Motto:
Vám kamarádi – záchranáři, kteří jste se zúčastnili jedné z nejnáročnějších akcí v historii našeho revíru a Vám kamarádi, kteří jste na věčné šichtě tam v sedmatřicáté….
Zpráva z listovky 1985 / 06:
V úterý dne 7. května 1985 byly v 9:55 hodin povolány výjezdové jednotky HBZS Ostrava na Důl Doubrava v Orlové, kde došlo k výbuchu v oblasti 37. sloje první kry. Dalších deset záchranářských čet bylo povoláno z dolů OKR.
Při nehodě zahynulo 25 zaměstnanců, z toho 6 báňských záchranářů závodní báňské záchranné stanice Dolu Doubrava:
Ing. Jan Marek, vedoucí úseku degazace – báňský záchranář,
Ing. Jiří Syslo,vedoucí úseku vrtných služeb – báňský záchranář,
Ing. Karel Tomáš,velitel závodní báňské záchranné stanice Doubrava,
Otakar Sikora, Ivan Štěpánek, František Weiss, báňští záchranáři – členové stálé hlídky závodní báňské záchranné stanice Dolu Doubrava.
Již dlouhých třicet let uběhlo od tragické důlní nehody, která se svými následky zařadila mezi nejhorší v novodobé historii našeho revíru. Nechť následující řádky slouží současným báňským záchranářům a důlním technikům jako memento při řešení i současných zdánlivě podobných problémů, které mohou v podzemí kdykoliv přerůst v tragickou nehodu s fatálními následky.
V roce 1985 byla ukončena rozsáhlá rekonstrukce celého dolu zprovozněním 10. patra. Důlní pole o rozloze 9,54 km2 bylo rozděleno do devíti dobývacích ker. Důl Doubrava znali báňští záchranáři z celého revíru. Plynující důl II. třídy nebezpečí, vysoká náchylnost k samovznícení, nebezpečí průvalu vod a důlních otřesů. Důlní pole bylo otevřeno vtažnou jámou Doubrava II a skipovou jámou Doubrava I, výdušnými jámami č. 1 Eleonora, dvojicí výdušných Orlovských jam a nově vyhloubenými jámami Doubrava III a Doubrava IV. Důl Doubrava byl rovněž znám velkým množstvím šibíků.
37. sloj v 1. dobývací kře měla mocnost 6,3m. Samostatné větrní oddělení v této sloji bylo větráno z diagonálně umístěné vtažné jámy DO III. Úvodní větry byly přiváděny překopem 1060, 1090 do 37. sloje na větrní základnu 1 3730. Výdušné větry pak byly vedeny přes náraží 37. sloje v šibíku 931 v hloubce 181 m pod úrovní 9. patra, na 9. patro a dále po překopech 9042a, 9042, 9003, 9002 k výdušné jámě č. 1. Podle posledního měření před nehodou bylo na počátku SVO naměřeno 1 275 m3 . min-1 a na konci pak 1 085m3 . min-1.
V postižené oblasti byla před havárií provozována pouze ražba na třídě 1 3732 I. Ražba byla prováděna kombajnem AM-50 v profilu K-12. Vyraženo bylo celkem 436m. Separátně větraná část třídy 1 3730 I. od kříže 1 3732 I. / 1 3732 II. až do čelby třídy o délce 192m byla větrána sacím větráním s lutnovým tahem 630mm s elektrickým ventilátorem APO 630 se sledováním chodu ventilátoru do dispečinku. Objemový průtok větrů byl 497 m3 . min-1. Obsah metanu z lutnového tahu se pohyboval v koncentracích 0,6% – 1 %. Neproražená část chodby 1 3732 II. o délce 98m byla větrána také lutnovým tahem 630mm, ale se vzduchovým ventilátorem bez signalizace chodu.
