Již v roce 1848 byl vydán v Říšské sbírce zákonů předpis o hornickém oblečení a oblečení ostatních zaměstnanců dolů. Letopočet 1897 se připomíná jako rok vzniku organizované a báňským předpisem nařízené báňské záchranné služby.
V prvopočátcích hornických prací byli horníci oděni do svého „obnošeného“ domácího oděvu. Bylo to oblečení, ve kterém chodili do práce a zároveň v něm fárali do dolu. Po vyfárání bez očisty těla spěchali horníci za svými nejbližšími v zašpiněném oděvu domů, kde se teprve tam umyli a převlékli. V 19. století se pracovní hornický oděv skládal z „kytle“ (chudý svrchní oděv), perkytle (hornický plášť) a kožené zadní zástěry zvané „flek“. Jako pokrývku hlavy používali horníci placaté čepice, nebo klobouky. Pantofle, které používali jako obuv, měly dřevěnou podešvi. Tento domácí oblek využívali i při likvidaci provozních nehod záchranáři. Po domácím oděvu byly pracovním oblečením báňských záchranářů zasahujících v dole a na povrchu „fáračky“. Jako obuv záchranáři používali gumové holínky. Členové lékařských výjezdů měli gumové holínky bílé barvy. S rostoucími zásahy pociťovali báňští záchranáři mít speciální záchranářský oděv, kdy dosud používané fáračky byly střihově nevyhovující, měly nevhodně umístěné kapsy.
Tím nejdůležitějším argumentem bylo, že jim scházela nehořlavost, voděodolnost a ohnivzdornost. Pokud pracovali báňští záchranáři na likvidaci důlních požárů, kde hrozil výbuch metanu, nebo uhelného prachu, byla hlava a krk nekrytá. Pracovní oděv pro záchranáře měl být lehký, vzdušný a pohodlný, současně měl zajišťovat dostatečnou odolnost proti „šlehnutí“ plamene.
V roce 1966 na požadavek HBZS Ostrava zhotovili pracovníci výrobního závodu LVD VKUS v Místku prototyp oděvu pro báňské záchranáře. Tento oděv byl zhotoven z lehké prodyšné tkaniny. Tkanina byla opatřena impregnací, která zamezovala hoření a odrážela vodu. Dvoudílný oděv byl doplněn samostatnou kuklou, která mohla být použita v případě potřeby. Blůza měla dvě náprsní kapsy. Ramena, kolena, lokty a zadek kalhot byly vyztužené. Tento oděv pro záchranáře sloužil i jako oděv pohotovostní.
Od roku 1968 se již vyráběly pro báňské záchranáře „protišlehové“ speciální obleky dle oborové normy 83 2719, která zaručovala jejich zvýšenou odolnost ve ztížených důlních podmínkách. V prostorech hlavní báňské záchranné stanice v Ostravě se prováděly zkoušky ohnivzdorných a izolačních oděvů, které se vždy používaly v kombinaci s dýchacím přístrojem. Tyto oděvy se v bývalé ČSSR nevyráběly, ale byly doporučovány ze zahraničí. Z Francie to byly výrobky firmy „LECONTE“, polští báňští záchranáři zkoušeli azbestový oblek s odraznou hliníkovou fólií, který byl doplněn dýchacím nádržkovým přístrojem se stlačeným vzduchem. V HBZS Mostě v minulosti používali oděv typu „ELOR-REX“ vyráběný v bývalé NSR, který umožňoval záchranářům pracovat po dobu 10 až 15 minut v teplotě kolem 400 °C.
V našich podmínkách OKR (Ostravsko karvinského revíru) se tyto speciální oděvy neujaly. V současné době se v báňském záchranářství “standardně“ používají ochranné oděvy „RAFINÉR“. Tyto oděvy jsou vyrobeny z meta-aramidového vlákna „NOMEX“, které zajišťuje oděvu silnou odolnost proti vysokým teplotám, jsou v provedení antistatickém, voděodolném a větru odolném. Pod tímto oblekem jsou záchranáři vybaveni tepelně odolným spodním prádlem NOMEX, které je určeno k ochraně těla uživatele před teplem, ohněm a dále slouží jako ochrana před elektrostatickými výboji. Součástí spodního oděvu je i kukla.
Pro zvýšenou bezpečnost záchranářů při likvidaci důlních požárů jsou členové HBZS Ostrava vybaveni druhým „třívrstvým“ ochranným oděvem „SOLITARE XS“ nebo, „RED FOX“. Do tohoto oděvu se záchranáři oblékají při důlním/povrchovém výjezdu na příkaz velitele pohotovostních sborů. Jako obuv se používají kvalitní zásahové boty „HAIX FIRE“, které jsou odolné vodě, chemikáliím a antistatické. Gumová podrážka je odolná vůči olejům, benzínu a kyselinám. K ochraně rukou jsou záchranáři vybaveni čtyřvrstvými celotextilními rukavicemi „KARLA“ s membránou, kde základní a nosnou vrstvou pro hřbet rukou je materiál „NOMEX“.
Záchranáři HBZS Most mají ve výbavě speciální pracovní oblek do vysokých teplot „ISOTEMP 2000“ a „ISOTEMP 5500“. Tyto obleky jsou v „těžkém“ provedení. Jsou konstruovány jako overal (kukla, kabát a kalhoty tvoří jeden kus) a váží 11,3 kg. Chrání záchranáře před účinky tepelné radiace a přímého zasažení plamenů, oblek lze použít až do teploty prostředí 1000 °C po dobu jedné minuty s možností přímého zasažení plamenů. Všem báňským záchranářům přeji co nejméně převlíkání do zásahových obleků.
Zdař bůh.
Zpracoval: Šulej Jan, referent V- VVaT, o.z. HBZS Ostrava
Fotografie: Šulej Jan, Boris Renner
https://www.prometeus-sl.sk
