Lodní kapitán Jindřich Wloch z Ostravska si splnil svůj sen plachtit se po moři „plachetnici“, kterou by si sám vyrobil. Následně potřeboval jen loď dopravit k moři, a proto si od báňské záchranné stanice v Ostravě Radvanicích odkoupil vyřazený výjezdový autobus „Škoda 706 RTO“, který předělal na speciální přepravník k přepravě lodí.
Již od vzniku báňské záchranné služby se naskytla otázka „jak co nejrychleji dopravit báňské záchranáře a jejich vybavení z mateřské stanice na postižený závod“?
V předpisech z roku 1923 pro Ústřední záchranný sbor v Lazích při volání o pomoc stálo, že zřízenec obstarávající telefonní službu u ředitelství Orlová-Lazy, musí při vyhlášení poplachu ihned obstarat „koně“ pro záchranný vůz pro dopravu členů ústředního záchranné sboru.
S moderní dobou se báňská záchranná služba začala poohlížet po automobilech, které by splňovaly požadavky pro bezpečnou a pohodlnou přepravu báňských záchranářů k zásahu. Začaly se používat malé autobusy značky Robur, Škoda 1203, Barkas 1000 anebo Nysa. Tyto mikrobusy byly vhodné jen pro dopravu jedné „čety“ a dále neposkytovaly dostatek prostoru pro přípravu záchranářů k zásahu během přesunu, a proto se objevily ve vozovém parku velké autobusy.
Hlavní báňská záchranná stanice v Ostravě měla mezi prvními autobusy ve výbavě autobus od výrobce ČKD značky Praga RND (rychlý nákladní diesel). Tyto „výpadové autobusy“ byly následně vyměněné za autobusy značky Škoda 706 RO (rekonstruovaný omnibus).

V roce 1965 již pohotovostní sbor v Radvanicích Hlavní báňské záchranné stanice v Ostravě převzal nový „Výpadový“ vůz ŠKODA 706 RTO (rámový trambusový osobní). Autobus byl vybaven šestiválcovým naftovým motorem Škoda 706 OHV s přímým vstřikem, který měl při 1750 ot/min. výkon 148 koní. Vůz byl natřen světle červeně s bílým signálním nátěrem na přední části vozu. Byl opatřen dvěma sirénami a rotačním modrým majákem.

Při „výpadu“ na místo nehody jelo ve voze 16 mužů včetně řidiče. Vnitřek autobusu byl řešen podle jiných zásad, než tomu tak bylo u všech starších typů, které kdy stanice měla k dispozici. Záchranářský oddíl tvořící „výpadovou jednotku“ seděl v přední části autobusu na sedadlech upevněných ve směru jízdy. Báňští záchranáři seděli jednotlivě na sedadlech upevněných ve směru jízdy, takže měli při dopravě na postižený závod dostatek místa pro převlékání se za jízdy. Vedle svého sedadla měl každý v upravených skříňkách v dosahu rukou své základní vybavení. To se sestávalo ze sebezáchranného izolačního přístroje, hlavové lampy, rezervní kyslíkové láhve, lékárničky, indikační a detekční techniky včetně čtyřhodinového dýchacího přístroje. Dále byl autobus vybaven proudnicemi, požárními hadicemi, nosítky, oživovacím přístrojem, havířským a zámečnickým náčiním, vybavením pro lékařskou první pomoc a dalšími pomůckami. Vydávání materiálu se provádělo v zadní části autobusu po dojezdu na postižený „důl“.
V roce 1966 byla i dceřiná pohotovostní stanice HBZS Ostrava v Orlové – Lázích vybavena tímto autobusem Škoda 706 RTO. Samozřejmostí všech výjezdových vozidel byla radiová stanice VXN 101, která umožňovala trvalé spojení při pohybu vozů v běžném provozu a dávala možnost kdykoli povolat vůz na místo potřeby. Při výjezdu pohotovostních jednotek dále umožňovala operativní doplnění informací vyjíždějících jednotek během přepravy, a naopak dávala možnost veliteli výjezdu vydávat příkazy zpět na stanici.
Po delší době se opět ukázalo, že je třeba obměnit výjezdový vozový park výkonnějšími a modernějšími vozy. Autobusy Škoda 706 RTO byly nahrazeny autobusy typu Karosa ŠL – 11-1310.

V roce 2000 skončila „éra“ výjezdových autobusů, ty byly nahrazeny menšími vozy „Ford Tranzit“, každý pro jednu četu.


Autobus Škoda 706 RTO byl po „výslužbě“ prodán jednomu soukromníkovi panu Jindřichovi Wlachovi. Tento lodní kapitán měl jeden velký sen „postavit si svou loď“ se kterou by se plavil po moři. Svépomocí si postavil svou loď a najednou přemýšlel, jak ji dopraví k moři. Náhodou se doslechl o vyřazeném autobusu od Hlavní báňské záchranné stanice v Ostravě Radvanicích, který odkoupil a upravil ho na speciální přepravník, kterým loď převážel k moři a mohl tím realizovat svůj dlouholetý sen „plachtit se po moři“.
S lodí potom plachtil po severním moři a Jadranu. Po jeho smrti ale autobus i s lodí zůstal 20 let odstavený a chátral, naštěstí si ho všimla parta nadšenců z muzea dopravy ve Strašicích – Škoda – Bus klub Plzeň, kteří ho zrenovovali do současné podoby i s lodí. S nadsázkou se dá říci, že tento původní „výpadový“ vůz báňské záchranné služby je jediný exemplář na světě.
Šulej Jan, referent V – vzdělávání VVaT, o. z. HBZS Ostrava
Foto: Marcel Mourek, archiv HBZS Ostrava