Šok není psychickou reakcí na dramatickou situaci, ale náhlý, život ohrožující stav. Porucha perfuze tkání, která může vést k orgánovým změnám, jehož příčinou je nepoměr mezi potřebou a dodávkou kyslíku tkáním. Úrazový (hemoragicko-traumatický) šok patří spolu s popáleninovým šokem do skupiny šoků hypovolemických, obecně charakterizovaných ztrátou krve, nebo její části (plazmy) z krevního řečiště, a to jak vně organismu, tak i do tělesných dutin nebo mezi orgánových prostor.
Rozvoj šokových stavů, následujících po úraze, můžeme v dolech nejčastěji předpokládat při vysokoenergetických poraněních. Typicky v souvislosti s událostmi jako jsou závaly, geomechanické otřesy, pády z výšky a nehody při dopravě těžkých nebo nadrozměrných břemen. Podle dynamiky patofyziologických změn dělíme šok do 3 stadií:
Fáze kompenzace: organismus postiženého má snahu kompenzovat ztrátu životně důležité tekutiny především centralizací oběhu, to znamená, že preferuje prokrvení mozku a srdce na úkor ostatních vnitřních orgánů, svalů a kůže. V této fázi je postižený bledý, neklidný s pocity žízně, má vlhkou studenou pokožku, tlak krve je zde ještě kompenzován nebo mírně snížený, vzroste tepová frekvence.
Fáze dekompenzace: pokud nedojde k okamžité léčbě, organismus ztrácí své kompenzační schopnosti, krevní oběh je již decentralizovaný. Výrazný pokles tlaku znemožní účinné prokrvení orgánů, následkem je metabolický a energetický rozvrat organismu. V této fázi má postižený šedou až mramorovou pokožku, studené periferie, tep zvýšený nad 120/min, zrychlený povrchový dech. Postižený je apatický, později až ztráta vědomí.
Fáze ireverzibilní (nezvratná): jedná se o prohloubení fáze dekompenzace, kdy metabolické možnosti buněk jsou již zcela vyčerpané, dochází k jejich smrti, postupně selhávají celé orgánové soustavy a vše směřuje k nezvratné smrti postiženého.
Léčba šoku:
Cílem je znovuobnovení dodávky kyslíku do tkání. Z pohledu laické 1. pomoci šok neléčíme, ale odvracíme. Jde především o odstranění příčiny šoku: v první řadě stavění krvácení, přivolání odborné pomoci, vyproštění (pouze pokud bezprostředně hrozí další nebezpečí a jsme toho bezpečně schopni), fixace zlomenin, předměty uvízlé v ráně neodstraňujeme, dále se řídíme pravidlem 5 T:
• Tekutiny – nepodáváme, a to ani jídlo, můžeme svlažit rty.
• Teplo – nejde jen o komfort pacienta, podchlazení negativně ovlivňuje srážlivost krve.
• Tišení bolesti – zde se jedná především o úlevovou polohu, fixaci zlomenin.
• Transport – pokud je místo události snadno dostupné, netransportujeme, v ostatních případech dle konkrétní situace, a po domluvě s dispečerem, popř. zasahující jednotkou.
• Ticho – dle možnosti. Důležité nejen pro postiženého. Zachránce musí sledovat vitální funkce zraněného a komunikovat s ním, uklidňovat.
Úkolem odborné pomoci je objemová resuscitace, farmakologická podpora oběhu, přístrojová podpora orgánových funkcí a co nejrychlejší transport do cílového zdravotnického zařízení. Pokud to situace dovolí, preferujeme součinnost s leteckou záchrannou službou, která disponuje od roku 2022 možností podání plné krve již v přednemocniční fázi(Moravskoslezský a Královéhradecký kraj). Tato metoda prokazatelně zvyšuje šanci na přežití těžkého zranění s velkou krevní ztrátou.
Petr Hanzelka, velitel pohotovostního oddílu
