Do „revíru“ ZBZS Dolní Rožínka patří hlavně podle vzdálenosti město Jihlava. Když v roce 2008 vstoupila v platnost vyhláška ČBÚ č. 49/2008 Sb. o požadavcích k zajištění bezpečného stavu podzemních objektů, tak první prohlídku vůbec prováděla ZBZS Dolní Rožínka právě v Jihlavě.
Vyhláškou jsou stanoveny lhůty pravidelných prohlídek podzemních objektů, způsob ověřování jejich bezpečného stavu, rozsah identifikačních údajů pro vedení evidence podzemních objektů, podmínky k zajištění bezpečnosti provozu podzemních objektů, náležitosti plánu zdolávání závažných provozních nehod, zejména požadavky na havarijní prevenci a na zdolávání předpokládaných havárií. Prohlídky se provádí na žádost vlastníka podzemního objektu nebo jím písemně pověřeného provozovatele prostřednictvím odborně způsobilých zaměstnanců organizace, která má zřízenu báňskou záchrannou stanici.
Systém podzemních chodeb v Jihlavě, zvaný jihlavské katakomby, je s rozlohou cca 50 000 m2 a délkou něco přes 20 km po znojemském podzemí druhý nejrozsáhlejší v České republice. Katakomby se nacházejí pod celým městem a pod většinou městských památek. Tato historická a technická pamětihodnost je jedním z posledních dochovaných pozůstatků činnosti středověkých jihlavských horníků, neboť většina starých stříbrných dolů v okolí města zanikla.
Jihlavské podzemí začalo vznikat již v souvislosti s budováním města, nejprve jako sklepy, které se později rozšiřovaly a prohlubovaly. Dlouho se historici domnívali, že katakomby vznikly díky těžbě stříbra, což bylo geologickými výzkumy vyvráceno, poté se spekulovalo o vojenském využití, ovšem ani to se neprokázalo. Nejpravděpodobněji se zdá, že podzemí bylo budováno z ekonomických důvodů: ve 14. století došlo k hospodářskému rozvoji, který zapříčinil potřebu nových skladovacích či výrobních prostor a vzhledem k nedostatku místa na povrchu se pozornost měšťanů upřela do hlubin. Mezi 14.–16. stoletím havíři vyrazili tři patra v rulovém a žulovém podkladu; těžba tehdejšími nástroji byla velmi zdlouhavá a namáhavá.
Majitelé později prostory využívali také k ukládání cenností či k zavedení kanalizace a vodovodního řadu z borového dřeva. Během druhé světové války chodby asi využívalo Gestapo jako protiletecký kryt. V 60. letech 20. století došlo k masivnímu propadu chodeb, což vedlo k vybetonovaní skoro celého prostoru, čímž byla značně poničena historická hodnota podzemí. Během tohoto zpevňování bylo podzemí zmapováno. Město zde nechalo razit kolektory, které však kvůli nedostatku peněz a přesnější vizi zůstávají nevyužity.
V roce 1936 bylo podzemí poprvé zpřístupněno veřejnosti, za druhé světové války je nacisté z bezpečnostních důvodů uzavřeli, v letech 1949–1969 mohli opět turisté katakomby zhlédnout, ovšem kvůli stavebním úpravám je město znovu uzavřelo. Chodby poté zpřístupnilo až v roce 1990 občanské sdružení Jihlavský netopýr. Tehdy mohla veřejnost navštívit dva okruhy. Okruh Alfa, který vedl sanovanou (vybetonovanou) částí podzemí, je dnes pro veřejnost uzavřen.Druhý, tzv. Starý okruh, vede pod horní částí Masarykova náměstí a tvoří jej převážně původní chodby.
Velkým tahákem pro turisty se stalo objevení tzv. svítící chodby. Dlouho se spekulovalo o původu záření, expertizy poté dospěly k tomu, že pravděpodobně chodbu německá armáda natřela luminiscenční barvou Lichtgelb, která obsahuje svítivý wurtzit. V této štole se nachází výklenek, u nějž citliví jedinci údajně cítí nadpřirozené síly. Název Jihlavské katakomby je laický, neboť označení katakomby se používá pro podzemní pohřebiště, které se v jihlavském podzemí nenachází.
V 60. letech 20. století většinu chodeb, kromě prohlídkového okruhu, zpevnila betonová krusta, proběhlo čištění, některé chodby byly zasypány, zazděny či zabetonovány, čímž sice došlo k zabezpečení před případnými propady, leč to zničilo historickou hodnotu tohoto podzemního díla a kvůli časové tísni, kdy hrozily další sesuvy, nemohl být proveden řádný historický a archeologický průzkum. Při stěnách chodeb vznikly nové odtokové kanály, nahradivší původní středověký systém. V některých částech se pro jistotu počítalo s větším průtokem vody, proto pro odtok byla ponechána celá šířka chodby, kterou kryjí 30 cm nad podlahou kachlíky. Ve stejné době došlo k vytvoření první soudobé podrobné mapové dokumentace.
Deštivé jaro 1961 zapříčinilo zvýšenou hladinu spodní vody v podzemí, která podmáčela mnohé stavby ve městě, na náměstí se dokonce propadaly těžké nákladní automobily, v Husově ulici se sesulo průčelí jednoho domu. Národní výbor rozhodl o okamžitém zahájení sanace chodeb. Zpevňovací práce započaly v listopadu 1965 ve východní části Masarykova náměstí. Pracovníci Geoindustrie a podniku Výstavba kamenouhelných dolů Kladno opatřili stěny chodeb dřevěným bedněním, vzdáleným cca 30 cm od skály. Vzniklý prostor byl od roku 1966 betonován nástřikem pomocí tlakové pistole. Hmota do hlubin byla vháněná potrubím pomocí stlačeného vzduchu. V roce 1969 betonování došlo až k zpřístupněnému úseku. Prohlídky musely být zastaveny, část chodeb (cca 200 m) pod tehdejší Okresní knihovnou a částí kláštera sv. Kříže dělníci ponechali v původním stavu, pouze je zpevnili betonovými pilíři a obetonovali původní cihlové podlahy, protože se tehdy počítalo s novým otevřením.
V současné době, dle výše uvedené vyhlášky, jsou podzemní objekty v Jihlavě rozděleny následovně:
1. Historické podzemí – prohlídková trasa celková délka 220 m.
2. Historické podzemí – celková délka 20 000 m.
3. Kolektory – celková délka 1 700 m.
