Zásahy a práce báňské záchranné služby mimo důlní prostory již nejsou ničím výjimečným. Závodní báňská záchranná stanice Odolov po ukončení těžby černého uhlí ve Východních Čechách provádí na základě ustanovení Vyhlášky č. 49/20085 prohlídky podzemních objektů, dále pak kontroly a sanace více než 200 opuštěných důlních děl v revíru, práce ve výšce a nad volnou hloubkou a další činnosti, mezi jinými i měření koncentrace plynů a odběry vzorků ovzduší.
Počátky první spolupráce báňské záchranné služby s firmami, které provozují skládky TKO lze datovat do roku 1994, kdy byl prováděn první monitoring na skládce v Náchodě. Tehdy se jednalo pouze o změření množství a koncentrace uhlovodíků vznikajících ve skládce, kvůli případnému využití pro výrobu elektrické energie spalováním jímané směsi plynů.
Po zprovoznění a několikaletém provozu jímacího potrubí na skládkách ve Chvaleticích a Křovicích u Dobrušky, bylo nutné provést demontáž a revizi uzavíracích armatur degazačního potrubí. Plastové potrubí průměru 200 nebo 300 mm je těmito uzávěry zakončeno v odvodňovacích šachticích, zhotovených z betonových skruží DN 1500. Hloubka šachtic se pohybuje od 3 do 10 metrů, jejich počet se odvíjí od velikosti plochy skládky. Při demontáži uzavíracích armatur a sifonů dochází k okamžitému zaplynování prostoru šachtice nedýchatelnou směsí plynů. Jedná se tedy vždy o práci v nedýchatelném ovzduší, ve stísněném prostoru na dně šachtice. V případě nefunkční uzavírací armatury dochází často k prudkému výstřiku skládkové „vody“, proto musí být pracovník vybaven ochranným protichemickým oblekem a pro případ nutné evakuace ještě celotělovým bezpečnostním postrojem.
Jímaná směs plynů obsahuje kromě téměř stoprocentní koncentrace uhlovodíků (metanu) i sirovodík (20 – 50 ppm) a oxid uhličitý (2 – 4 %). Hodnoty byly kontinuálně měřeny vícesenzorovými detektory. V roce 2000 přístrojem Oldham MX 21, v dalších letech přístrojem Auer Orion Plus, v současnosti přístrojem Dräger X-am 5600.
Zajímavé a alarmující bylo zjištění, že pracovníci skládek sice většinou vědí, že skládkový plyn hoří, a se vzduchem může za určitých podmínek vytvořit výbušnou směs, nemají však dostatek informací
o vlastnostech dalších plynů v jímané směsi, přestože se jedná o životu nebezpečné koncentrace prudce jedovatého sirovodíku nebo dusivého oxidu uhličitého. Naštěstí se zde doposud nikdy nestalo, že by vedoucí skládky nutil vlastní pracovníky k výše zmiňovaným pracím, ale raději zadal zakázku báňské záchranné službě, vybavené potřebnou měřicí a dýchací technikou a ochrannými oděvy.
Postup prací byl vždy obdobný:
- Optická kontrola výtoku skládkové „vody“ ze sifonu, kvůli možnosti nahromadění velkého množství za armaturou.
- Změření složení ovzduší v šachtici a v případě povolených hodnot prohlídka upevňovacích šroubů armatury pracovníkem přímo u dna šachtice.
- Do šachtic, které nejsou osazeny stupadly, slezl záchranář po žebříku a ten bylo nutno z důvodu úspory místa vytáhnout. Pro případ nutné evakuace byla nad šachtici instalována trojnožka s kladkostrojem (přístroj RollGliss), na kterém byl záchranář po celou dobu práce zajištěn.
- Vlastní demontáž uzavírací armatury a sifonu provedl záchranář vybavený vzduchovým dýchacím přístrojem.
- Demontovaná armatura a sifon byly pomocí lana vytaženy na povrch a předány objednateli k revizi a údržbě.
- Zpětná montáž většinou proběhla po několika dnech a vzhledem k postupnému odvětrání potrubí bez použití dýchací techniky.
