrace CO 0,3 %. Na kříži 817-Qu./821- Flügel-Qu. byli nalezeni 2 mrtví, ve vrchní části výdušné chodby 816-W-Berg. 6 mrtvých a na překopu 821-Flügel-Qu. 11 mrtvých. Další četa pronikla až k výdušné chodbě 821-W-Berg., kde v 11:15 hod nalezla 5 mrtvých. Vzduchové potrubí, z kterého by si vytvořili přetlakovou clonu v níž by bylo možno dýchat, nebylo otevřené. Pravděpodobně k tomu nebyl čas.
Ve 12:00 hod jsou vyslány 3 čety na průzkum překopu 821-Qu. do blízkosti šibíku Bl.-Scht.21. Vzhledem k předpokládané obtížnosti a zvýšeným teplotám zůstala záložní četa na kříži překopů 817-Qu./821- Flügel-Qu. Další dvě čety postupovaly ke kříži 821-Flügel-Qu./821-Qu. Jedna četa tam absolvovala v horkých výdušných větrech desetiminutový test (dřepy, vzpírání dřeva) a když se zjistilo, že nejsou zcela vyčerpáni, tak třetí četa sestavená z nejzdatnějších odpočinutých záchranářů vyzbrojená navíc kyslíkovými láhvemi pro ochlazování pokračovala k šibíku 21. Cestou nalezla 3 mrtvoly, které byly již ve stadiu rozkladu. Profárala šibík 21, odkud byly přiváděny čerstvé větry a zjistila nepoškozené prachové uzávěry na překopech 821-Flügel-Qu. a 821-Qu. Pak se vrátila společně s ostatními stejnou cestou přes šibík 32 na základnu. Protože se v důsledku změn ve větrání zlepšila situace na výduchu na překopu 821-Qu, tak byl proveden průzkum přes šibík 7 po překopu 821-Qu. k šibíku 21. V lezním oddělení šibíku č. 7 byli nalezeni 2 mrtví a další dva na překopu 821-Qu. Tři další průzkumy v noční směně do západní oblasti 816, kde byla teplota 30°C a prostředí bez kouřů, nalezly jednoho mrtvého na vstupu do chodby 816-Fußstr.
Čtvrtek 25. února
Vedení likvidace havárie si bylo vědomo zničujícího rozsahu požáru na překopu 820-Qu. v okolí zásobníku 820-F-Bkr., na úpadnici 818c-Fallort, na výdušné chodbě 819-Kopfstr. a na vtažné 816-Fußstr. Kromě toho existovalo nebezpečí výbuchu požárních zplodin. Horké požární zplodiny by mohly po přísunu čerstvých větrů explodovat. Muselo se tedy rychle jednat.
Stále byla snaha dostat se do výdušné chodby 819-Kopfstr. Z ní pronikaly horké požární zplodiny do 817c-Stammachse a dále do výdušné 817-Kopfstr. Pokud se měl realizovat průzkum do 819-Kopfstr. vyžadovalo to obrátit směr proudění větrů v tomto úseku, což bylo možné zabudováním ventilátoru do 817c-Stammachse, jehož trvalý provoz by ale způsobil přísun kyslíku k požářišti v 819-Kopfstr. Proto musela být na chodbě 819-Kopfstr. směrem k překopu 820-Qu. postavená hráz ze skelné vaty. Po spuštění ventilátoru v 10:30 hod byly větry z 817c-Stammachse vytlačovány do 819-Kopfstr. Přes vysokou teplotu v 817c-Stammachse (45°C) se četa záchranářů pokusila dostat dále k 819-Kopfstr. Musela se však v důsledku narůstající teploty vrátit. Nezjistila tam ale účinky exploze nebo požáru. Ve 12:00 hod. byly od ventilátoru ke kříži s 819-Kopfstr. nataženy plastové lutny. V té době byla na kříži ještě teplota suchá 50 °C a mokrá 48 °C. Po dalším ochlazení se v 13:15 hod vydala jedna četa směrem k 819-Kopfstr. a dále k 820-Qu. kde uviděla ve vzdálenosti 25 m požár. Ventilátor byl dočasně zastaven a byly natažené hadice pro přímý zásah. Ve 14:00 hod byl vydaný příkaz ke stavbě 5 m dlouhé pytlové hráze na 819-Kopfstr. směrem k 820-Qu. Pro zlepšení vedení větrů v 817c-Stammachse se prováděla různá opatření v západní oblasti 816, ale bez úspěchu. V důsledku kouřů nedošlo ani k hašení přímým zásahem na 819-Kopfstr., ani ke stavbě zamýšlené hráze a oheň postupoval z této chodby do 817c-Stammachse. V 19:45 hod bylo rozhodnuto o stavbě 5 m dlouhé pytlové hráze uprostřed chodby 817c-Stammachse. Hráz byla postavená v pátek 26. února v 6:00 hod.
