Rádi bychom se s vámi podělili o naše dojmy z návštěvy polské báňské záchranné stanice v městečku Tarnawa Dólna na jihovýchodě Polska.Koncem měsíce května jsme byli pozváni našimi polskými kolegy – báňskými záchranáři na jejich závody. Součástí těchto závodů byla i prezentace jednoho z našich prostředků na likvidaci havárií při vrtných pracích. Při zpáteční cestě jsme navštívili unikátní muzeum- skanzen naftového průmyslu v malé vesnici Bóbrka poblíž Krosna.
Prověření připravenosti čet
Samotných závodů se zúčastnilo celkem 6 čet záchranářů ze všech ZBZS v Polsku. Četa báňských záchranářů je tvořena četařem, jeho zástupcem a třemi záchranáři. Disciplíny závodů byly připraveny tak, aby se co nejvíce přiblížily reálné situaci havárie. Při všech úkolech se pracovalo v dýchacím přístroji. První disciplínou byla záchrana lidského života.
Cílem vylo vytažení figuríny z nádrže, její odnesení na nosítkách do bezpečné vzdálenosti a oživení za použití defibrilátoru. Při této disciplíně nebyla měřítkem rychlost, ale správnost provedení, zejména pak správnost použití defibrilátoru. Druhou disciplínou byla práce mechanika na základně. Soutěž spočívala ve správném složení dýchacího přístroje a masky, provedení testu dýchacího přístroje před jeho použitím a následném rozložení. Opět hlavním kritériem nebyla rychlost, ale správnost dodržení postupu. Třetí soutěž byla zaměřena na zdatnost a rozhodoval čas. Úkolem bylo v co nejkratším čase provést několik úkonů, vesměs prací na produkčním kříži sondy. Na závěr bylo třeba vyprostit čerpací trubku zpod betonového panelu a tuto potom přes překážkovou dráhu donést do cíle.
Součástí dvoudenních soutěží byla i prezentace záchranářské techniky a společné cvičení, jehož tématem byla likvidace erupce na těžební sondě. Pomocí tzv. jet-cutteru (umožňuje řezaní, např. trubného materiálu soustředěným proudem vody o tlaku cca 350 barů s příměsí abraziv- křemitého písku) byla odřezána vrtná tyč o průměru 3 ½“ IF v požadované výšce. Následně po jejím provrtání a zmáčknutí pomocí našeho deformačního zařízení trubného materiálu byl tlakový projev přes provrtaný otvor umrtven.
Tradice 150 let těžby
Jak již jsem zmiňoval výše, při zpáteční cestě jsme navštívili naftařské muzeum. Kousek od Dukelského průmyslu ve vesnici Bóbrka je k vidění první ručně vyhloubený ropný důl na světě, již z roku 1854. Zachovaly se zde památkové objekty dolů z 19. stol., přičemž dva vrty jsou dokonce ještě v provozu, vrtné věže, vrtací nářadí a přístroje, dřevěné budovy dolu. V jednom z objektů si turisté můžou prohlédnout památky naftového průmyslu, mimo jiné kolekce petrolejových lamp. Bóbrka na jihovýchodě Polska je nejstarší průmyslovou lokalitou na světě, kde se ropa dosud těží.
Vše v podstatě začal nějaký pan Ignac Lukasiewicz, který po nesčetných pokusech, provázených občasnými požáry a explozemi tak vynalezl první petrolejovou lampu. V červenci roku 1853 osvítil těmito lampami nemocnici ve Lvově, který tehdy patřil k Rakousku. O rok později zažehl ve městě Gorlice (Halič) první pouliční petrolejovou svítilnu na světě. Aby měl dostatek petroleje, musel se naučit ropu dobývat. V Bóbrce hloubili první šachty vlastně studnaři, a to s pomocí krumpáčů, lopat a kladiv. Kopáči tedy podepírali stěny hlavní šachty prkny a vyplňovali spáry cizrnou, hrachem či boby, které v kontaktu s vodou zvětšovaly svůj objem, takže konstrukce pak byla pevná. Aby měl horník v hloubce větrání, sestupoval dolů s ptákem uvázaným na šňůře, jehož máchání křídly sloužilo jako přírodní ventilátor.
V roce 1874 registrovaly rakousko-uherské úřady v Bóbrce 11 vrtů. Ten nejhlubší sahal do hloubky 150 metrů, vše se přitom kopalo bez strojů. Brzy se však vrty hloubily různými technikami, vyvinutými zejména ve Spojených státech. Když sem pak přijel některý z Rockefellerů osobně nebo zastoupený některým spolupracovníkem, aby zjistil, jak lze vyrábět ze surové ropy petrolej, Lukasiewicz jim řekl všechno. Když se ho ptali, kolik chce za tyto rady, odpověděl jim prý, že to je zadarmo, protože to dělá pro dobro lidstva a ne pro vlastní obohacení.
Autor článku: Ing. Marek Jakubčík, ředitel HBZS Hodonín
