Jak se můžou stát důlní prostory nebezpečné pro civilní osoby, se na vlastní kůži přesvědčili obyvatelé okolních vesnic „Dolu Alexandr“ v obci Hrdlovka. Obec Hrdlovka (německy Herrlich) byla vesnice v okrese Teplice v Ústeckém kraji, která zanikla v sedmdesátých letech 20. století následkem těžby hnědého uhlí.
První písemná zmínka o Hrdlovce pochází z listiny krále Přemysla Otakara I. datované rokem 1203. Z důvodu nálezu hnědého uhlí se v okolí obce započaly hloubit doly na hnědé uhlí. V blízkosti Hrdlovky byl v roce 1870 zaražen Důl Nelson, v roce 1871 Důl Pokrok a v roce 1891 Důl Alexander.
Důl Alexander v Hrdlovce nesl krátce název Důl Venuše a v letech 1949 až 1990 byl přejmenován na Důl President Gottwald. Byl to hnědouhelný hlubinný důl v mostecké pánvi, kdy jeho větrní jáma č. III dosahovala hloubky 460 metrů a byla vedena jako nejhlubší jáma v severočeském uhelném revíru. Těžba v dole byla započata roku 1893. V roce 1934 po důlní nehodě na Dole Nelson III v Oseku, která měla celkem 144 obětí, převzal Důl Alexander těžbu i z dolového pole tohoto dolu. Existence tohoto dolu byla ukončena v roce 1997, kdy byl důl zlikvidován.
Během 2. světové války bylo běžné, že se při leteckém náletu civilní obyvatelstvo schovávalo do některého z přilehlých dolů, které používaly jako protiletadlové kryty. Z důvodu nedostatku stavebního materiálu nebyly protiletadlové kryty na povrchu dostaveny, tak se obyvatelům obcí zdálo, že důl jim poskytne bezpečnou ochranu v době náletu. Při zvuku spouštěné sirény, která oznámila blížící se letecký nálet, se obyvatelé obcí, včetně dětí seřadili na nádvoří dolu, aby mohli co nejrychleji sfárat do dolu a mít pocit, že jsou v bezpečí.
Dne 24. srpna 1944 se během leteckého bombardování závodu na výrobu syntetického benzínu Hydriawerke v Záluží u Mostu po vyhlášení náletu odebralo 200 obyvatel obce směrem k vodní jámě, aby mohli co nejrychleji sfárat do podzemí dolů. V dole se již nacházelo osazenstvo ranní směny. Po sfárání se obyvatelé shromáždili kolem jámy, když je znepokojil hluk šířící je jámou. Bylo to těžní lano padající do zátyně jámy, které na povrchu přetnul spojenecký sestřelený bombardér B17. Padající letoun poškodil těžní věž současně s rozvodnou dolu a následkem toho došlo k výpadku elektrického proudu, čímž se důl ocitl v naprosté tmě. Děti a ženy postihla panika, zastavily se ventilátory a do dolu začaly vnikat požární zplodiny z požáru na povrchu. Vnikání jedovatých zplodin do dolu bylo zabráněno uzavřením kouřových dveří u těžní jámy.
Pro osazenstvo dolu a civilní obyvatelstvo nastalá otázka, jak se bezpečně dostat z 300metrové hloubky podzemí dolu na povrch. Lezní oddělení dolu nepřicházelo k úvaze, jedinou možností zůstala 5kilometrová cesta podzemím na sousední neporušenou jámu Nelson VIII v lese nad Osekem. Byla to strastiplná cesta nezajištěnými chodbami v téměř naprosté tmě. Jedině díky zkušeným havířům, kteří se ujali rolí průvodců a zachránců se tento „pochod života“, jak ho později obyvatelé Hrdlovky nazvali, obešel bez obětí.
Díky této zkušenosti se obyvatelé Hrdlovky a Nové Vsi do konce války neodvážili použít důl jako protiletecký kryt při vyhlášení leteckého poplachu, raději se utíkali ukrýt do polí a blízkého oseckého lesa. Za zmínku stojí, že tato zajímavá epizoda měla jedinou oběť, kterou se stal německý důstojník, velitel PL útvaru na libkovickém návrší, poručík Koch. Ten se po pádu letadla rozhodl podívat na sestřelený bombardér, když v tom došlo k explozi zápalných pum, kterými byl letoun vybaven.
Autor článku: Jan Šulej, VVaT HBZS Ostrava
Zdroj: Důlní katastrofy severočeské uhelné pánve Ing. Miroslav Mašek
Foto: zdarbuh.cz
