Vážení kolegové, čím jsem starší, mám dojem, že každý následující rok uběhne rychleji, než ten předchozí a všechny jeho události vnímám nějak intenzivněji, ať jsou již pozitivní či negativní. V původním článku jsem chtěl připomenout, že je to již 120 let od vzniku báňské záchranné služby v našich zemích. Chtěl jsem popsat ty nejdůležitější události, které se týkají existence a činnosti naší HBZS v Ostravě v letošním roce. Bohužel hned následující den, kdy jsem článek napsal, se stala mimořádná událost v Dole ČSMJih, kdy v čelbě č. 364 264 zahynul horník a mé myšlenky se odklonily zcela jiným směrem, než jsem původně zamýšlel.
A tak mi promiňte, ale nebudu dnes hodnotit rok 2017, to provedu až příště. Dnes bych reagoval na to, co se stalo, protože není smutnější událost na kterékoliv šachtě, než když se na šachtě vyvěsí černá vlajka a celá šachta se zahalí do smutku. Vánoční období je vždy obdobím vzpomínek, hodnocení a přání a já jsem si začal vybavovat bohužel ty smutné události, které by měly sloužit jako memento pro nás všechny. Na 7. května 1985 a výbuch v Dole Doubrava, na 25 obětí, z nichž řadu z nich jsem znal, protože to byli kamarádi mého otce, taky báňští záchranáři, z nichž někteří už navždy zůstali pohřbeni v podzemí. Na 18. října 1990, kdy při výbuchu v Dole Barbora zahynul spolu s dalšími 29 horníky můj spolužák ze střední školy. A tak jsem si postupně vybavil všechny ty, kterým jsem byl za svého působení v hornictví na jejich poslední cestě. U některých z nich jsem to byl ze své funkce oznamovat jejich manželkám, maminkám. Pamatuji si každičký případ a jsou to zcela jistě moje nejsmutnější vzpomínky spojené s hornictvím. Je mi líto, že jsem teď navodil takovou smuteční náladu v předvečer svátků vánočních, ale každá taková mimořádná událost má své příčiny, vysvětlení, viníky. Dělejme proto každý sám za sebe všechno pro to, abychom chránili to nejcennější, co máme, a to jsou životy nás i našich kamarádů, aby už nepřibývaly další smutné vzpomínky. Sami víme, že ne vždy se chováme v dole tak, jak bychom měli. Uvědomuji si, že tento časopis je pro záchranáře a já se obracím na všechny horníky bez rozdílu, kde pracují. Rozhodně jsem nechtěl nikomu pokazit vánoční a novoroční atmosféru, naopak přeju všem, aby toto období prožili v kruhu svých nejbližších, protože to hezké by měl člověk prožívat s těmi, které má nejraději a jsou mu nejdražší. Závěrem chci poděkovat všem svým spolupracovníkům, ale i všem zaměstnancům na všech dolech OKD za spolupráci v roce 2017 a ze srdce jim všem popřát zdraví a celoroční pohodu v roce 2018.
Zdař Bůh Ing. Josef Kasper – ředitel HBZS