V noční směně z pondělí na úterý 7. 5. 1985 bylo v oblasti 12 pracovníků. Asi ve 3:15 hodin ucítil revírník zápach zplodin hoření na kříži v průchodním větrním proudu a po cestě do čelby 1 3732I. zpozoroval modravý opar vycházející z lutnového tahu. Detekční trubičkou naměřil stopy CO. Vzhledem k tomu, že se domníval, že zřejmě došlo k vtažení lutnového těsnění do lopatek ventilátoru, zastavil oba ventilátory, odvolal osádku z čelby a nechal demontovat lutnový tah. Když nebyla nalezena závada nechal po opětovné montáži lutnového tahu zkušebně pustit ventilátor. Výstup oxidu uhelnatého pokračoval. Ve 3:32 podal hlášení dispečerovi, v čase 4:25 pak upřesnil hlášení o nalezeném ohnisku záparu ve st. 249m (cca 5m od kříže 1 3732 I./1 3732 II.). Detekční trubičkou bylo zjištěno až 0,01% CO. Oba ventilátory zůstaly mimo provoz. Po příchodu hlavního inženýra na závod byla na místo mimořádné události vyslána v 05:10 hodin čtyřčlenná hlídka záchranářů ZBZS noční směny. Po příchodu na místo výstupu CO v cca 5:30 hodin hlásí četař na dispečink hodnoty 0,05% CO. Při kontrole nevětrané čelby 1 3732I. zjišťuje na vstupu 6% metanu. V této době došlo k první dezinformaci. Zastavení chodu ventilátoru není signalizováno na dispečinku dolu. Hlavní inženýr nemá informaci o zastaveném větrání a četař v dole netuší, že o tom hlavní inženýr neví. Lidé z noční směny vyfárali a v oblasti pracuje pouze čtyřčlenná četa na postupném odpažování a ochlazování ložiska záparu s příkazem pokračovat v pracích do vystřídání ranní směnou. Na ranní směnu nastupuje do oblasti 6 záchranářů, kteří střídají na pracovišti četu III. směny. Vzhledem, k tomu, že na konci III. směny došlo k závažnému úrazu na jámě Doubrava Sever, je na třídu 1 3732 k likvidaci záparu vyslána četa v níž jsou kromě 3 záchranářů stálé hlídky i tři zkušení důlní technici, velitel závodní báňské záchranné stanice, vedoucí degazace a vedoucí úseku vrtných prací. Ostatní pracovníci ve 37. sloji čekají na pokyny vedoucího příprav u šibíku č. 931. Poslední hlášení dostává dispečer z oblasti v 09:30 hodin od vedoucího úseku příprav. Ten hlásí, že v postiženém úseku chodby vystupuje CO, indikace a detekce je beze změn, záchranáři pracují na odpažování a ochlazování, s tím, že vrtají vrty pro zavlažovací jehly. V dole pracuje na ranní směně celkem 960 pracovníků, z toho 34 se nachází v inkriminované oblasti. V 09:45 hodin dostává dispečer hlášení z oblasti 34. sloje o zvratu větrů a tlakové vlně.
Výbuch se projevil svými ničivými účinky až k šibíku č. 931 a zplodiny zamořily výdušné větry na 9. patře.
Důlní výjezd HBZS přijíždí na Důl Doubrava v 10:12 hodin. Čety I. sledu výjezdu (četa HBZS Ostrava a četa Dolu Doubrava) s průvodcem fárají na 9. patro a postupují z výdušné strany po překopu 9002 směrem k překopu 9003 na šibík č. 931. V 10:40 hodin hlásí výjezdové čety první indikaci z překopu 9003: CO – 0,5%, CO2 – 1%, CH4 – 0,5%. Na překopu 9042a před šibíkem 931 je viditelnost 0,5m. Zde jsou v ochozu šibíku nalezeni dva postižení. Posléze další tři. Okamžitě je vyhlášena pohotovost na všech závodních záchranných stanicích v revíru. V 11:55 je na Dole Doubrava již 14 záchranářských čet. Je prováděno vyprošťování a doprava postižených k jámě. Na šibíku č. 931 jsou patrny účinky tlakové vlny a provoz těžního zařízení není možný.
Čety II. sledu výjezdu (Vítězný Únor, 1. Máj) + HBZS s průvodcem z Dolu Doubrava postupují z vtažné strany po 9. patře přes zamořenou část překopu 9002 k šibíku č. 932 a dále k šibíku č. 132. Zde fárají do 37. sloje 2. kry a postupují po větrní základně 2 3710 k třídě 2 3722, která je přístupovou chodbou do oblasti 37. sloje první kry. Na větrní základně 1 3730 jsou v trafostanici nalezeni 2 postižení, větrní základna je devastována tlakovou vlnou, viditelnost se blíží k nule. Za křížem 1 3730 / 2 3722 je pak nalezen další postižený. Další čety instalují první proudnice na kříži 1 3730 / 1 3734, kde je zjištěn důlní požár. Naměřené koncentrace: CH4– 0,5%, CO2 – stopy, CO – 0,03 až 0,2%, teplota 38°C, viditelnost 0m. Je proveden transport třech postižených.
