V neděli 24. července 2011 nás nečekaně opustil ve věku 76 let Honza Daněk, bývalý směnový technik HBZS Ostrava. Honza zasvětil celý svůj aktivní život hornictví. V rámci Lánské akce se v roce 1952 vyučil horníkem a začal pracovat na Dole Gottwald v Hrdlovce u Duchcova. Brzy byl vyslán na denní studium hornické průmyslovky do Ostravy, kterou ukončil v roce 1957 a byl přidělen jako mistr výrobního výcviku na hornické učiliště Dolu Stalin.
V říjnu 1958 absolvoval kurz báňských záchranářů. Jeho první záchranářskou akcí jako dobrovolného záchranáře Dolu Stalin v Ostravě Heřmanicích bylo nasazení na Dole Hlubina v květnu 1960, kde po výbuchu metanu ve sloji Flora zahynulo 54 horníků.
Dnem 1. července 1960 nastoupil na HBZS Ostrava jako záchranář z povolání. Od ledna 1961 byl převeden na ÚBZS Lazy. V červenci 1961 se aktivně podílel na likvidaci nehody na Dole Dukla, kde v důsledku požáru přišlo o život 108 havířů. Po dobu likvidace následků nehody byl Honza dočasně přidělený do funkce směnového pomocníka nově ustanoveného asanačního úseku na Dole Dukla. V prosinci 1961 byl jmenován do funkce směnového technika na ÚBZS Lazy.
Na stanici v Lazích se spřátelil s Milošem Křížem, který byl sportovním potápěčem. Dobrá konstelace byla doplněná tím, že vedoucí lékař HBZS MUDr. Antonín Kachlík měl hluboké znalosti potápěčské problematiky. Protože i ředitel HBZS ing. Lubomír Hájek podporoval vše nové, postupně se pořizovalo lepší vybavení pro potápěče, prováděl náročný výcvik a z původně sportovních potápěčů vznikl v roce 1963 pod Honzovým vedením potápěčský oddíl báňských záchranářů, který měl v roce 1964 za sebou již sedm zásahů v obtížných hornických podmínkách. Rozvíjela se spolupráce s báňskými záchranáři-potápěči v Polsku a s potápěči z Povodí Vltavy. Zpracovávaly se osnovy školení, učební texty a instrukce pro výcvik a práci pod vodou.
V roce 1967 bylo na HBZS v Ostravě již 17 báňských záchranářů, kteří složili zkoušku před celostátní potápěčskou komisí ředitelství vodních toků. Honza sám získal kvalifikaci instruktora profesionálního potápění, která ho opravňovala k vydávání osvědčení o způsobilosti potápěče. Byl členem komise pro povolování potápěčských stanic a způsobilosti potápěčů. Zúčastňoval se potápěčských sympozií a kongresů hyperbarické medicíny, udržoval kontakty s uznávanými odborníky mimo jiné s prof. MUDr. Františkem Novomeským, DrSc., který je členem významných mezinárodních potápěčských organizací. To vše přispívalo k trvalému zvyšování úrovně oddílu báňských záchranářů potápěčů.
Dokladem toho, že si potápěči HBZS Ostrava dokázali získat dobré jméno, byly také zásahy mimo hornictví. Koncem srpna a začátkem září roku 1970 zasahovali v Moravském krasu, kde neočekávaný vzestup hladiny uvěznil v podzemních prostorech dva speleology. Počátkem sedmdesátých let se podíleli na obtížné výměně uzávěr základových výpustí na vodním díle ve Flájích. V červenci 1976 vyprošťovali oběti leteckého neštěstí na Zlatých pískách u Bratislavy.
Jednou z nejnáročnějších akcí skupiny potápěčů pro hornictví bylo provedení průzkumu uzavřeného požářiště na Dole Zárubek v roce 1974 průnikem přes vodní uzávěru s použitím nejprve potápěčských a dále pak regeneračních dýchacích přístrojů BG 174.
Honza se během své působnosti na HBZS aktivně podílel na likvidaci závažných důlních havárií jak v ostravsko-karvínském revíru, tak i mimo revír. Podílel se také na zavádění nových progresívních směrů v záchranářské technice např. při používání hlubinné injektáže inhibitory a izolačními prostředky. O svoje poznatky se dokázal podělit s ostatními, když pravidelně přispíval do listovky Záchranář. V roce 1969 se zúčastnil vědecké expedice do Austrálie.
Byl také několikrát vyznamenán. V roce 1963 státním vyznamenáním „Za statečnost“ při likvidaci požáru na Dole Mír a v roce 1967 za vyproštění uzavřených horníků na Dole Žofie. Byl nositelem odznaku „Vzorný záchranář 1. stupně“. V roce 1988 odešel do důchodu. Ale ani pak nevydržel být nečinný. Založil firmu DANĚK VETERANS, kde zaměstnával převážně kolegy bývalé báňské záchranáře.
Odešel zakladatel oddílu potápěčů, kolega, kamarád, na kterého budeme vzpomínat. S posledním Zdař bůh vzdávají čest jeho památce
záchranáři
