Prostřednictvím USMRA jsem dostal informaci o havárii související s uložením radioaktivního odpadu. Tato událost by mohla být zajímavá i pro nás, protože s uložením radioaktivního odpadu máme také problémy.
V solném dole v hloubce 650m, v pouštní oblasti Nového Mexika, bylo v sudech uloženo 55 galonů, tj. cca 190 litrů nukleárního odpadu. Tento odpad ale 24. února 2014 rozpoutal reakci a vychrlil na zemní násyp bílou radioaktivní pěnu.
Tekoucí hmota, která vypadá jako šlehačka, je ale nasycena plutoniem. Plutonium putovalo vzduchem a větracím potrubím. Vystoupilo na povrch a způsobilo radiaci nízké úrovně u 21 pracovníků.
Kontaminace při zbavování se odpadů jaderných zbraní byla dříve hrdostí ministerstva energetiky a dala národu elitní řady jaderných chemiků a ti nyní nemohou tajemství rozplést. Šest měsíců po nehodě nebyla objasněna přesná chemická reakce, která způsobila prasknutí bubnů. Oddělení ministerstva energetiky nebylo schopno přesně určit chemické složení odpadu v bubnu, což bylo vážnou chybou v procesu přípravy k ukládání. Tento proces vyžaduje pečlivou dokumentaci a schvalování všech látek, které jsou obsaženy v obalu (bubnu) a určeny na jadernou skládku.
Úkol identifikace odpadu, který je upraven a připraven pro uložení, bude ještě těžší v nadcházejících letech, kdy ministerstvo energie doufá, že k úpravě ještě více radioaktivních odpadů, nyní uložených na místech jaderných zařízení v celé zemi, použije nový postup. Předpokládá radioaktivní odpad transformovat do skla, které má být uloženo na budoucích skládkách vysoké úrovně.
Nehoda u objektu nedaleko Carlsbad, NM, známého jako izolace odpadu Pilot Plant, nebo WIPP (Waste Isolation Pilot Plant), pravděpodobné způsobí přerušení provozu alespoň na 18 měsíců a možná i uzavření, které by mohl trvat několik let. Přepravu odpadů již zálohovaly projekty k jadernému vyčištění po celé zemi, a ještě před nehodou měly roky zpoždění. Při vyšetřování, které provedlo oddělení ministerstva energetiky, bylo v závodě zjištěno více než 30 bezpečnostních závad, včetně technických nedostatků a selhání v celkovém přístupu k bezpečnosti. Pouze devět dní před propuknutím záření začal hořet v podzemí obří kamion pro převoz soli a hořel několik hodin, než ho někdo objevil.
Zpráva vyšetřující komise zjistila, že degradace klíčových programů řízení bezpečnosti a kultura bezpečnosti měla za následek uvolnění radioaktivního materiálu z podzemí a ohrožení životního prostředí.
Šetřením bylo zjištěno, že 15 let-starý závod má partnerství s URS Corporation ze San Francisca, ale nemá účinný systém jaderné bezpečnosti. Nehoda vyvolává nepříjemné otázky o schopnosti ministerstva energetiky bezpečně řídit likvidaci zásob smrtícího jaderného odpadu, činnosti, která má již desítky let zpoždění a čelí vážným technickým problémům.
Nehoda byla strašný souběh chyb, řekl James Conca,vědecký poradce a expert na úložiště WIPP. Jednalo se o vlajkovou loď ministerstva energetiky, měl to být nejúspěšnější program.
Důsledky toho budou obrovské. Budou padat hlavy. Neexistuje žádný oficiální odhad nákladů nehody, ale analýza s externími odborníky, které oslovila redakce časopisu Times ukazuje, že by se mohly dostat k částce 1 miliarda dolarů. Podle studie WIPP je třeba dekontaminovat zařízení, které již odborníci identifikovali a počítat se zpožděním příštích deseti let v programu likvidace jaderných zbraní.
WIPP byl navržen tak, aby umístnil odpad z výroby jaderných zbraní do starých ložisek soli, které se nakonec zhroutí a uzavřou tak radioaktivitu nejméně 10 000 let. Úložiště bylo provedeno obdobně jako konvenční solný důl, ale s řadou komor pro odpad. V nich je uložen odpad s nízkou a střední úrovní radioaktivity, známý jako transuranic odpad, s obsahem umělých prvků – především plutonia – vytvořených při výrobě jaderných zbraní. Až do dne katastrofy, na den svatého Valentýna, bylo úložiště v provozu bez větších problémů po dobu 15 let.
Ventilační a filtrační systém úložiště měl zabránit úniku radioaktivního materiálu, aby nezasáhl životní prostředí. Ale vyšetřovatelé zjistili, že ministerstvo energetiky nikdy nepožadovalo ventilační systém takové úrovně, aby splňoval normy jaderné bezpečnosti. Když monitory zjistily záření, regulátory měly směrovat přívod vzduchu do filtru , aby se zabránilo výstupu radioaktivity na povrch. Ale regulátory selhaly a tisíce kubických feetů vzduchu obešlo filtry. (1 cubický feet = 0,028 m3). Naštěstí došlo k nehodě, kdy v dole nikdo nepracoval. Ale havarijní akce probíhala velmi liknavě.
První alarm o vysokém záření zazněl ve 23:14. Podle vyšetřovací zprávy se manažeři v řídící místnosti snažili kontaktovat odpovědného odborníka radiační kontroly, ale nemohli příslušnou osobu najít. Ráno se dělníci pokoušeli měnit filtry. Teprve v 09:34 rozhodli manažeři o přemístění150 pracovníků na povrchu na bezpečné místo. To je asi 10 hodin po prvním alarmu. Trvalo to 13 hodin, než manažeři zřídili centrum k řízení nouzové operace.
