STRUČNÝ PRŮBĚH ZÁSAHU POTÁPĚČŮ HBZS PŘI VYHLEDÁVÁNÍ A VYZVEDÁVÁNÍ HAVAROVANÉHO LETADLA A OBĚTÍ LETECKÉHO NEŠTĚSTÍ V BRATISLAVĚ PŘED 40 LETY
29.7.1976 ve 22:15 hod byl dispečinkem HBZS přijat požadavek ministra dopravy ČSSR o pomoc při výše uvedené události. Ve 23:30 hod vyjela na postižené místo plně vybavená jednotka důlních záchranářů – potápěčů v počtu deseti mužů včetně řidiče, lékaře a mechanika. 05:45 hod dorazila zásahová jednotka na místo a hlásila se u dispečera letiště.
30.7.1976 v 06:30 hod hlásila první dvojice potápěčů HBZS dosažení dna v určeném prostoru a nalezení jedné oběti. Dále po celý den až do 18:30hod bylo nepřetržitě prohledáváno dno v určeném prostoru s vyzvedáváním obětí a trosek havarovaného letadla (bylo nalezeno 7 obětí a 30 různých trosek). Pro naprostou vyčerpanost, na zásah lékaře, byly následně ponory ukončeny. Dle rozkazu vojenského velitele akce měli být naši potápěči v pohotovosti a 31.7.1976 se ve 20:00 hod. hlásit k plnění úkolů v noční směně.
31.7.1976 přesto, že měli nastoupit k dalším ponorům až ve 20:00 hod, byli odvoláni už v 10:00 hod s následným odjezdem k plnění dalších úkolů. Ve 13:00 hod byly zahájeny práce při vyzvedávání těžkých trosek letadla, které z důvodu nemožnosti komunikace potápěčů nemohli vyvázat sportovní a vojenští potápěči. Dále byl bójkami vyznačen prostor, který byl systematicky prohledán (postupovalo se systémem kruhů). Takto byla nalezena chybějící vrtule a motor letadla, dle rozkazu byla místa nálezu označena bójkami a pokračovalo se v hledání posledních šesti postižených. Tato práce končila v 19:30 hod. nálezem 5 postižených. Od 20:00 do 01:30 hod. spolupracovali naši potápěči s plovoucí plošinou, na které byly připoutány „kotvičky“ (velké čtyřháčky na řetízku), tak aby byly vlečeny po dně (při zachycení „kotvičky“) potápěč sestoupil pod vodu a vyzvedl, nebo uvázal k vyzvednutí zachycený předmět. Takto bylo nalezeno množství různých předmětů (např. kravata pilota, množství oděvů….), nebyl však nalezen poslední postižený. V noci pracovali pouze záchranáři – potápěči HBZS, protože ostatní to měli různými předpisy zakázáno.
1.8.1976 dle rozkazu v 06:00 na pracovišti, v 10:20 převzetí úkolů potápěčů povodí Dunaje (odjeli k plnění vlastních úkolů na Dunaji). Po celé dopoledne prohledávali celý prostor potápěči ČSA, Svazarmu a HBZS v pásu širokém 30m (25 potápěčů vedle sebe) za účelem nalezení posledního postiženého. To se podařilo v 11:20 hod, poté byli všichni potápěči odvolaní, na místě zůstali pouze naši. Posledním úkolem bylo vyzvednutí motoru a vrtule. Navázání těchto trosek letadla na záchranná lana se potápěčům HBZS podařilo i přes jejich velké zaboření do bahna. Práce byly ukončeny v 17:00 hod.
2.8.1976 dle požadavku letiště byla do 12:00 hod držena pohotovost, poté bylo rozhodnuto o dalším nehledání a nevyzvedávání drobných zbytků letadla a chybějících osobních věcí obětí a ukončení celé akce ve které naši potápěči pracovali pod vodou celkem 132 hodin.
BYLA TO VLASTNĚ „PRVNÍ VLAŠTOVKA“ BUDOUCÍ SPOLUPRÁCE INTEGROVANÉHO ZÁCHRANNÉHO SYSTÉMU, KDE POTÁPĚČI HBZS OSTRAVA HRÁLI JEDNU Z HLAVNÍCH ROLÍ.
foto: archiv HBZS