Pátý den likvidace havárie v pátek 26. února pokračovaly od 7:00 hod průzkumy s cílem dostat se do 819-Kopfstr. přes 817-Kopfstr. a 817c-W-Berg, i když se nepředpokládalo, že by tam mohli být nalezeni živí, ale spíše aby mohly být vyproštěny oběti a případně zjištěna příčina nehody. Změřené teploty ve výdušné 817c-W-Berg neumožňovaly přímý vstup záchranářů. Z toho důvodu byla v chodbě 817c-W-Berg pomocí větrního plátna zřízená větrní přepážka. Tak v chodbě vznikly dvě sekce. V jedné šly požární zplodiny nahoru a do druhé sekce, ve které se pohybovali záchranáři, byly ventilátorem přes lutny dopravovány čerstvé větry. Zároveň byly kladeny požární hadice. V 17:45 záchranáři došli do vzdálenosti 75 m. Ve 22:30 hod byl nainstalovaný druhý ventilátor, čímž se podařilo snížit teplotu v sekci s čerstvými větry: suchou na 37°C a mokrou na 36,5°C. Instalace větrní přepážky byla časově náročná a hrozilo nebezpečí, že čerstvé větry by mohly oživit požár.
V sobotu 27. února byla vyslaná četa na průzkum do výdušné 819-Kopfstr. Záchranářům se podařilo po 817c-W-Berg dojít do vzdálenosti 150 m kde byla teplota suchá 49°C a mokrá 48°C. Počva a strop byly silně zahřáté, větry ve spodní části chodby proudily zpět, větry pod stropem nahoru, bylo slyšet silné praskání ohně. Přestože byla větrní přepážka do 15:45 hod protažená až do vzdálenosti 100 m, další postup nebyl možný v důsledku ohněm zničené výztuže a prolomení stropu. V 17:45 hod byla v chodbě 817c-W-Berg zahájená stavba pytlové hráze, která byla dokončená a utěsněná doplavením v neděli 28. února.
[singlepic id=50 w=320 h=240 float=center]
Z Kladna přijeli na pomoc východoněmeckým, záchranářům Josef Nowak, Karel Beran, Josef Lukaczek, kteří jsou na snímku v rozhovoru s Fritze Dörrem, Willi Heidelem und Karl Döhlerem.Foto Bundesarchiv obr. 183-71107-0002.
Do té doby bylo vyproštěno 51 obětí, které se podařilo nalézt. 72 dalších bylo pohřešováno. Nebyla však žádná naděje, že by někdo přežil. Přes veškerou snahu se k nim nepodařilo v důsledku požárů a závalů dostat.
Ve večerních hodinách bylo po poradě rozhodnuto zastavit záchranné a vyprošťovací práce a prostor uzavřít cihlovými hrázemi. Jedna hráz široká 75 cm, utěsněná latexem a ještě předplavená na šířku 1,6 m byla postavená na překopu 820-Qu. mezi šibíky Bl.-Sch.8 a Bl. Sch-32. Dokončená byla 29. února. Druhá cihlová hráz o šíři 1 m, předplavená na šířku 1,75 m se stavěla od 1. do 3. března na překopu 821-Qu. u šibíku Bl.-Scht.21. Jedna hráz byla také postavená pro oddělení v minulosti dobývaného důlního pole sousedního dolu Martin-Hoop. Důlní díla od šibíku Bl.-Scht. 6 po šibík Bl.-Scht.8 byla větrána sacím separátním větráním. Všechna elektrická zařízení, která se tam nacházela, byla navíc ovětrávaná duvkami a každou směnu kontrolována.