Na důlních pracovištích OKD dochází vzhledem k těžkým podmínkám, které při těžbě černého uhlí panují, k úrazům nebo jiným závažným postižením zdraví.
Jako vedoucí lékař OKD, HBZS, a.s. se často setkávám se situací, že spolupracovníci postiženého si často nejsou jisti, zda postiženého sami svépomocí ihned transportovat na povrch, nebo vyčkat na příjezd posádky lékařského výjezdu HBZS na místě.
Na úvod je třeba říci, že situace není pro laiky jednoduchá. Jsou často pod velkým stresem ze vzniklé situace, nebo mohou být v prostředí, kde hrozí další nebezpečí. Často proto instinktivně volí volbu rychlého a bohužel pro pacienta nešetrného transportu svépomocí.
Tímto článkem bych rád upozornil, kdy a proč postiženého svépomocí netransportovat a ve kterých případech naopak transport zahájit ihned. Transport postiženého nevhodným způsobem totiž může výrazně zhoršit úrazem vzniklé primární poranění. Mluvíme o tzv. sekundárním transportním traumatu.
Vyskytují se ale i situace, jedná se většinou zejména o neúrazové stavy, kdy samotný transport nepředstavuje pro postiženého další riziko a hlavní roli hraje čas. Je potřeba postiženého co nejdříve dopravit do specializovaných zdravotnických center. Jedná se zejména o cévní mozkové příhody (tzv. „mrtvice“) a akutní srdeční onemocnění („infarkty”).
Zároveň se může jednat o stavy, kdy jsou jasným vyvolavatelem potíží pacienta zhoršené mikroklimatické podmínky (vysoká teplota a vlhkost), nebo nedýchatelné ovzduší na pracovišti (výskyt oxidu uhelnatého, snížené množství kyslíku). V těchto případech je nutné postiženého ihned přemístit do dýchatelného prostředí, které vyhovuje § 120 Vyhlášky ČBÚ 22/1989 Sb. v platném znění, a na místo s lepšími mikroklimatickými podmínkami. Transport těchto pacientů by tedy měl být zahájen před příjezdem záchranářů OKD, HBZS, a.s. (resp. postiženého transportovat naproti záchranářům).
Ve všech situacích je nutné neprodleně vždy primárně přivolat profesionální pomoc lékařského výjezdu OKD, HBZS, a.s. a až poté zahájit transport. Je nepřípustné úraz nahlásit až po vyfárání na stanici první pomoci po zhoršení zdravotního stavu. Předejdeme tak časovému prodlení, které může v následné léčbě hrát důležitou roli. Je také nepřípustné z jakýchkoliv důvodů účelově měnit či nesdělit pravdivý mechanismus úrazu, který je pro zdravotníky velmi důležitou informací.
Prioritou samozřejmě zůstává neohrožení bezpečnosti samotných laických zachránců, tzn. pokud hrozí bezprostřední riziko ohrožení zdraví a života jim samotným, představuje první pomoc jen bezodkladné nahlášení úrazu IS.
Ilustrační foto
Co negativně působí na poranění pacienta během nezajištěného, laického transportu?
• Nedostatečná analgetizace zraněného (zmírnění bolesti).
• Nedostatečné znehybnění poraněných částí těla, nevhodná poloha při transportu pacienta.
• Nedostatečný, ale někdy i nepřiměřeně agresivně zvolený způsob zastavení zevního krvácení.
• Nevhodně zvolený způsob ošetření rány s rizikem následné infekce.
• Výběr nevhodného transportního prostředku v dole bez možnosti imobilizace (dřevěná nosítka).
• Nešetrný transport s četnými nárazy, otřesy, rizikem pádu a dalšího poranění postiženého.
• Nedostatečná prevence podchlazení zraněného.
• Nemožnost dostatečně kontrolovat zdravotní stav zraněného během transportu.
Obecné zásady, kdy postiženého laicky netransportovat:
• Bezvědomí.
• Závažná porucha dýchání, bezdeší.
• Neošetřené závažné zevní krvácení.
• Rozsáhlé mnohočetné hluboké rány, vyhřeznutí vnitřních orgánů.
• Poranění s přítomným cizím tělesem v ráně.
• Poranění páteře a míchy.
• Poranění dlouhých kostí končetin a pánve.
• Rozsáhlé popáleniny.
