Všichni, kdož se pohybují v podzemí hlubinného dolu, si uvědomují, jak rozdílná může být situace v případě mimořádné události od situace na povrchu. I proto je nutné neustále akcentovat důraz na vzdělávání zaměstnanců a především na školení první pomoci.
Pokud jsme se ocitli na místě mimořádné události, nebo nás jako četu záchranářů poslala inspekční služba dolu na místo úrazového děje, mělibychom si vždy umět určit priority zásahu.
Na prvním místě vždy dbáme na svou i pacientovu bezpečnost, tzn. včasnou indikaci a detekci, prohlídku pracoviště po otřesu, kdy může být zasahující četa záchranářů i potencionální postižený ohrožen pádem horniny ze stropu nebo boku důlního díla. Další prioritou je zjištění anamnézy na místě: tzn. zjistit co nejpřesnější informace mechanismu úrazu a jeho rozsahu od postiženého, nebo svědků úrazu.
Je postižený při vědomí? Jak k úrazu došlo? Na co si postižený stěžuje? Kde ho to bolí a jak? Krvácí? Nástup šoku? Je ohrožen na životě? Je schopen transportu? Zvládnu ošetření sám, nebo budu požadovat lékařský výjezd?
Ano, to jsou otázky, na které si musí osoba poskytující první pomoc odpovědět v co nejkratším čase a stanovit si další postup. Ze své zkušenosti četaře lékařského výjezdu vím, že v době našeho příjezdu se již postižený často nachází na stanici první pomoci, kam byl mnohdy nešetrně transportován bez podání účinných analgetik, pečlivého znehybnění poraněných končetin a až následně byl povolán lékařský výjezd.
Nešetrný transport je pro pacienta nejen bolestivý, ale zároveň může dojít k dalšímu postižení zdraví, k tzv. transportnímu traumatu. Je nutno vždy na místě zvážit, zda není lepší postiženého nechat po mimořádné události na bezpečném místě, poskytnout mu laickou první pomoc a vyčkat odborné první pomoci a následně v součinnosti s profesionální jednotkou lékařského výjezdu postiženého transportovat na stanici první pomoci. Dále by měla být inspekční služba co nejpřesněji informována (průběžně) o stavu pacienta, často se udává mylná informace o poranění a zdravotním stavu. Vzpomínám na případ, kdy nám hlásili zlomeniny nohou, ale postižený měl poraněnou pánev. Jindy kolegové postiženého opomenou informaci, že je diabetik apod. Informace o stavu postiženého a mechanismu úrazu je pro zasahující jednotku důležitá zejména pro upřesnění vybavení, které je nutno dopravit na místo zásahu. Především je však důležitá co nejrychlejší informace o stavu postiženého, zde bývá nejčastější chybou podcenění závažnosti stavu. Uvědomte si vždy, jak daleko se pohybujeme od jámy a jak náročný může být transport i při méně závažném problému bez odborné pomoci.
Práce v podzemí vždy byla, je a bude prací pro člověka v prostředí fyziologicky nepřirozeném. Horníci a báňští záchranáři se tomuto stavu po celou dobu snažili a snaží čelit řadou opatření. Jedním z nich je i rozvoj taktiky záchrany a poskytnutí první pomoci. Zdař Bůh.
Autor: Jan Šulej, četař lékařského výjezdu HBZS
