Nařízením Báňského hejtmanství ve Vídni čj. 692 ze dne 6. dubna 1897 bylo stanoveno zřídit na každém dole ostravsko-karvinského revíru v blízkosti jámy pro sjezd mužstva záchranné stanice. Toto datum lze považovat za den oficiálního vzniku organizované „Báňské záchranné služby“ v našich zemích a také v celém tehdejším Rakousko-Uhersku.
Dalším nařízením Báňského hejtmanství ve Vídni čj. 3228/1905 z roku 1905 byla stanovena povinnost vybavit dýchacími přístroji narážeče na těžebních patrech a horníky určené k výkonu záchranné služby podrobit lékařským prohlídkám. Toto nařízení rovněž doporučilo sdružovat záchranné sbory jednotlivých dolů. Byl to první podnět k vytváření báňských záchranných stanic vyšších typů.
První Ústřední záchranná stanice vznikla na základě nařízení c. k. Báňského hejtmanství dne 8. ledna 1907 na Dole Jan v Libušíně u Kladna, založila ji Pražskoželezářská společnost. Byla to pravděpodobně první profesionální stanice báňské záchranné služby na tehdejším českém území. V ostravsko-karvinském revíru byla roku 1908 zřízena ÚZS na dole Karolína v Ostravě ajiž 13.června téhož roku tam proběhlo první cvičení. Následovala zřízení ÚZS v OKD na Dole Zárubek v roce 1911, která byla dne 1. 11. 1946 zrušena. V roce 1912 došlo k vybudování dvou ÚZS v OKR, a to na Dole Trojice pro doly ve a hraběte Wilczeka (zrušena v roce 1939) a v Orlové-Lazy pro doly ve východní části revíru.
Tato stanice byla vystavěna roku 1912 u zastávky Lazy Ostravsko – karvinské elektrické dráhy na křižovatce cest Doubrava – Suchá a Petřvald – Karviná. Stanice se skládala ze dvou budov, z nichž jedna byla přednášková síň, síň pro přístroje, cvičební prostory, umývárna a byt pro dozírajícího mechanika. Cvičební místnost (polygon) byla rozdělena na několik oddílu, kde se záchranáři mohli pohybovat ve snížené viditelnosti. Byla tam i hlavní třída s kolejemi i vozem naplněným kamenem ze závalu. Bylo tam vybudované lezní oddělení jako v rubání a šachtice vystrojena žebříky. K ověření fyzické připravenosti se používala dvě závaží o hmotnosti 15 a 25 kg, které se zvedalo v dýchacích přístrojích.
Organizační řád pro ÚZS Orlová-Lazy byl schválený dne 18.4.1914 a byl po mnoho let vzorem pro mnohé další báňské záchranné stanice u nás i v zahraničí. Na stanici v Orlové-Lazích tvořily týdenní výjezdovou pohotovost prvního sledu dvě čety záchranářů z důlních závodů vedené záchranáři z povolání. Dalšími členy výjezdové jednotky byl mechanik – řidič, mechanik dýchacích přístrojů a technik – záchranář z důlního závodu. Jednotku druhého sledu tvořila četa záchranářů ze závodu s instruktorem HBZS. Vedoucím ÚZS byl vždy provozní inženýr některé z jam společnosti Orlová-Lazy. Pod ÚZS v Lazích spadalo celkem 17 závodů východního revíru. Každý ze závodu měl dobře vybudovanou závodní záchrannou stanici. V roce 1924 byla stanice vybavena 15 přístroji Dräger model 1924, deseti přístroji model 1910/11, třemi přístroji Audos M.R. a dvěma dýchacími přístroji Inhabad, 40 elektrickými lampami, jedním pulmotorem, jedním oživovacím přístrojem Inhabad, jedním přenosným polním telefonem, 50 m větrného plátna a 200 m hadic. Za doby německé okupace byla přeměněna ÚZS na Okresní záchrannou stanici v Bytomi. Po osvobození byla ÚZS v Lázích znovu zřízena v původní formě dle platného organizačního řádu, o jehož většinou formální změny bylo u Báňského hejtmanství zažádáno dne 2.8.1945. Během německé okupace držela stanice stále stálou pohotovost, jako dýchací pracovní přístroje používali v počtu 12 přístrojů Dräger 160 A, nebo Auer MR2, pouze jáma Jindřich (Larich) měla 7 dýchacích přístrojů (ale menší počet pracujících). Roku 1947 se z ní stává ÚBZS (ústřední báňská záchranná stanice) a od roku 1961 již nese název OBZS (obvodní báňská záchranná stanice) Orlová-Lazy. Od roku 1965 byla stanice jako samostatná zrušena a stala se součásti HBZS Ostrava.
Stanice v Lazích měla jako první v Rakousko-Uhersku vypracován šestidenní program kurzu nováčků záchranářů, včetně lékařské prohlídky a závěrečné zkoušky. Mezi povinnosti telefonisty ředitelství Orlová- Lazy bylo i zajištění koní pro „výjezdové vozidlo“ v případě požadavku sousedních dolů o pomoc. Jako jeden z prvních správců ÚZS Orlová-Lazy byl jmenován Ing. Dr. mont. Josef Bialek, který v roce 1927 zkonstruoval sebezáchranný regenerační přístroj s tlakovým kyslíkem, který byl schválen pro užívání v dolech Báňským hejtmanstvím v Brně výnosem č. 3154 ze dne 15.5.1928.Přístroj byl vyroben, ale k důlním pracovníkům se nikdy nedostal.
Na pohotovostní stanici HBZS Ostrava v Orlové-Lazích byl dán roku 1966 do provozu nový „výjezdový autobus“ v červené reflexní barvě s bílou maskou. Ten byl zrekonstruován podle návrhu HBZS Ostrava z dvoudvéřového autobusu Škoda 706 RTO. Autobus byl již vybaven moderním rotačním výstražným majákem. Pohotovostní sbor v Radvanicích Hlavní báňské záchranné stanice měl již od roku 1965 výpadové vozidlo Š 706 RTO-KAR. Mezi nejtěžší zásahy báňských záchranářů z OBZS Orlová-Lazy můžeme vzpomenout na zásah při výbuchu metanu na Nové Jámě (Důl Lazy) v roce 1919, výbuch na Dole Gabriela v roce 1924, výbuch na Dole Doubrava v roce 1949, důlní požár na Dole Antonín Zápotocký v roce 1951, důlní požár na Dole Dukla v roce 1961 (108 obětí), zával 6 horníků na Dole Žofie v roce 1967, výbuch metanu na Dole Paskov v roce 1970, důlní otřes na Dole Doubrava v roce 1974.
Je to nespočet zásahů při likvidaci důlních nehod v ostravsko-karvinském revíru, kdy museli „profesionálové“ z OBZS Orlová-Lazy prokázat své umění a poslání báňského záchranáře.
Dne 22.května roku 1979 se pohotovostní jednotky z prostor v Orlové-Lazích a z prostor VVUÚ v Ostravě -Radvanicích přestěhovali do nových objektů v Ostravě- Radvanicích na Lihovarské ulici, kde sídlí doposud. Objekty bývalé ÚZS, a později OBZS v Orlové-Lazích tak po 67 letech přestaly sloužit báňským záchranářům. Tak skončila jedna „éra“ ÚZS a OBZS Orlová-Lazy.
Šulej Jan, specialista VVaT, o.z. HBZS Ostrava
Fotografie: Karel Ryba, archiv HBZS Ostrava