• Jakákoliv poranění doprovázená nesnesitelnou bolestí, která se dále zesiluje při pokusu o laický transport.
• Nemožnost kontroly stavu postiženého během transportu (kontrola vědomí a dýchání).
• Riziko dalšího poranění postiženého během transportu v nepříznivých podmínkách, dlouhá vzdálenost, malý počet laických zachránců s rizikem jejich celkového vyčerpání nebo poranění.
• Nemožnost zabránit podchlazení postiženého.
Obecné zásady, kdy naopak ihned zahájit laický transport:
• Cévní mozková příhoda. • Akutní srdeční onemocnění.
• Postižení zdraví způsobená zvýšenou teplotou a vlhkostí na pracovišti.
Podrobný popis úrazových stavů a jiných postižení zdraví, kdy není doporučeno provádět neodborný transport svépomocí
• BEZVĚDOMÍ, PORUCHA DECHU/BEZDEŠÍ, SRDEČNÍ ZÁSTAVA (ÚRAZOVÉ I NEÚRAZOVÉ PŘÍČINY).
Pokud pacient nereaguje na bolestivý podnět, nedýchá nebo nedýchá normálně (lapavé vdechy), je nutno neprodleně přivolat lékařský výjezd OKD, HBZS, a.s. a zahájit na místě události základní neodkladnou resuscitaci (zevní srdeční masáž a umělé dýchání). Transport osoby se srdeční zástavou za probíhající resuscitace je v důlních podmínkách technicky nerealizovatelný a i profesionální záchranáři se k němu uchylují jen ve výjimečných případech a vždy až po pečlivém zajištění pacienta.
• PORANĚNÍ HLAVY S PORUCHOU VĚDOMÍ.
Při nedostatečném zajištění průchodnosti dýchacích cest u pacienta s poruchou vědomí, může během transportu dojít k jejich neprůchodnosti a udušení. Součástí poranění hlavy bývá také ve vysokém procentu případů poranění krční páteře. Nedostatečným znehybněním poraněné krční páteře může dojít během transportu k jejímu dalšímu poranění s následným zhoršením neurologických funkcí. Příznaky poranění hlavy s poruchou vědomí – anamnéza úrazového děje, porucha vědomí, zevní známky úrazu v oblasti hlavy, rozdílná šířka zornic, porucha citlivosti a hybnosti končetin a trupu, mravenčení končetin, porucha dechu. Tyto pacienty svépomocí netransportujeme. Pokud volně dýchají a nezvrací, ponecháme je v takové poloze, jak jsme je nalezli a za neustálé kontroly životních funkcí vyčkáme na záchranáře OKD, HBZS, a.s. Pokud nedýchají volně, provádíme opatrné postupné předsunutí dolní čelisti, nebo mírný záklon hlavy až do zprůchodnění dýchacích cest. Pouze při zvracení, krvácení v oblasti ústní dutiny nebo nemožnosti kontrolovat volné dýchání, zraněného opatrně za součinnosti několika zachránců, umístíme do stabilizované polohy a dále kontrolujeme stav vědomí a dýchání.
• PORANĚNÍ SE ZÁVAŽNÝM ZEVNÍM KRVÁCENÍM A ROZVOJEM ŠOKU
Pokud došlo k poranění se vznikem závažného zevního krvácení, je základním úkolem první pomoci na místě ihned provést úkony k zastavení tohoto krvácení. Mezi tyto úkony Ilustrační foto OKD, HZBS, a. s., Ostrava 3 patří – zvednutí postižené končetiny nad úroveň srdce (využití vlivu gravitace), okamžitý tlak na ránu – tlakový obvaz. Pokud tento tlakový obvaz masivně prosakuje, nebo ho nelze vzhledem k anatomii místa poranění přiložit, je teprve na místě aplikace škrtidla.
Příznakem šoku jako projevu významné krevní ztráty bývá – porucha vědomí široké škály od zmatenosti až po bezvědomí, žízeň, pocit na omdlení, zrychlené mělké dýchání, studená, bledá, opocená kůže, nehmatný pulz na předloktí. Pacienta se závažným zevním krvácením transportujeme svépomocí jen pokud – je při vědomí, netrpí zásadní bolestí při pokusu o transport, má zachovalé spontánní dýchání, provedli jsme ošetření krvácející rány a během transportu budeme mít možnost pacienta kontinuálně sledovat.