Radiačních dávky na pracovníky, které přijali v průběhu hodin po nehodě byly malé, zlomek přípustných mezních hodnot a u zaměstnanců by neměli vzniknout žádný dopad na zdraví, řekli úředníci ministerstva energetiky. Přestože provozní postupy WIPP byly vadné, úložiště samo o sobě nezpůsobilo nehodu. Ocelový sud byl balen v Los Alamos National Laboratory v Novém Mexiku. V zásadě obsahoval nitrátové soli, vedlejší produkt chemického procesu, který extrahuje plutonium, které se používá jako spouštěč vodíkových bomb.
Vyšetřovatelé se domnívají, že některé chemikálie nebo změna balení byla provedena v Los Alamos a hledají, zda byla tato změna vůbec schválena staršími laboratorními chemiky. Tým odborníků z úložiště WIPP mohl také pochybit. Výzkumníci se při pohledu na různé materiály, které mohou být přidány do sudu, včetně olova, wolframu, kyseliny a dokonce i odpadu, dívají jako na možné faktory výbuchu.
Ed Lyman, fyzik se Svazu zainteresovaných vědců řekl. Oni nebyli schopni duplikovat reakce v laboratoři. Neexistuje žádná záruka, že se takové akce nebudou opakovat v budoucnosti. Velkou otázkou je, jak dobře charakterizují jaderný odpad, aby byl bezpečně uložen. Ostatní sudy ze stejného materiálu jsou stále naúložišti WIPP, stejně jako ve skladu v Los Alamos a na soukromé skládce v Texasu. Jaderní experti říkají, další vznik nehody nelze vyloučit.
Robert Alvarez, dřívější asistent sekretáře energetiky a nedávný kritik postupu řekl, že riziko vzniku radioaktivity na WIPP se předpokládalo během 200 tisíc let a ne za 15 let. Řekl také, že to bylo přestoupení záměru.
Expert Conca mimo jiné uvádí, že základní technologie úložiště WIPP je zdravá a doufá, že úředníci nebudou nehodu hodnotit přehnaně. Ale za těch nejlepších okolností bude WIPP pravděpodobně uzavřen po dobu 18 měsíců a to způsobuje obavy ve státech, které jsou již netrpělivé, že ministerstvo energetiky je při řešení situace pomalé. Oddělení ministerstva energetiky oznámilo, že v důsledku uzavření WIPP, nebude moci splnit své lhůty pro odstranění všech 3 706 m3 transuranových odpadu v Los Alamos.
V Idaho National Laboratory existují obavy, že uzavření WIPP může zabránit ministerstvu energetiky v plnění jeho právní smlouvy, aby odstranilo všechny transuranické odpady do roku 2018. Curt Fransen, vedoucí oddělení kvality životního prostředí v laboratoři Idaho řekl, že federální úředníci začali diskutovat o vybudování nových skladů pro ukládání odpadu jako důsledku nehody na WIPP.
Ve státě Washington, místo Hanford, počítají, že uzávěra WIPP může vést ke zpoždění odeslání 8 841 sudů, krabic a jiných nádob transuranových materiálů do závodu v Novém Mexiku, prohlásil Deborah Singleton z oddělení ekologie. V Carlsbad, tj. nejbližší město do úložiště WIPP vyjádřili úředníci podporu ekonomicky vitální skládky, ale mají také obavy o bezpečnost. Když ministr energetiky Ernest J. Moniz navštívil tento měsíc Carlsbad, řekl mu při setkání na radnici Jay Jenkins, prezident národní banky Carlsbad, že si nemyslel, že WIPP měla dostatečné finanční prostředky k zajištění bezpečnosti. Moniz uznal tyto obavy a slíbil, že zajistí budoucí bezpečnost závodu.“ Držte s námi, a my budeme držet s vámi,“ řekl Moniz.
[Podle Los Angeles Times by RALPH VARTABEDIA August 24, 2014].
Uložení radioaktivního opadu v ČR
Informace v uvedeném článku může být významná i pro potřeby související s uložením radioaktivního odpadu u nás. Pozoruhodná je lokalita, která byla vybrána k uložení, v lokalitě v Novém Mexiku. Z řady studií, publikovaných k příslušnému tématu, se ložiska soli jeví jako výhodné prostředí, ve kterém se radiační aktivita poměrně spolehlivě izoluje. Zhodnocení tohoto názoru by si vyžádalo podrobnější studii. Ale skutečnost, že se pro lokalitu solného ložiska rozhodli v USA, je jistě argument, který podporuje názor o vhodnosti zmíněného prostředí. Z tohoto hlediska by bylo zajímavé ověřit takovou možnost uložení i v našich poměrech.
Ze stručného přehledu (Wikipedie, solná ložiska ČR) vyplývá následující:
Výskyty solných ložisek v České republice jsou nevýznamné, např. Ostrava (v dolech krápníky, vznikající ze solného obsahu nadloží), větší ložiska jsou na Slovensku (Solivar u Prešova, Michalovce), v Rakousku (Hallstadt, Bad Ischel – trias), v Polsku (Wieliczka), Německu (Stassfurt, Hannover), nebo záliv Karabogaz (Kaspické moře).
Využít solné ložisko k uložení radioaktivního odpadu by v našich poměrech asi bylo nejvhodnější ve spolupráci se Slovenskem.
Zpracoval prof. J. Lát
Podle [https://www.google.cz/webhp?sourceid=chrome instant&rlz=1C1AVSW_enCZ376&ion=1&espv=2&ie=UTF-8#q=WIPP]
