Dýchací přístroj firmy Dräger BG Modell 1923 byl prvním typem, který měl tři dávky kyslíku, jak je to obvyklé u současně používaných přístrojů. Jeho vývoj byl zahájen již v roce 1918. Zavedením třech dávek se zefektivnilo využití kyslíku a tím došlo k prodloužení ochranné doby, která byla udávaná jako dvouhodinová, ale ve skutečnosti byla při normálním pracovním výkonu až tři hodiny. Všechny hlavní díly přístroje byly umístěny na zádech a byly zakryty odklápěcím, odnímatelným víkem. Zavedením třech dávek se odstranilo i nebezpečí nahromadění dusíku v dýchacím okruhu.
U nás byl tento přístroj povolen k používání výnosem Báňského hejtmanství v Brně č. 8359 ze dne 9. října 1924. [3] Dodával se ve dvou verzích. S ramenním vyvedením nebo s bočním vyvedením hadic. V důsledku rozdílného provedení umístění dýchacích hadic byla ventilová komora u bočního vyvedení dýchacích hadic umístěna na nosném rámu a u ramenního typu byla ventilová komora na ústence.
Pohyb vzdušin v dýchacím okruhu byl zajišťován silou plic. Zásoba kyslíku v láhvi o obsahu 2 litry činila, při tlaku 150 barů, 300 litrů. Redukční ventil redukoval tlak pro stálou dávku 1,5 litru kyslíku/min a pro pákový plicní automat, který se nacházel v dýchacím vaku, na 3 bary.
Funkce plicní automatiky:
Plicní automat začínal reagovat při podtlaku 20 mm v.s., přetlakový ventil Ue pro odpouštění nadbytečných vzdušin z dýchacího okruhu umístěný na dýchacím vaku otevíral při přetlaku 20 mm v.s. Z plného tlaku byl napájen ruční přídavkový ventil umístěný spolu s manometrem na opasku. Stisknutím tlačítka ručního přídavkového ventilu se přepouštěl kyslík přiváděný k němu pod vysokým tlakem do nízkotlakého potrubí, které obklopovalo vysokotlaké vedení, dále do dýchacího vaku. Tím bylo zajištěno použivateli přístroje zásobování kyslíkem v případě poruchy redukčního ventilu nebo při poruše konstantní dávky, nebo plicní automatiky.
Přístroj se mohl používat s ústenkou, nosní svorkou a brýlemi, nebo s kouřovou maskou spojenou s ústenkou a nosní svorkou.
Podle vedení dýchacích hadic bylo rozdílné i provedení dýchacích vaků a krytu přístroje. Zabudováním pružinových kleští (F) do komory nad dýchací vak mohl být přístroj dodatečně přeměněný na přetlakový. Přetlak činil 20 mm v.s. a mohl být měněný podle požadavků zákazníků. V tomto provedení byl schválený pro používání v USA.
Nosný rám přístroje se skládal ze dvou dílů. Ve spodní části se nacházela komora pro dýchací vak o objemu 7 litrů, prostor pro kyslíkovou láhev o průměru 10 cm a příslušenství. Ve výkyvně zavěšeném vrchním díle byl ležmo umístěný pohlcovač nového typu, menší a výkonnější než do té doby používané typy. Výkyvné spojení obou částí nosného rámu zajišťovalo rovnoměrné rozmístění hmotnosti a stabilitu přístroje i v ohnuté poloze použivatele.
Na přání zákazníků mohl být tento typ dodáván také bez plicní automatiky, jen se stálou dávkou, která činila 2 l/min
a s ručním přídavkovým a přetlakovým ventilem. V tom případě byla i nižší cena v důsledku chybějící automatiky a jednodušší konstrukce dýchacího vaku. [1]
Pozoruhodné je, že tohoto typu přístroje bylo celkem vyrobeno jen 210 kusů. Pro zmáhací práce na dole Gabriela v Karviné po výbuchu v dubnu 1924 bylo zakoupeno 60 kusů. [2] Koncem roku 1930 bylo v OKR na 6 dolech celkem 56 přístrojů tohoto typu. [3] Po zkušenostech z praxe byly námitky proti značným dýchacím odporům, které vznikaly zejména umístěním ventilových komor u centrální přípojky a v malém průřezu hadic a kolínek. Rovněž voštinový systém dělení pohlcovače zvyšoval dýchací odpor. Nedostatečný byl i objem sliníku. [2]
Tyto nedostatky byly brzy odstraněny v následujícím typu BG Modell 1924, který se dočkal podstatně většího rozšíření a dlouhodobějšího používání.
N – nosní svorka; M – ústenka; V – ventilová komora; O1 – vdechový ventil; O2 – výdechový ventil; L1 – vdechová hadice; L2 – výdechová hadice; Sp – sliník; A – dýchací vak; R – redukční ventil; D1 – stálá dávka; L – ventil plicní automatiky; H – páková mechanika plicní automatiky; Ue – přetlakový ventil; B – By-Pass, obtokový ventil; T – uzavírací kohout vedení manometru a ručního přídavkového ventilu; U – připojovací matice; S – uzavírací ventil kyslíkové láhve; C – kyslíková láhev; P – pohlcovač; D – tlačítko ručního přídavkového ventilu; F – manometr; X, Y – vysokotlaká vedení
Technické údaje
Rozměry přístroje:
- šířka ve výši ramen 34,5 cm,
- šířka v polovině délky 36 cm,
- šířka dole u láhve 41 cm,
- délka 58 cm,
- tloušťka ve výši ramen 11 cm,
- tloušťka v polovině 13 cm,
- tloušťka dole u láhve 15 cm,
- na přání mohla být délka kratší o 7 cm.
Hmotnost kompletního přístroje:
- s ocelovým nosným rámem s bočním vedením hadic 17 kg,
- s ocelovým nosným rámem s ramenním vedením hadic 16,6 kg,
- s nosným rámem z tvrzeného lehkého kovu s boč.vedením 14,5 kg,
- s nosným rámem z tvrzeného lehkého kovu s ram. vedením 14,1 kg.
Použitá literatura:
[1] Dr.Ing. Bernhard Dräger „Das neue lungenautomatische Bergbau-Gerät Modell 1923“ Draeger-Hefte Nummer 93
[2] Popisky přístrojů vystavených v expozici báňského záchranářství v Hornickém muzeu v Ostravě Petřkovicích
[3] Ing. Dr. Mont. Josef Bialek „Bezpečnost a záchranářství v dolech s třaskavými plyny“ 1931
