Dne 30. června 2010 odešel z funkce ředitele Hlavní báňské záchranné stanice v Ostravě ing. Václav Pošta. V čele stanice stál více než 20 let. To je jistě důvodem k ohlédnutí a připomenutí těch nejvýznamnějších událostí v jeho životě, který celý plně věnoval báňskému záchranářství a zvýšení bezpečnosti práce v hornictví. Díky jeho záchranářským zkušenostem, rozhodnosti, umění předvídat a jeho smyslu pro týmovou práci se podařilo úspěšně projít i přes složité období privatizace, stabilizovat kádr záchranářů a vybudovat ekonomicky stabilní, mezinárodně uznávanou báňskou záchrannou stanici.
[singlepic id=43 w=320 h=240 float=center]
Ing. Václav Pošta, předseda představenstva OKD, HBZS, a.s.
Svoji profesní kariéru začal na Dole Rudý říjen v Ostravě – Heřmanicích, kde nastoupil po absolvování Střední průmyslové školy hornické, obor důlní měřičství v Kladně v letech 1964 – 1968 a Vysoké školy báňské studijního oboru technika požární ochrany v letech 1968 – 1973. Začal pracovat jako revírník, později byl zařazený v útvaru bezpečnostního technika a v roce 1979 byl jmenován do funkce vedoucího ZBZS. Pod jeho vedením byla vybudována moderní ZBZS se stálou pohotovostí jedné čety od roku 1983, která často zasahovala s pohotovostními jednotkami HBZS při likvidaci nehod na ostatních dolech v revíru. V roce 1982 absolvoval postgraduální studium oboru hlubinné dobývání. Na HBZS nastoupil v dubnu 1986 do funkce hlavního mechanika. 6. února 1990 byl jmenován do funkce ředitele.
Veškeré svoje úsilí věnoval trvalému vylepšování technického vybavení a udržení vysoké akceschopnosti báňské záchranné služby. Zasloužil se o rozvoj prevence a likvidace důlních požárů s využitím plynného dusíku. Koncem osmdesátých a počátkem devadesátých let byla do revíru dodána zařízení na výrobu dusíku na bázi molekulových sít. Později stál u zrodu centrálního dusíkovodu, který dosud hraje důležitou roli v protizáparové prevenci. Byl spolutvůrcem organizace báňské záchranné služby v podmínkách tržního hospodářství. V roce 1994 se stala ostravská tehdy Revírní báňská záchranná stanice akciovou společností, a je dodnes vlastně jedinou záchrannou službou, která není dotovaná státem. Velké organizační úsilí si také vyžádalo převzetí lampového hospodářství v revíru v roce 2000 a následně v roce 2007 fúze se společností EKOKARBO a.s.
Byl i hnací silou při přechodu na nový typ pracovního dýchacího přístroje BG 4, převybavování novými typy sebezáchranných přístrojů, při nasazování moderních přístrojů na měření plynů a zejména důlních svítidel, které znamenají podstatné ulehčení pro všechny fárající do dolu.
Zasloužil se o zvýšení mezinárodního uznání české báňské záchranné služby. Rozvíjel kontakty zejména s báňskými záchrannými službami v Polsku, na Slovensku, na Ukrajině, v Německu a Rakousku. V roce 2001 byl jedním z 9 zakládajících členů mezinárodního sdružení báňských záchranných služeb – International Mines Rescue Body. Je jistě jeho zásluhou, že právě ostravská HBZS byla pověřená uspořádáním 4. Mezinárodní konference IMRB v roce 2009. Její účastníci pak na závěr s uznáním hodnotili nejen špičkovou úroveň technického a personálního vybavení HBZS, ale i celkovou úroveň organizace a zabezpečení celé konference.
Velký je jeho podíl na vybudování a stálém vylepšování expozice báňského záchranářství v Hornickém muzeu v Ostravě – Petřkovicích, která byla otevřená v září 2003. Významná je i jeho publikační a přednášková činnost. Je spoluautorem kompendií báňského záchranářství I. a II., pravidelně přispívá do listovky Záchranář a jiných odborných časopisů. Výraznou měrou se podílel na tvorbě předpisů pro báňské záchranářství a na zapojení báňské záchranné služby do integrovaného záchranného systému Moravskoslezského kraje.
Jako výraz ocenění za přínos pro rozvoj mezinárodní spolupráce báňských záchranných služeb obdržel nejvyšší záchranářská vyznamenání v Polsku, Rakousku a Německu. Je nositelem zlatého Záchranářského záslužného kříže a rezortní medaile Jiřího Agricolly.
Při vlastním bilancování si on sám nejvíce cení toho, že pod jeho přímým vedením jako velitele báňských záchranných sborů nedošlo k vážnějšímu úrazu záchranáře.
Do dalších let přejeme ing. Václavu Poštovi hodně zdraví, štěstí, rodinné a osobní pohody. Za celý kolektiv záchranářů děkujeme za vše, co pro báňské záchranářství a bezpečnost práce vykonal.
Redakce Záchranáře