Nikdy nesmíme svépomocí transportovat pacienta, který má zároveň příznaky poranění hlavy a páteře, poruchu vědomí, poruchu dýchání, zlomeninu dlouhých kostí končetin, zlomeninu pánve nebo cizí předmět v ráně.
• PORANĚNÍ SE ZÁVAŽNÝM VNITŘNÍM KRVÁ- CENÍM A ROZVOJEM ŠOKU
Vnitřní poranění orgánů dutiny hrudní a břišní jsou v terénu v úvodních fázích obtížně odhalitelné. Příznakem bývá anamnéza úrazového děje, známky působení zevních fyzikálních sil na stěnu hrudníku, břicha a pánve (oděrky, podlitiny, otok, rány atd.) Postupně dochází také k rozvoji známek šoku (viz výše). Při vnitřním poranění v oblasti hrudníku bývá častým projevem dušnost. Hlavním cílem první pomoci je dostat pacienta co nejdříve na operační sál, kde je možno vnitřní krvácení zastavit. Tento transport musí být ale zajištěný a monitorovaný, aby během něho nedošlo k dalšímu zhoršení stavu.
Pacienta s vnitřním poraněním transportujeme svépomocí, pokud – je při vědomí, netrpí nesnesitelnou bolestí (zejména při našem pokusu o transport), má zachovalé spontánní dýchání, nemá projevy poranění hlavy a páteře, nemá příznaky poranění dlouhých kostí končetin a pánve a máme nad ním během transportu neustálý dohled.
• PORANĚNÍ PÁTEŘE
Nedostatečným znehybněním poraněné páteře a míchy může dojít k dalšímu posunu kostních úlomků poraněných obratlů s rizikem dalšího zhoršení útlaku míchy a tím zhoršení neurologických funkcí pacienta. Příznaky poranění páteře bývají – anamnéza úrazového děje, porucha citlivosti a hybnosti končetin a trupu, pocit mravenčení končetin, porucha dechu, pokles krevního tlaku. Takovéto pacienty nikdy sami svépomocí netransportujeme!!!
• ZLOMENINY KOSTÍ KONČETIN, PÁNVE
Nedostatečným znehybněním poraněných dlouhých kostí končetin (od zápěstí ruky a kotníku nohy směrem k trupu) a pánve, dochází během nešetrného transportu k pohybu kostních úlomků. Toto způsobuje další poranění měkkých tkání v okolí kostí, může dojít k poranění cév a dalšímu zhoršení krvácení. Zároveň může při nedostatečném znehybnění dojít ke vmetnutí tukové částice do krevního oběhu s následným rozvojem tukové embolie. Neposlední komplikací nešetrné imobilizace a nedostatečné analgetizace je velmi silná až nesnesitelná bolest, která se komplexním způsobem podílí na zhoršení celkového stavu pacienta. Příznaky poranění dlouhých kostí končetin a pánve – anamnéza úrazového děje, silná bolest v místě úrazu (klidová a zesilující se pohmatem), nefyziologické postavení/zakřivení částí končetin, otok, odřenina/podlitina, krepitace, porucha funkce – hybnosti poraněné končetiny. Příznakem otevřených zlomenin bývá porušení kožního krytu, zevní krvácení, obnažení kostí a svalů.
Příznakem poranění pánve bývají – bolest, otevřené rány, podlitiny nebo otok v oblasti pánve a rozkroku. Může být přítomno zevní krvácení z genitálu a konečníku. Bolest se zesiluje zejména při pohmatu a tlaku na kyčelní kosti a stydkou sponu.
Takovéto pacienty bez analgetizace a kvalitní imobilizace, které není možné laickou první pomocí dosáhnout, sami svépomocí netransportujeme!!!
