Ve třetím čtvrtletí máme v osnovách dýmnice dle služebního řádu HBZS Ostrava téma „Likvidace požárů“. Páni záchranáři, zkusme si trochu oživit a připomenout co je to vůbec „Požár?“
Dle vyhlášky MV č. 21/96 Sb. v § 51 zní definice požáru takto:
„Pro účely požární ochrany se za požár považuje každé nežádoucí hoření, při kterém došlo k usmrcení či zranění osob, nebo zvířat, anebo došlo ke škodám na materiálních hodnotách. Za požár se považuje i nežádoucí hoření, při kterém byly osoby, zvířata, nebo materiální hodnoty, nebo životní prostředí bezprostředně ohroženy“.
Upřesňující pokyny – Metodické pokyny vydané ve Sbírce pokynů vrchního požárního rady ČR č. 7/1997 z 30.06.1997 v bodu 2. úvodní části upřesňují, že za požár se také považují výbuchy hořlavých par, plynů a prachů bez následného plamenného hoření.
Jak se požáry rozdělují?
Je mnoho kriterií, dle kterých rozdělujeme požáry a každá z těchto kriterií má vliv na průběh samostatného požárů, záchranu životů a samozřejmě na způsob hašení požárů.
Dělení požáru dle hořících látek je:
• A – hoření pevných látek (dřevo, papír, textil, uhlí)
• B – hoření kapalných látek (benzín, olej, nafta)
• C – hoření plynných látek (metan, propan, vodík, acetylén)
• D – hoření lehkých kovů (hořčík, hliník)
• F – jedlé oleje a tuky (rostlinné, živočišné)
• Mohou být i požáry kombinované, které jsou složeny z předchozích možností
Dělení požáru dle možností šíření je:
• Rozšiřující se požáry
• Nerozšiřující se požáry
Dělení požáru dle rozsahu je:
• Malé požáry – kdy jsou ohroženy jednotlivé osoby, plochy o rozloze m2, části budov
• Střední požáry – kdy jsou ohroženy desítky osob, plochy o rozloze stovek m2, celé domy
• Velké požáry – kdy jsou ohroženy stovky osob, plochy v hektarech či desítkách hektarů, bloky domů
• Katastrofické požáry – kdy jsou ohroženy tisíce lidí, plochy ve stovkách hektarů, celé čtvrti obcí
Dělení požáru dle doby trvání je:
• Krátkodobé – řádově v hodinách
• Střednědobé – řádově v desítkách hodin
• Dlouhodobé – nad čtyři dny
Dělení požáru dle zjistitelnosti je:
• Otevřené – viditelné plameny, kouř
• Skryté – požáry, které nejsou snadno zjistitelné (např. žhnoucí materiály, požáry v mezistropí, ve stěnách, v podzemí a podobně)
V dělení požáru bychom mohli nadále pokračovat, ale další dělení je spíše pro kolegy „hasiče“. Řekneme si něco o pásmech požáru.
Prostor, který požár ovlivňuje, rozdělujeme na tří pásma:
1. Pásmo hoření je prostor, ve kterém probíhá vlastní hoření a teplota v pásmu hoření může dosahovat například u dřeva až 1000 °C, u hořlavých kapalin až 1200 °C–1500 °C.
• Činnost jednotek v tomto pásmu je zaměřena na hašení požáru.
2. Pásmo přípravy, kde dochází k šíření požáru v celém prostoru.
• Hlavní činnost jednotek v tomto pásmu je zaměřena na zamezení šíření požáru, ochlazování materiálu – tlakových láhví, odstraňování hořlavých látek.
3. Pásmo zakouření, kde je část prostoru v blízkosti pásma hoření, ve kterém dochází k pohybu kouřových plynů v koncentracích životu nebo zdraví nebezpečných, nebo bránících činnosti hasičů sníženou viditelností či teplotou nad 60 °C. Nebezpečnost pásma zakouření je také v rychlosti jeho pohybu, který je ovlivněn způsobem výměny plynů na místě požáru. Může být velmi rozsáhlé, zasahovat i za hranice pásma přípravy a toxicitou zplodin hoření bezprostředně ohrožovat životy a zdraví osob ve větší vzdálenosti od pásma hoření. Svou vysokou teplotou může urychlovat šíření požáru.
• V tomto pásmu je činnost jednotek zaměřena na záchranu osob, zvířat a cenností a na boj s kouřem (odstraňování nebo usměrnění žádoucím směrem).
