Báňští záchranáři představují elitu, kde ostatní nemohou pracovat, tam oni nastupují s vědomím, že v mezních situacích, například při záchraně životů ostatních, riskují život vlastní. Pro tyto účely musí být zdraví, kvalifikovaní, řádně vycvičení. Vedle zásahů v rámci podniku vypomáhali při mimořádných situacích v republice a šířili dobré jméno firmy a ČR v zahraničí. Činnosti hamerských záchranářů budeme sledovat chronologicky. Na otázky redaktora podnikových novin Diamo Otto Hejnice odpovídal směnový technik Karel Barták.
Hejnic : Jaké byly začátky báňské záchranné služby na těžbě uranu?
Karel Barták: Báňská záchranná služba (BZS) v oblasti Hamr na Jezeře vznikla jako samostatná jednotka v říjnu 1967. Do této doby zajišťovala záchranné práce v oblasti Hamr na Jezeře smluvně Obvodní báňská záchranná stanice Zadní Chodov a posléze Obvodní báňská záchranná stanice Kladno se sídlem ve Vinařicích. Tato změna byla provedená kvůli kratšímu dojezdovému času.
Základní vybavení stanice činilo 12 ks dýchacích přístrojů CH-255, 3 ks oživovacích přístrojů a potřebný počet záložních pohlcovačů CO2 a vlhkosti a záložních lahví s O2 pro dýchací a oživovací přístroje. Samotná technika ovšem není nic platná, pokud k práci s ní nejsou vycvičeni lidé. Havíři ze šachty se postupně školili na záchranáře. První záchranná stanice byla na Dole Sever v teskobaráku.
V průběhu let se ze ZBZS stala OBZS, posléze RBZS a poté opět ZBZS, podle toho, jak se vyvíjela situace při dobývání a posléze útlumu v oblasti Hamr na Jezeře. Vždy však BZS měla svého vedoucího, jeho zástupce, vedoucího mechanika a jeho zástupce, směnové techniky a záchranný sbor. Vedoucími BZS byli například Miroslav Vidimský, Ing. Josef Berka, Karel Hrdlička, Ing. Václav Petráček a od roku 1984 Ing. Václav Vrubel.
Hejnic: Jak byl záchranný sbor složen a jaké zásahy prováděl?
Barták: Záchranný sbor stanice byl a je tvořen záchranáři z povolání a dobrovolnými záchranáři z dolů a provozů. Prvním se říká profíci, druhým dobráci. V roce 1975 bylo na Dole Hamr I (DH I) 121 dobrovolných záchranářů, kteří byli se záchranáři z povolání využíváni na zdolávání následků provozních nehod, nebo práce ve špatně odvětrávaných pozemních prostorách, kde bylo málo kyslíku, nebo kde byla vysoká emanace (vyzařování radioaktivním prvkem). Šlo hlavně o práce v dýchacích přístrojích. Běžné bylo například čištění jímek čerpacích stanic, kde byla vyšší radioaktivita a čištění drenážního patra. Mezi likvidace provozních nehod patřila práce v závalech, například na DB 10, kde došlo kromě zavalení k částečnému zatopení díla. V přístrojích se pracovalo také při zakládání důlních komor i celých vytěžených bloků, kde bylo špatné větrání.
Nutno hlavně připomenout zatopení DH I, kdy překop nafáral na poruchu Anežka, ze které se provalila voda a tekuté písky, které postupně zaplavily důl Sever. Vlastní zatopení v roce 1973, likvidace nehody v roce 1975 po odčerpání vod. Tím vlastně dostala zelenou pokusně zkoušená chemická těžba loužením in situ, kterou se pak těžilo ložisko Stráž.
V květnu 1975 byla ustanovena OBZS. V této době byla zrušena Závodní požární jednotka, jejíž vybavení přešlo pod OBZS a na provozech vznikly požární hlídky a družstva. OBZS působila od této doby jako posilová jednotka pro zdolávání požárů.
Hejnic: Jak byla „báňská záchranka“ tehdy vybavena?
Barták: V této době převažovaly ve výbavě OBZS izolační pracovní přístroje CH-255 vyrobené v ČSSR a dále byl ve výbavě malý počet nových přístrojů BG-174 od firmy Dräger, z NSR, kterými byla OBZS postupně dovybavena až na počet 30 ks. Vozový park byl tvořen vozy Barkas, Avia A-30 a Škoda Š-706 CAS 25.
V průběhu roku 1976 bylo vyškoleno dalších 50 dobrovolných záchranářů z Dolu chemické těžby (DCHT), Technicko zásobovací základny (TZZ) a Chemické úpravny (CHU). Požadavek na doškolení vzešel z prověrek ČBÚ. Vznikl tak pohotovostní sbor DCHT, později TZZ a CHÚ ve Stráži pod Ralskem. V roce 1977 došlo k poklesu členů dobrovolného záchranného sboru na DH I a následnému vzniku ZBZS na DH I. My byli OBZS na Technometře, a ZBZS byla přímo na šachtě Hamr 3.
Hejnic: Pomáhali záchranáři i jinde?
Barták: V roce 1978 se členové OBZS Hamr a dobrovolní záchranáři podíleli na likvidaci rozsáhlého požáru bavlny ve Velvetě Varnsdorf, který trval 5 dní. V této souvislosti je třeba vyzvednout práci všech zúčastněných záchranářů, kteří pracovali na zdolávání požáru za značně ztížených podmínek, jako je vysoká teplota, vlhkost a práce v dýchacím přístroji vážícím zhruba 18 kg.
