Požáry jedlých tuků a olejů jsou uvedené dle platné mezinárodní a evropské normalizace tříd požáru v normách ISO 3941:2007 (E) a ČSN EN 2 změna A1:2005, zařazeny do třídy požáru „F“, která je definována jako „Požáry rostlinných, nebo živočišných olejů a tuků v kuchyňských spotřebičích“.
Pokud bychom chtěli nebo museli hasit tyto požáry, je nutno pochopit rozdělení a charakteristiku jedlých tuků a olejů.
Podle původu tuky a oleje dělíme na rostlinné, živočišné a směsné.
Rostlinné tuky jsou získávány z rostlin, které se hromadí ve svých plodech, semenech nebo jiných částech tuky. Tyto tuky obsahuje například dužnina a jádra palmy olejné, kokos, olejniny, jako jsou řepka, sója, slunečnice, sezam, podzemnice, světlice. Jsou dva způsoby, kterými můžeme tyto tuky a oleje získat, a to pomocí lisování (pod tlakem), nebo pomocí extrakce (organickým rozpouštědlem).
Živočišné tuky, které známe nejčastěji jako vepřové sádlo nebo rybí tuk, získáváme z tukových buněk tkání živočichů tepelným způsobem.
Směsné tuky a oleje používáme nejčastěji v potravinářství, nebo pro farmaceutické a kosmetické využití. Výzkumem bylo zjištěno, že největší riziko požáru představují především jedlé tuky a oleje používané pro tepelnou úpravu potravin ve spojitosti s daným technologickým procesem a používaným zařízením. Požárně technické charakteristiky jedlých tuků a olejů (PTCH), do kterých patří bod vzplanutí, teplota vznícení, spalné teplo, nám umožňují posoudit chování hořlavých látek v závislosti na jejich fyzikálních a chemických vlastnostech. Na základě těchto stanovených veličin můžeme posuzovat jednotlivé hořlavé látky z hlediska preventivní tak zásahové činnosti. Jako příklad můžeme uvést slunečnicový olej, který má bod vzplanutí 316 °C, teplotu vznícení 341 °C, vepřové sádlo má bod vzplanutí 282 °C a teplota vznícení je 352 °C.
Připomeňme si, „bod vzplanutí“ je nejnižší teplota zkušební dávky, při které aplikace zapalovacího zařízení za předepsaných podmínek zkoušky způsobí vzplanutí par zkušebního vzorku a „teplota vznícení“ je nejnižší teplota horkého povrchu, při které se za stanovených zkušebních podmínek hořlavý plyn nebo pára ve směsi se vzduchem nebo se směsí inertním plynem vznítí.
Nebezpečí požáru třídy „F“ vzniká v domácnostech, nebo v restauracích i pekárenských provozech při provozu smažících zařízení „fritéz“. Domácí fritézy mají obsah oleje kolem 2,5 litrů a velkokapacitní fritézy mohou obsahovat až 800 litrů jedlého oleje. Jako hlavní příčina požárů se stává topné těleso fritézy a provoz bez přítomnosti obsluhy. Při požárech smažících a pečících zařízení dochází často ke zranění obsluhy způsobených horkým jedlým tukem nebo olejem v důsledku použití nevhodných hasicích přístrojů pro zdolání požáru. Vlivem nesprávného hašení těchto požárů vznikají následně i značné škody na vybavení a budovách. Zplodinami hoření, sazemi a teplem jsou zpravidla zasaženy veškeré okolní předměty a zařízení.
V domácnosti je nejlepším způsobem hašení zamezení přístupu vzduchu například přehozením mokré utěrky přes pánev nebo zakrytím pánve pokličkou. Pro hašení požáru třídy F nelze prakticky efektivně použít běžně hasební prostředky jako je voda, pěna, hasební prášek, CO2, nebo jiná plynná hasiva. Použití vody vyvolává u každé kapky po dopadu do horkého oleje, již při teplotě 100 °C, zvětšení jejího objemu víc jak 1 700x a vyvržení hořícího oleje do prostoru. V současné době jsou pro tyto požáry doporučovány přenosné hasicí přístroje, které obsahují hasivo „Neufrol M“, nebo „Fettex“. Tyto hasicí přístroje jsou opatřeny na štítku piktogramem pro třídu požáru F.
U obou těchto hasebních látek hasební účinek spočívá v přerušení hoření izolací povrchu hořícího oleje nebo tuku, která brání postupu hořlavých plynů a par do zóny hoření. Jde o chemický proces, v důsledku kterého se z hořlavého jedlého oleje nebo tuku stává v jeho povrchové vrstvě látka nehořlavá (mýdlo).
Autor článku: Jan Šulej, VVaT HBZS Ostrava
Zdroj: Dle manuálu HZS požární taktika
Fotografie: https://www.skolenibozp.cz/ aktuality/druhy-hasici-pristroju/
