Otto Hejnic: Jaké významné práce jste prováděli od roku 2000?
Karel Barták: Od roku 2000 se provádělo čištění distributorů, krystalizátorů, zásobníků technologických roztoků a zásobníků síranu hlinitého, jejich údržby a případné opravy ve spolupráci s odbornou firmou na SLKR 1. Tyto práce se staly posléze pravidlem v rámci plánovaných odstávek. Dále jsme doprovázeli uranový koncentrát při přepravách po území ČR. Také pokračoval svoz látek s obsahem PCB po ČR.
Roku 2000 se pokračovalo v pracích pro firmu Lafarge, čistili jsme zásobníky sypkých stavebních hmot. Pro různé zájemce jsme čistili železniční cisterny, převážející různé chemikálie. Ve spalovně komunálního odpadu Termizo v Liberci jsme čistili rošt a spalovací prostor, včetně prvního a čtvrtého tahu spalin. Dále jsme čistili kobky pod elektrofiltry a „pračku plynů“ a měli jsme s Termizem uzavřenou smlouvu o havarijní pomoci.
Od ledna 2000 do listopadu téhož roku se prováděla likvidace skládky nebezpečných odpadů v Chabařovicích, která patřila Spolchemii Ústí n. L. Zde se odklízely nalezené sudy s neznámým obsahem a stále se monitorovalo ovzduší na skládce. Skládka byla změtí odpadu všeho druhu, od škváry, přes kusy vyřazené technologie až po naftalin a zbytky anilinových barev. Bylo nebezpečí, že se zde najdou jedovaté plyny z válečné výroby chemičky, to se ale nepotvrdilo. Bylo zde nutné, kvůli výskytu nedýchatelných plynů, hlavně CO, kontrolovat hlubší výkopové práce pro vytvoření drenáže a nepropustné stěny. Takto získané vody ze skládky byly převedeny do čisticí stanice.
V červenci 2000 se pracovalo na dnešním o. z. ODRA Ostrava, na demontážích čerpacího potrubí použitých minerálních olejů, montáži provzdušňovacích armatur ve filtrační technologii zaolejovaných vod a rekonstrukci technologických jímek.
V říjnu až prosinci 2000 byla provedena likvidace dehtové kotelny a dehtového hospodářství v areálu sklárny Heřmanova Huť, včetně transportu těžkých břemen. Zde se jednalo o likvidaci velkého množství dehtu, který se používal na výrobu plynu, používaného na konečné vypalování skleněných produktů. To by nebylo možné bez takzvaného „pekla“ (parního generátoru) zapůjčeného i s obsluhou z Naftových dolů Hodonín. Tímto zařízením se zásoby ztuhlého dehtu rozehřívaly a pomocí speciální cisterny se odvážely k připraveným vytápěným návěsům, které tekuté dehty odvážely k další likvidaci do spalovny.
V témže období jsme na o. z. TÚU – SLKR 1 instalovali nové nosné konstrukce pro položení nového potrubí EDR. Tyto výškové práce se prováděly na lanech, horolezecký výcvik se nám hodil.
V dubnu, v roce 2001 jsme pro firmu Syner Liberec prováděli čistící a opravárenské práce ve sběrných jímkách odpadních vod, kde bylo nutno pracovat v dýchacích přístrojích.
V červenci 2001 jsme injektovali důlní jámy č.13 na Dolu Hamr I, v hloubce cca 120 m hydroizolační hmotou. Pomocí klece se záchranáři s lešením a pneumatickými vrtačkami spustili do zmíněné hloubky. Z lešení se v jámě navrtalo cca 170 děr, cca 1,4 m dlouhých, dle stanovené vrtné sítě. Vrty se osadily obturátory a pomocí nich se provedla tamponáž stěn jámy hydroizolační hmotou – Bevedanem. Podobně jsme postupovali i na jamách č. 1 a 2 na Severu, které tehdy už sloužily jako větrací. Nebyly tedy vystrojeny a tak se záchranáři spouštěli do jámy do potřebné hloubky pomocí speciálního jeřábu s dlouhým lanem, vypůjčeného z OKD. Vlastní tamponáž jam na Severu byla obdobná jako na jámě č. 13.
V roce 2002 v březnu a v květnu se prováděla likvidace betonové výztuže jam č. 6 a 7 na DH II na Nové Lužici (o. z. TÚU). Připomínáme, že obě jámy byly vystrojeny a spojeny překopem, ale pak vláda, v rámci útlumu těžby uranu, rozhodla o likvidaci dolu. Zde byla příprava na tamponáž a utěsnění jámy provedena za pomoci trhací práce malého rozsahu v hloubce 170 m. Ty komplikovalo předchozí lití zakládkové směsi rovnou do jam. Žebříky lezného oddělení byly zhruba od 30 m hloubky obaleny zakládkovou směsí a pro sestup nepoužitelné. Záchranářům nezbylo nic jiného, než potřebné žebříky ze zakládky ručně vysekat až do cílové hloubky 170 metrů, kde byl vybudován pracovní poval, ze kterého se provedly trhací práce. Vlastní tamponáž pak provedli pracovníci DH 1. V březnu v areálu o. z. TÚU jsme začali proplachovat kyselinové potrubí v celkové délce 1 600 m, to pak bylo rozřezáno.
Březen 2003 začal pracemi ve výškách. Prováděla se kontrola, revize (ve spolupráci s odborným pracovníkem) a opravy na osmdesátimetrových komínech kotelen a na věži Jámy 3. Vyměňovala se výstražná světla za moderní, včetně přívodního vedení, což trvalo do srpna téhož roku. V březnu 2003 jsme v Praze na Můstku likvidovali azbestové protipožární obklady nosných konstrukcí budovy, známé jako ČKD palác s Modrou kavárnou a terasou. Zadavatelm byl INOGR Praha. Jednalo se o totální vyklizení všeho, co v budově bylo. To znamená likvidaci topení, klimatizace, elektrických rozvodů, toalet, umyváren, vzduchotechniky, podlahových krytin až po rozvod telefonní sítě, včetně stropních podhledů a izolací. Likvidaci azbestu jsme prováděli ve speciálních lehkých ochranných oblecích a dýchacích přístrojích Malina. Po skončení práce zbyla prázdná budova, zbavená zmíněných azbestových obkladů. Celý prostor byl na závěr v srpnu 2003 ošetřen speciálním postřikem.