Pro nás báňské záchranáře z toho vyplývá, že nejčastěji v pásmu hoření probíhá zchlazování místa požáru (kdy se připravují práce na prostorové uzavření požářiště, v případě, že nelze požár dostat pod kontrolu) a v pásmu zakouření na výdušné třídě probíhají práce na uzavření požářiště. Samozřejmě ne vždy tomu je tak. Dále, co by nás zajímalo z teorie požáru, jsou „fáze požáru“.
Máme čtyři fáze požáru.
1. Fáze požáru je časový úsek od vzniku požáru až do počátku intenzivního hoření. Trvá obvykle 3 až 10 minut od vzniku požáru a je závislý na druhu hořlavých látek i podmínkách rozvoje požáru. Likvidace bývá jednoduchou záležitostí a škody způsobené požárem jsou minimální.
• Zásah: tato fáze nejvýhodnější pro zahájení hasebních prací. Likvidace bývá snadná, škody způsobené požárem bývají minimální.
2. Fáze požáru je časový úsek od počátku intenzivního hoření až do doby, kdy jsou požárem zasaženy všechny hořlavé materiály a konstrukce hořícího objektu. Situace na místě požáru v této fázi již bývá velmi složitá a vyžaduje vysoké nároky na organizaci hasebních prací, zvláště blíži-li se požár k závěru této fáze.
• Zásah: situace na místě požáru v této fázi bývá složitá a vyžaduje vysoké nároky na organizaci hasebních prací.
3. Fáze požáru je časový úsek, kdy v daném objektu hoří všechny hořlavé látky a intenzita hoření dosahuje maxima, až do začátku poklesu intenzity hoření.
• Zásah: se zaměřuje na ochlazování a ochranu okolních objektů.
4. Fáze požáru je časový úsek od počátku snižování intenzity hoření až do úplného vyhoření hořlavých látek.
Hlavní parametry požáru jsou:
• Lineární rychlost šíření – je to vzdálenost o kterou se požár rozšířil za jednotku času. Největší rychlost mají plyny, nejmenší pevné látky.
• Plocha požáru – je půdorysná plocha hořících látek včetně mezer mezi nimi, pokud netvoří překážku šíření požáru.
• Obvod požáru – je obvodem plochy požáru. Dělí se na:
frontu požáru (část obvodu požáru, v němž se požár právě šíří)
plochu hašení požáru (část obvodu požáru na, kterou se právě dodává hasivo).
• Výška plamene – závisí na rychlosti vyhořívání, ploše požáru, proudění plynů a na větru.
• Teplota požáru – závisí na druhu a množství hořlavé látky, výměně plynů a velikosti zasažené plochy.
• Rychlost vyhořívání – je množství hořlavé látky, které shoří za jednotku času z jednotky plochy.
• Výměna plynů – uvádí se v m3/s, je dána přívodem vzduchu a odvodem spalin.
• Tepelné sálání – má rozhodující vliv na přípravu hořlavých látek k hoření, kdy je největší nebezpečí k vzniku nových ohnisek požáru nebo poškození konstrukcí.
• Zakouření – vznikající zplodiny mají vliv na práci jednotek PO při zásahu, ztěžují pohyb na požářišti a evakuaci osob.
• Vedením (kondukcí) – toto vedení nastává pokud vznikne v pevném tělese rozdíl teplot nebo při styku pevných těles o rozdílných teplotách. Důležitá je tepelná vodivost materiálu. Jsou materiály s dobrou tepelnou vodivostí, které napomáhají šíření požáru např. kovy a naopak materiálů se špatnou tepelnou vodivostí využíváme k protipožárním opatřením (protipožární příčky, ucpávky apod.)
• Sáláním (radiací) – tepelná energie se ve formě elektromagnetických vln šíří prostorem na všechny směry a při dopadu na těleso jej zahřívá. Ochranou proti sálavému teplu je buď dostatečná odstupová vzdálenost, nebo nehořlavá pevná překážka zabraňující dopadu sálavého tepla na hořlavé látky. Obdobným způsobem se chrání zasahující jednotky pomocí vodní clony.
• Prouděním (konvekcí) – tepelná energie se předává mechanickým pohybem částic kapalin nebo plynů při jejich styku s hořlavou látkou. Při požáru mají kouřové plyny značnou teplotu a zahřívají materiály v pásmu přípravy nebo i zakouření.
Jednotlivé způsoby sdílení tepla se u požáru obvykle vyskytují současně.
Dle metodiky HZS zpracoval Jan Šulej VVat HBZS Ostrava
