Popis této nehody nebyl vybrán náhodou. Vždyť i v současnosti přes veškeré snahy o zvýšení bezpečnosti při použití otevřeného ohně v jamách dochází k nehodám ohrožujících bezpečnost celého dolu.
Každý horník si při dnešních velkých vzdálenostech pracovišť od jámy dovede představit náročnou cestu do bezpečí s nasazeným sebezáchranným izolačním přístrojem. Proto na základě vyhodnocení mimořádných událostí po práci s otevřeným ohněm v jamách nařídilo vedení OKD realizovat mimořádná opatření nad rámec bezpečnostního předpisu. Jeden z osmi bodů se týká i HBZS (před vydáním rámcového povolení pro práci s otevřeným ohněm v jámě provést její kontrolu za účelem vytipování rizikových míst pro stanovení odpovídajících místně příslušných preventivních opatření určeným zaměstnancem HBZS).
Popis nehody: dne 16. 1. 1985 byl zámečník VOKD seznámen revírníkem s úkoly ranní směny. Jednalo se o upálení pevného úchytu nad 4. patrem a úprava žebříku na 5. patře jámy č. 2 Dolu Jeremenko. K provedení tohoto úkolu byl určen jako technický dozor revírník. Po naložení pálicí soupravy a příslušných RHP (ručních hasících přístrojů) sjeli okovem 30 m nad náraží 4. patra. Po provedené indikaci na CH4 nad místem práce a zavěšení nádoby s vodou (pouze kbelík o průměru 30 cm…) pod předpokládaným místem pálení dal revírník pokyn k zahájení pálení. Po cca 1 hodině pálení byla práce ukončena. Byl dán pokyn k sjetí okovu na 5. patro. Při průjezdu náražím 4. patra ale zpozorovali v tomto náraží požár. Po úvaze, že požár dvěma RHP sami neuhasí, vyjeli na povrch a revírník nahlásil požár na dispečink dolu, který ihned povolal pohotovostní výjezdové jednotky HBZS.
Po příjezdu na postižený důl fárali záchranáři jámou č.1 na 4. patro, kde měli k místu požáru prolézt přes izolační objekt lutnovým průlezem DN 630 mm a zahájit hasební práce pomocí RHP (z důvodu rekonstrukce jámy č. 2 nebyl k dispozici důlní požární vodovod). Při příchodu k izolačnímu objektu četa zjistila, že lutnový tah není zaslepen poklopem, ale je zazděn a omazán sádrou. Po následné detekci – indikaci (CH4 0,6 %, CO stopy) bylo přistoupeno k uvolnění zazděného otvoru v lutnovém tahu. Po uvolnění části zdiva došlo k přetlaku vzdušin směrem k jámě č.1. Ihned byla provedena detekce – indikace (CH4 10 %, CO 0,3 %), následně došlo k silnému nasátí vzdušin do požářiště a bylo slyšet zadunění za hrází. V tomto okamžiku byl lutnový průlez uvolněným zdivem a plátnem opět utěsněn. Následně byla tato lutna uzavřena ocelovým poklopem a záchranáři vyfárali jámou č. 1 na povrch. V 11.25 hod. nařídil velitel výjezdových jednotek průzkum jámou č. 2 na 4. patro. Na základě informací z průzkumu zásahová četa za pomocí 12 ks RHP VP-10 uhasila požár kolem hráze vzdálené od jámy cca12 m. Po uhašení požáru byly naměřeny následující koncentrace: CH4 3,4 %, CO 0,01%, CO2 2 %. Po dvou hodinách byl před hrází z profilu odebrán „mokrý“ vzorek s následujícím výsledkem: CH4 27 %, CO 0,01 %, CO2 1 %. Bylo rozhodnuto o pokračování ochlazování místa požáru RHP. V 16.00 hod. se výjezdové jednotky bez úrazu a mimořádné události vrátily na základnu.
Popsal jsem jenom jednu z mnoha mimořádných událostí, která se stala při použití otevřeného ohně v jámě. Osádka dolu nebyla naštěstí touto nehodou ohrožena, protože jáma č. 2 byla v úrovni 5. patra propojena překopem přímo do výdušné jámy č. 1. V rámci rekonstrukce byla jáma č. 2 větrána pouze 420 m3/min. vzdušin.
Autor článku: Jaroslav Španihel
Ilustrační foto archiv HBZS
