Na Institutu hornického inženýrství a bezpečnosti Hornicko-geologické fakulty VŠB-TU, se také zabýváme srovnáním stavu bezpečnosti v uhelných dolech v různých zemích. V této souvislosti jsme získali zajímavé materiály z Ruska.
Podle nich se za posledních 120 let (1890 – 2010) vydobylo v hranicích bývalého Sovětského svazu 36,3 miliardy tun uhlí. Nejvyšší roční těžba byla dosažena v SSSR, v roce 1988 a to 771,8 milionů tun. V období 120 let byla také registrována 1 velká havárie, při které zahynulo více jak 200 horníků, 3 havárie s oběťmi na životech 100 – 200, 22 havárií s počtem obětí 50 – 100. Ve všech těchto haváriích bylo smrtelně zraněno 2 049 lidí. Pokud se v tomto období vezmou v úvahu všechny smrtelné úrazy s počtem 10 a více pracovníků, pak na všech 108 známých uhelných dolech zahynulo 3 708 lidí.
V historickém přehledu světového uhelného průmyslu, zaujímá Rusko dostatečně pevnou pozici. Pokud se týče délky období, kdy se datuje těžba uhlí, je na pátém místě. Za Velkou Británii (300 let), USA (180 let), Německo (150 let), Polsko (130 let). S celkovou těžbou, za historické období (36,3 miliardy tun), je na třetím místě. Za USA (68,6 miliardy tun) a Čínou (50,7 miliardy tun). V poměru k hlubinné těžbě uhlí představují Polsko a Rusko v počtu smrtelných úrazů při větších haváriích, poměrně bezpečnou úroveň za celé období průmyslového rozvoje. Největší smrtelnou úrazovost v poměru k těžbě má historicky Japonsko, Turecko, Velká Britanie. Potom následuje Německo, USA, Čína a Indie. Údaje jsou v tabulce 1.
Přehled o počtu havárií v bývalém SSSR a později Ruské federaci je uveden na obr. 2.
Z tabulky lze odvodit, že například v Ruské federaci připadala jedna větší havárie (> 10 obětí), v průměru na 313 registrovaných havárií. V Ruské federaci, 1990, připadala jedna větší havárie (> 10 obětí), v průměru na 86 a v roce 2000 už na 33 registrovaných havárií.
Tragicky cenné nové poznatky o vzniklých haváriích, se staly méně dostupnými a tak se ztížila i prognóza možných havárií do budoucnosti.
Po restrukturalizaci ruského uhelného průmyslu, se všechny ukazatele bezpečnosti při velkých haváriích zhoršily. Téměř dvakrát vzrostl počet obětí při nich, (ze 115 na 337). A rovněž více než dvakrát vzrostlo střední číslo smrtelných úrazů, (z 23 na 48). Četnost smrtelné úrazovosti vzrostla téměř sedmkrát z 0,05 smrtelných úrazů na milion tun, na 0,33 obětí/ mil. t.
Ukazatele nebezpečí velkých havárií jsou uvedeny v tabulce 2.
K tabulce 2, nutno dodat, že od roku 1990 podstatně poklesl objem hlubinné těžby ze 176 mil. t. za rok na 90 mil. t. za rok, a rovněž poklesl počet dolů, z 239 na 106.
V tomto kontextu je třeba posuzovat změnu četnosti velkých havárií – sledované podle závažnosti (počtu obětí), vzhledem k průměrné těžbě 1 dolu. Pokud bylo v roce 1980 v RSFSR ročně registrováno průměrně 13,9±0,3 případů velkých havárií na důl a na 1 mil. tun, hlubinné těžby, tak v RF v roce 1990, došlo ke zvýšení tohoto ukazatele, téměř třikrát na úroveň 36,6±3,7, a v roce 2000, jeho nepříliš velké snížení na 32,4±2,2 důl/havárie/mil.t.
Literatura:
http://riskprom.ru/publ/sovremennye_opasnosti_krupnykh_promyshlennykh_avarij_kpa/chast_3_2_ugolnye_katastrofy_v_istoricheskoj_rossii_rossijskaja_imperija_sssr_rossijskaja_federacija_ukraina_respublika_kazakhstan/36-1-0-210
Zpracovali: Prof. Jindřich Lát a Ing. Pavel Zapletal Ph.D., VŠB – TU Ostrava
