Informace o průběhu likvidace havárie na Dole Zárubek v Ostravě
Na Dole Zárubek v Ostravě, ve sloji Günther – jih pod 8.patrem došlo, dne 19.4.1966 v cca 01:37hod. k explozi metanu při níž bylo smrtelně zraněno 15 horníků a 3 utrpěli těžká zranění. Z těchto tří zraněných jeden 21.4.1966 zemřel v nemocnici. Exploze měla za následek požár, který si vynutil uzavření části důlního pole.
V den vzniku nehody bylo dispečerovi Dolu Zárubek hlášeno, že se na překopu 8.patra projevila tlaková vlna s následným zvířením prachových částic. Protože se dispečer nemohl do předpokládaného místa nehody dovolat, poslal tam revírníka, který za hrázovými dveřmi ve sloji Günther na tř.č.523 zjistil kouře. Po tomto zjištění okamžitě povolal výjezdové jednotky HBZS v Radvanicích (02:02hod.), které v 02:20hod fáraly s průvodcem do dolu. Velitel pohotovosti dal příkaz ke spuštění merkaptanové signalizace do celého dolu, k povolání dalších záchranářských čet a k uzavření přístupové cesty ze závodu Alexander (záchranářská hlídka).
První fárající oddíl ve 02:40hod. našel 1. postiženého bez známek života a zároveň hlásil, že zdrojem nehody je výbuch. V 02:52hod. čety ohlásily začátek průzkumu postiženého porubu, ve kterém nalezli 6 horníků bez známek života a 3 popálené, v tu chvíli došlo k rozdělení čet (přesně dle SŘ HBZS) 2 záchranáři postupovali dále porubem, aby našli další případně zraněné a zbývajících devět záchranářů poskytovalo 1.pomoc třem postiženým (byli v šoku a dokonce se bránili ošetření). V 03:58 dorazil pod rubání závodní lékař (nezáchranář), který ihned aplikoval protišokovou léčbu a sterilně kryl nejvíce popálená místa. Následně byli tito postižení transportováni na povrch (04:55hod.). Současně se na důl dostavil i další lékař (záchranář). V 05:15 byli všichni tři postižení hospitalizováni na spáleninové stanici v KÚNZ Ostrava-Zábřeh.
04:28 bylo průzkumem nalezeno celkem 15 mrtvých horníků. Všichni byli vyproštěni v 07:25hod. V zápise velitele výjezdu je jednoznačně uvedeno, že v případě dřívějšího poskytnutí 1.pomoci lékařem, bylo by utrpení přeživších daleko menší (např. protišoková terapie a účinné tišení bolesti). Faktem je, že lékař nezáchranář (dorazil na místo nehody k poraněným za 62 minut. Lékař – záchranář (tehdy pouze na domácí pohotovosti) fáral do dolu v 04:00hod. a po ošetření přeživších a konstataci úmrtí následkem popálení či udušení zůstal na základně pro zajištění bezpečnosti zasahujících záchranářů. Tento zásah byl zlomový při rozhodování o stálé pohotovostní službě lékaře na HBZS.
Zásahu na vyproštění postižených se účastnilo celkem 83 záchranářů. Z důvodu nárůstu koncentrací CO a CH4 bylo v 09:34hod rozhodnuto o výbuchuvzdorném uzavření postižené oblasti dolu. Při definitivním opuštěním uzavíraného prostoru byly na ústupových chodbách zprovozněny vodní clony. Velitel zásahu nechal zkontrolovat i stávající uzavírací hráze ohroženého prostoru. Bylo zjištěno, že na tř.č.2026 je nedostatečná kamenná hráz (byla zesílena popílkovým předplavem). Provrtáním zdiva zděné hráze H6 byla ověřena nedostatečná délka této hráze (projekt 1,2m, skutečná tloušťka 0,6m – opravdu velice poučné rozhodnutí velitele zásahu i pro dnešní dobu) – proto byla zesílena 3m pytlovou hrází vzepřenou dvojitým polygonem. Nově byly postaveny uzavírací hráze H1, H2, H3, H5,H8, H9 a dotěsněny H4, H7, H10, H11, H12, H14, H15. Příkaz k uzavření poklopů H1 + H3 byl vydán 21.4.1966 v 1700hod.
V 17:40hod. a 21:00hod. byly pozorovány v uzavřeném požářišti exploze, které se projevily slabou tlakovou vlnou a „vyfouknutím“ vodních sloupců z depresometrů H1, H2 a H3. Hráze zůstaly neporušeny, ale příroda neřekla poslední slovo. 22.4.1966 ve 04:35hod. došlo v uzavřeném požářišti k třetí, nejsilnější explozi. Tlakovou vlnu pocítily i „kontrolní“ čety na základně (od uzavření pravidelně á 2hod. chodily kontrolovat uzavírací hráze). Kontrolou uzavírací hráze H6 bylo zjištěno pod stropem porušení pytlové hráze a výstup kouřů. Při nepravidelných explozích v uzavřeném požářišti záchranáři prodloužili tuto pytlovou hráz až na tř.č.531. Rozborem vzorků byly opakovaně (i přes vyhoření výbuchem) zjišťovány vysoké koncentrace O2. Tato situace si vynutila stavbu dalších uzavíracích hrází v širším okruhu a dotěsňování přístupných stávajících hrází (jednalo se celkem o neuvěřitelných 41 hrází). Široký okruh byl uzavřen do 14 dnů. Obsah kyslíku v uzavřeném okruhu byl snižován napouštěním dusíku (bohužel tehdy nebylo k dispozici takové množství dusíku, jakým disponujeme na dolech dnes, jednalo se pouze o napouštění N2 z cisteren na povrchu).
Nutno podotknout, že na jednotlivých základnách veleli zkušení záchranáři z řad velitelů ZBZS, jejich zástupců a velitelů oddílů HBZS. Pravidelná kontrola pracovišť v dole byla prováděna vyššími veliteli.
Ještě pro zajímavost: při likvidaci této nehody byl v laboratoři proveden rozbor 2 240 vzorků a u 122 byla vypočtena explozivnost (v současné době máme pro tyto případy počítačový program instalovaný v PC na řídících pracovištích VLH). Zkušenosti z této havárie potvrdily oprávněnost požadavků na modernizaci plynové analytiky a to nejen pro laboratoř HBZS, ale i čtyři závodní laboratoře (1.Máj, ČSA, Čs. Pionýr, Hlubina).