Od 1. 7. 1980 vstoupil v platnost nový organizační řád OBZS Hamr a stálá pohotovost byla rozdělena na dvě části: báňský záchranný sbor, který tvořili vedoucí a 4 velitelé družstev, který likvidoval nehody v podzemí, a útvar protichemické služby, který zajišťoval tříčlennou pohotovost ve složení velitel družstva a 2 členové. Ten měl za úkol likvidovat nehody, včetně požárů, na povrchu. Obě stálé pohotovosti byly umístěny ve společném, pro tyto účely upraveném areálu Technometry. Výjezdovou a dýchací techniku využívaly obě pohotovosti společně, personálně byly však rozděleny. Báňská stálá hotovost měla k dispozici vozidla Avia A-20 a Avia A-30, chemická povrchová pohotovost vozidla Tatra T-148 CAS 32 a Škoda Š-706 CAS 25. Také v útvaru protichemické služby sloužili dobrovolní záchranáři, a to z DCHT, TZZ a CHÚ. V báňské části pohotovosti sloužili dobrovolní záchranáři DH I a později i dobrovolní záchranáři Dolu Křižany I (DK I). Povrchová pohotovost sloužila i jako posilová jednotka pro zdolávání povrchových požárů v oblasti tehdejšího k. p. UD Hamr.
V roce 1981 došlo k velkému stěhování záchranářů z již nevyhovujících prostor Technometry do budovy Fučík v obci Hamr na Jezeře a později i budovy Jaroš. Bylo nutno vybudovat vyhovující zázemí – velké garáže pro vozidla výjezdu, koupelny pro záchranný sbor a spoustu dalších potřebných náležitostí. Tato přestavba byla prováděna svépomocí pracovníků BZS včetně dobrovolných záchranářů. Byla vybudována nová plnírna kyslíku a zakoupeno moderní přečerpávací zařízení pro plnění láhví kyslíkem U-300 DS od firmy Dräger a nový cvičný prostor – dýmnice.
V průběhu osmdesátých let došlo k výměně přístrojů CH-255 za BG-174 a nákupu přístrojů Medi-17128 z Lipska v NDR pro potřeby povrchového záchranářství. Pro důlní využití nebyly tyto přístroje povoleny – neměly varovný signál a antistatickou úpravu povrchu. Z oživovacích přístrojů se používaly přístroje SPIRETA (ČSSR) a PT-60 (NSR). Postupem času přibyly ve výbavě OBZS podušky Velter, pěnotvorné zařízení Augus TURBEX, hydraulická zvedací souprava LUCAS a zvedák RHS. Byly zkoušeny přístroje firmy MEVA – SATURN S5, S7 a S2 jako sebezáchranné přístroje při přepravě chemikálií a hadicové přístroje MADI. Pro práci ve výškách a nad volnou hloubkou bylo pořízeno zařízení Rollglis a lezecká výbava pro záchranáře lezce, kteří byli vyškoleni ve spolupráci s HBZS Ostrava.
Hejnic: Slyšel jsem, že jste pomáhali při zemětřesení v Arménii.
Barták: V prosinci 1988 bylo v Arménii, která byla tehdy části SSSR, velké zemětřesení, kde zahynulo 25 tisíc lidí. Na pomoc vyrazili doktoři ze Záchranné služby v Praze, ti akci organizovali, Tatranská horská služba se psy a báňské záchranné stanice z Hamru, Kladna, Odolova a další. Letěli jsme jedním letadlem TU 154 ze starých Kbel, měli jsme vyprošťovací a lezeckou technikou, zdravotní prostředky, spacáky a jídlo na pár dní. V Popradu letadlo přibralo záchranáře z Horské záchranné služby, a navečer jsme přistáli v Jerevanu. Naše hamerská četa měla 5 zachranářů. Dohromady nás bylo 25. Přepravili nás v noci autobusem do tehdejšího Leninakanu, dnes se jmenuje Gyumri. Zajímavé bylo, že staré stavby většinou zůstaly stát, buď celé, nebo mírně poškozené, moderní budovy na tom byly podstatně hůře. Na náměstí bylo skladiště rakví. K ubytování nám nabídli částečně poškozený hotel. Po kontrole objektu jsme si našli spaní dole v kavárně na podlaze, horní patra byla poškozená.
Za pomocí techniky jsme začali odklízet trosky v místech, kde mohl někdo zůstat. Bohužel, většina nalezených osob byla již mrtvá. Ostrahu města prováděla armáda, aby zabránila rabování. Ozývala se i střelba. Ze spadlého domu jsme vytáhli živou paní asi čtyřicetipětiletou se zlomenou nohou. Byla zřetelná nekvalitní práce novodobých stavbařů a projektantů, například v železobetonovém komíně na sebe nenavazovaly železné armatury. Po pěti dnech, kdy už bylo zřejmé, že pod troskami nikdo živý nezůstal, jsme se vrátili letadlem Il 72 do Československa. Když jsme odlétali z Jerevanu tak přistálo letadlo z ČR s vyslanou pomocí. My, dobrovolníci ze záchranných služeb, a s námi například Francouzi, Němci a další, jsme tam byli dříve. Obdobně kolegové z naší ZBZS v červnu 1990 pomáhali při likvidaci následků zemětřesení v Iránu, kde zahynulo asi 40 000 obyvatel.
