Pro někoho slovo, které mu moc neříká. Pro většinu čtenářů Záchranáře je to slovíčko, které někdo nenávidí, někdo se jen pousměje a někdo se zaraduje. Pro ty, kteří ještě v dýmnici na HBZS Ostrava nebyli, pár slov o ní.
Je to jedinečný výcvikový polygon, který v ČR nenajdete (alespoň co se týče délky cvičebních tras a možnosti simulace teploty a vlhkosti). Proto k nám na HBZS chodí cvičit záchranáři např. z HBZS Hodonín, plynaři z firmy INNOGI, a další složky Integrovaného záchranného systému ČR.
V dýmnici rovněž probíhá cvičení lezců, nejen z HBZS Ostrava, ale třeba i lékařů, kteří slouží na Letecké záchranné službě MSK. Lezci využívají okruh v šibíku. Výškově je přes čtyři patra a svojí velikostí dovoluje i např. transport postižené osoby, slaňování dvou lezců zároveň i další činnosti, které se mohou vyskytnout v reálné situaci při záchraně osob. Účastníci celosvětové Mezinárodní konference záchranářství IMRB v roce 2009, která proběhla na HBZS, si tento cvičební polygon také prohlédli a hodnotili jej velice kladně.
Pro nás je tento speciální cvičební polygon místo, které by mělo simulovat podmínky, které se mohou vyskytnout v dole. Celé provedení dýmnice je takové, že je možno sledovat záchranáře během celého procesu praktického cvičení, případně s nimi i komunikovat – to v rámci výcviku komunikace a také z důvodu bezpečnosti. Záchranáři mají povinnost cvičit v dýmnici 4x za rok, to znamená jednou v každém čtvrtletí. Jedno z těchto cvičení může být nahrazeno zásahem v dole s použitím dýchacího přístroje. Vše je dáno Vyhláškou ČBÚ č. 447/2001 Sb. Dýmnici musí rovněž absolvovat všichni nováčci a to několikrát během čtrnáctidenního školení (zde se vlastně učí prvně „zasahovat“ v dole), které je zakončeno zkouškou a slibem záchranáře.
Cvičební prostor je cca 2 000 m3. V dýmnici je rozmístěno celkem ve čtyřech patrech, pět okruhů o celkové délce cca 380 metrů. Jeden z těchto okruhů je přizpůsoben pro simulaci ztížených mikroklimatických podmínek. Zde můžeme simulovat teploty až 45 oC a vlhkost až 100% a zároveň je možnost i ztížit toto cvičení tím, že snížíme viditelnost v daném prostoru použitím nezávadné mlhy. Součástí dýmnice je i místnost, ve které jsou umístěny ergometry, cvičební kladiva a nekonečný žebřík. V další místnosti se na cvičebních figurínách školí základy poskytování první pomoci.
A jak tedy probíhá směna záchranáře, který přijde na HBZS splnit svoji čtvrtletní povinnost?
V 7:15 záchranáři nastoupí do počítačové učebny, která je vybavena moderními prostředky audiovizuální techniky. Zde jsou nejprve seznámeni s časovým rozvržením směny. Pak si v počítačové učebně vedoucí cvičení ověří, zda záchranáři přišli připraveni i teoreticky. Tedy test vědomostní, kde jsou otázky ze zdravovědy, taktiky práce čety, znalosti o používaných dýchacích přístrojích a znalosti vyhlášek a předpisů. Na to navazuje teoretické školení. Nejprve mechanik dýchací techniky zopakuje to, co by měli všichni znát o používaných dýchacích, sebezáchranných a oživovacích přístrojích, následně pracovník oddělení výcviku školí „nosné téma“. To je každé čtvrtletí jiné, je určováno vedením HBZS tak, aby se v průběhu roku teoreticky zopakovalo řešení všech předpokládaných nehod.
Následuje přesun do přípravny u dýmnice. Nejprve se provede zdravotní kontrola záchranáře: před cvičením měření tlaku a pulsu, potom 12 minutové šlapání na ergometru, které je na základě snímaného tepu řízeno počítačem s uložením výsledku do PC u vedoucího cvičení. Záznam, číselný i grafický z cvičení každého jednotlivce je možné si kdykoli vyžádat a popřípadě i vytisknout. Pro každého záchranáře je hraniční hodnota 180 tepů mínus věk. Při jejím dosažení počítač reaguje úpravou zatížení (snížením). Dále je čeká nekonečný žebřík – 30 metrů lezení při stabilní rychlosti žebříku a cvičení je ukončeno 10 rázy na kladivech. Cvičenci je změřen tep a tlak i po cvičení. Ti, kteří necvičí (je 6 ergometrů) si zkontrolují svůj dýchací přístroj – provedou tzv. záchranářskou kontrolu na přiděleném dýchacím přístroji. Pak se vymění s těmi, co si splnili ergometrické cvičení, a postup se opakuje.
Před vlastním fáráním okruhů na cvičebním polygonu si četař nejprve jmenuje svého zástupce a poté provádí tzv. četařskou kontrolu dýchacích přístrojů všem záchranářům v četě. Jeho dýchací přístroj kontroluje jím jmenovaný zástupce četaře.
Následně už čety vstupují do okruhů. Počet profáraných okruhů (max. 3) závisí na druhu použitého přístroje. U vzduchových přístrojů jsou profárány maximálně tři, u kyslíkových přístrojů jsou to okruhy všechny. Kromě toho záchranáři plní další úkoly např: kontroluje se znalost záchranářských signálů, transportuje se figurína (Andula) okruhem, určuje se doba zásahu v závislosti na teplotě a vlhkosti a podobně.
Veškerá činnost čet i jednotlivců je řízena a sledována vedoucím cvičení na monitorech pomocí kamer s infrapřisvícením a domluva je možná pomocí pojítka AZY 120 s řídícího stanoviště na každé patro. V případě problémů kohokoli z čety je možnost jeho evakuace z okruhu přes evakuační branky. Ale toto se děje jen vyjímečně (cvičí zde i jiné složky integrovaného záchranného systému).
A máme tu konec cvičení. Nejprve je zkontrolován zdravotní stav všech cvičících a potom záchranáři v přípravně předají použitou dýchací techniku mechanikům. Po provedení očisty ve sprchách si vyzvedne četař kmenové listy potvrzené zástupcem VVaT a spolu s ostatními záchranáři odjíždí domů. A v dalším čtvrtletí opět NASHLEDANOU V DÝMNICI HBZS.
Autor článku: Luděk Piňur
