Vážení čtenáři, nelekejte se, nejedná se o podzemí jaké mnozí z vás znají (bohužel, to už máme víc jak deset let založeno včetně všech jam), ale o část technologického zařízení, kterou takto již od nepaměti nazývají pracovníci chemické těžby, konkrétně výrobního úseku č. 2, VP-7, a které se nachází pod úrovní terénu cca 4 m.
DORR je typ technologické nádrže o průměru 12 m, která sloužila k sedimentaci uranového koncentrátu v období těžby uranu loužením a skládá se ze dvou částí- nadzemní nerezové o objemu 270 m3 a podzemní, která je vybavena čerpací a přečerpávací technologií, doplněnou o několik desítek metrů potrubních řádů různých průměrů a několik sběrných a záchytných zásobníků U-koncentrátu různých objemů.
V lednu tohoto roku bylo rozhodnuto provést u tohoto zařízení celkovou rekonstrukci a uzpůsobit toto již nepoužívané zařízení na zásobník IONEXu (chemická látka zachycující uranové ionty z roztoku) jako plnohodnotnou náhradu za obdobné zařízení v technologické hale na VP-9 (vyluhovací pole), která bude zbourána z důvodu nepotřebnosti. Rekonstrukce nadzemní části připadla pracovníkům VÚ č. 2 a již zmiňované „podzemí“ DORRu č.1, jsme dostali za úkol kompletně rozřezat, vyřezat a odstěhovat my.
Jelikož je „podzemí“ DORRu č. 1, z důvodu možného překročení stanovených limitů ozáření pro radiační pracovníky, vymezeno jako kontrolované pásmo, bylo nutné před zahájením prací splnit organizačně-legislativní požadavky dle daných předpisů SÚJB. Vybraní pracovníci ZBZS byli po absolvování lékařské prohlídky a po proškolení zařazeni do kategorie A radiačních pracovníků na daný časový úsek předpokládaných likvidačních prací a po oznámení této činnosti na SUJB jsme zahájili vlastní likvidační práce technologie.
Záchranáři nastupovali do akce ve čtyřčlenných četách z toho jeden, mechanik, zůstával nad DORRem a zajišťoval četu v „podzemí“ materiálně i technicky. Záchranáři byli vybaveni protichemickými obleky SUNIT II, ochranu dýchacích cest zajišťoval hadicový přístroj MSA AUER. Nezbytnou součástí byl samozřejmě osobní dozimetr upevněný na referenčním místě vně obleku jako součást osobního monitorování. Hlavním pracovním nástrojem záchranářů byla úhlová bruska a páčidlo.
Po vybudování dekontaminační smyčky uvnitř DORRu, bylo započato s vlastní likvidací technologie. Nejprve byly za účelem rozšíření manipulačního prostoru pro další práce demontovány a rozřezány horizontální čerpadla, nefunkční elektroinstalace a propojovací armatury. Dále byly postupně likvidovány záchytné nádrže, které musely být před rozřezáním vyčištěny od zbytkového usazeného U-koncentrátu (celkem bylo vráceno do technologie cca 2,5 t).
Při řezání muselo být pracoviště neustále zkrápěno vodní mlhou z důvodu nadměrné prašnosti. Všechny otvory po odřezání musely být utěsněny montážní pěnou proti možnému vysypání U-koncentrátu. Nařezané kusy technologie byly v určených intervalech vytahovány na paletách pomocí jeřábu manipulační šachticí na boku DORRu do přistaveného kontejneru opatřeného plachtou. Po zlikvidování veškeré nepotřebné technologie bylo celé „podzemí“ zameteno a důkladně omyto tlakovou vodou, přeměřeno dozimetrickou službou (došlo k výraznému snížení ionizačního záření) a předáno zástupcům VÚ č.3.
Práce v podzemí DORRu trvaly celkem třináct pracovních dní za velmi nepříjemného sychravého únorového počasí a soustavného dohledu pracovníků zodpovídajících za radiační ochranu v našem odštěpném závodě, celkem bylo odpracováno 270 hodin z toho 124 hodin v hadicovém přístroji a co je nejdůležitější, celá tato akce v kontrolovaném pásmu byla provedena bez jakýchkoli mimořádných událostí.