• ROZSÁHLÉ POPÁLENINY
Primárním úkolem první pomoci u závažného popáleninového úrazu je okamžité zastavení působení tepelné energie na pacienta, jeho vynesení mimo rizikovou oblast, sundání šperků a oblečení z postižených končetin (jen pokud pevně nelpí). Chladíme jen popáleniny v rozsahu 5 % celkového tělesného povrchu (plocha ruky postiženého je cca 1 % celkového tělesného povrchu), popáleniny v oblasti obličeje, krku, genitálu, rukou a nohou. U rozsáhlých popálenin trupu a končetin je chlazení zakázáno, pacient je ohrožen podchlazením a proto mají zásadní význam opatření k prevenci podchlazení. Dalším důležitým opatřením je sterilní krytí popálenin obvazovým materiálem. Pacienta s popáleninovým traumatem můžeme sami transportovat, pokud jsme provedli lokální ošetření sterilním obvazovým materiálem, případně ochlazení popálených ploch. Pacient je při vědomí, netrpí nesnesitelnou bolestí zejména při našem pokusu o transport, má zachovalé spontánní dýchání, nemá současné projevy poranění hlavy a páteře, nemá příznaky poranění dlouhých kostí končetin a pánve a máme nad ním během transportu neustálý dohled.
Ilustrační foto
Při rozsáhlém popáleninovém traumatu většinou není v silách laických zachránců na místě provést pečlivé sterilní krytí rozsáhlých popálených ploch. Pacient navíc trpí velkou bolestí, která bývá zesílena při manipulaci s ním. V těchto případech je vhodné pacienta netransportovat svépomocí a vyčkat na příchod záchranářů OKD, HBZS, a.s.
Profesionální první pomoc spočívá v podání silných analgetik přímo do krevního oběhu, nezřídka uvedení pacienta do “umělého spánku”, zajištění dýchacích cest a napojení na umělou plicní ventilaci. Je také zahájeno podávání infůzí k doplnění objemu krevního oběhu. Jsou sterilně ošetřeny popálené plochy a pacient je zabalen do izotermické fólie, jako prevence hypotermie.
Popis stavů vyžadující okamžitý transport z místa vzniku na povrch
Zásadní podmínkou je, aby byl pacient při vědomí a měl zachovalé volné spontánní dýchání. Během transportu se v těchto případech pacient nesmí aktivně pohybovat, tzn. musí být nesen na nosítkách nejlépe v polosedu, nebo stabilizované poloze. Musí být neustále pod dohledem, aby v případě zhoršení stavu mohla být zahájena resuscitace. Riziko z prodlení je zejména u těchto vnitřních onemocnění vyskytujících se v důlních podmínkách:
• PŘÍZNAKY AKUTNÍHO SRDEČNĚ CÉVNÉHO ONEMOCNĚNÍ
Příznaky bývají bolesti na hrudi charakteru tlaku, svírání, pálení lokalizované za hrudní kostí, někdy vyzařující do krku nebo končetin. Dále může být přítomna v různém rozsahu dušnost, pocení, bledost, nevolnost, nebo zvracení.
• PŘÍZNAKY CEVNÍ MOZKÉ PŘÍHODY, TZV. MRTVICE
Porucha řeči, kdy postižený vůbec nemluví nebo mluví nesrozumitelně. Jednostranný pokles koutku úst, jednostranná porucha citlivosti a hybnosti končetin, jednostranné mravenčení končetin, porucha zraku, výpadky zorného pole, dvojité vidění, závratě, celotělové křeče, porucha vědomí, ztuhlá šíje, světloplachost a silná až nesnesitelná bolest hlavy.
• STAVY SPOJENÉ S POBYTEM V PROSTŘEDÍ SE ZTÍŽENÝMI MIKROKLIMATICKÝMI PODMÍNKAMI, ÚPAL
V případě rozvoje příznaků úpalu, jako jsoukřeče svalů, slabost, závratě, bolesti hlavy, pocit dušnosti, zrychlené dýchání, pocit mravenčení v končetinách, pocit na omdlení, poruše vědomí různého stupně, je nutné pacienta ještě před příjezdem OKD, HBZS, a.s. ihned svépomocí vynést do oblasti s nižší teplotou a zahájit pokusy o jeho ochlazení, politím vodou, jeho umístěním ke klimatizační jednotce atd.
Pokud má pacient poruchu vědomí, potom v dalším transportu nepokračujeme a vyčkáme, za neustálé kontroly životních funkcí, na místě s nižší teplotou a pokračujeme v chlazení pacienta. Vhodné je umístit pacienta do stabilizované polohy. Pacientům s poruchou vědomí již nepodáváme žádné tekutiny, hrozí jejich vdechnutí a dušení.
Autor článku: MUDr. Ondřej Kuchyňa