V postižené oblasti zůstává nadále 17 nezvěstných horníků. V roce 1985 byli všichni fárající vybaveni filtračním sebezáchranným přístrojem ZP-4. Tento přístroj byl v OKR používán od roku 1968. Ochranná doba byla 45 minut při minimálním obsahu 17% kyslíku v ovzduší. Záchranáři ranní směny, kteří pracovali na inkriminované třídě 1 3732-I, měli dispozici 4 dvouhodinové dýchací přístroje a dva pomocné jednohodinové přístroje SK-4. Vzhledem k těmto skutečnostem a podmínkám, které panovaly v postižené oblasti neměl nikdo z pohřešovaných šanci na přežití. V 17:50 minut doporučila havarijní komise vedoucímu likvidace havárie, na základě zhoršující se situace, výbuchuvzdorné uzavření postižené oblasti dolu. Ještě v průběhu stavby uzavírajících hrází došlo k několika výbuchům v uzavíraném prostoru. 13. května v 16:15 hodin byla oblast výbuchuvzdorně uzavřena z vtažné strany sádrovou hrází H2 na třídě 2 3722 u větrní základny 2 3710 a pytlovou hrází H1 s popílkovou těsnící zátkou na překopu 1060, za křížem 1060/1041, z výdušné strany pak vodní zátkou přímo v šibíku č. 931 a náraží 37. sloje.
Pro veškeré práce v oblasti postižené výbuchem bylo zřízeno samostatné středisko „Asanace 1. kry“. Již 20. května, to je 13 dní po nehodě se uskutečnil pomocí lezecké a potápěčské techniky první průzkum do šibíku č. 931 nad hladinu vodní zátky. 26.5.1985 se provedl průzkum za hráz H2 na třídě 2 3722. Zde si je nutno uvědomit, že H2 byla postavena u větrní základny 2 3710, tj. cca 750m od větrní základny 1 3730. Teplota ovzduší dosahovala v průzkumu až 60°C. Pokračovalo proto ochlazování oblasti s napouštěním vody do šibíku 931 až došlo k vytvoření hladiny a přelivu v místě budoucí hráze H6 umístěné na 1 3730, mezi třídami 1 3738 a 1 3734 cca 30m za trafostanicí na 1 3730. Od místa přelivu pak voda odtékala po větrní základně 1 3730 směrem k 10.patru. Pro další práce ke zkracování okruhu se prováděla veškerá opatření k zefektivnění práce báňských záchranářů. Mimo jiné se po třídě 2 3722 jež byla přístupovou cestou do oblasti 1. kry rozmístily rezervní kyslíkové láhve pověšené na boku díla. V mimořádně extrémních podmínkách se podařilo zmenšit okruh postavením těsného peření a následně popílkové hráze H4 na tř. 1 3730 za křížem 1 3730/ 1 3722, což umožnilo odvětrání důlních děl mezi hrázemi H1 a H2 dne 9.6.1985. I po odvětrání se teploty u H4 pohybovaly okolo 36°C. Po dokončení hráze a následném vybudování propusťových komor se 23.6. 1985 podařilo uskutečnit průzkum až po kříž 1 3730/ 1 3734. Následně pokračovaly práce k ochlazení uzavřeného prostoru, ve kterém se stále pohybovaly teploty přes 50°C. Rozbory ovzduší potvrzovaly, že požár v uzavřené části pokračuje. Práce komplikoval i zával kříže 1 3730/ 1 3734. Do oblasti bylo denně napouštěno cca 4 000 m3 dusíku z kapalných zásobníků a odpařovačů. 24. srpna 1985 bylo prokázáno několik vzplanutí metanu. I přes tyto nepříznivé skutečnosti pokračovaly veškeré práce k vyproštění 17 pohřešovaných. Probíhalo ochlazování uzavřeného prostoru a zmáhání přístupových cest k hrázím. Během těchto prací došlo v noční směně 20.2.1986 k zapálení metanu na kříži 1 3730/ 1 3734, jehož následkem došlo k úrazu pěti záchranářů, z nichž dva museli být s popáleninami hospitalizováni. Tato mimořádná událost ukončila veškeré pokusy o zpřístupnění oblasti 1 kry 37. Sloje. Pro zprovoznění šibíku č. 931 a zbývající části 37. sloje byla vyražena obtínka 1 3730III. Místa, kde tráví svou věčnou šichtu naši kamarádi tak zůstanou navždy uzavřena.
Tato havárie, jejíž likvidace se zúčastnili téměř všichni báňští záchranáři z revíru a především čety závodní báňské záchranné stanice Dolu Doubrava a rovněž velitelé a záchranáři z Hlavní báňské záchranné stanice Ostrava prokázala nezměrné úsilí a obětavost všech zúčastněných v podmínkách, které si běžný smrtelník jen stěží dokáže představit.
Po uzavření vyšetřování vedla tato tragédie rovněž k urychlení vydání významných výnosů Českého báňského úřadu, a to Výnosu o vybavení všech pracovníků v podzemí hlubinných dolů sebezáchrannými přístroji izolačního typu a Výnosu o uzavírání požářišť. Přestože veškeré výnosy státní báňské správy byly v minulosti sjednocováním evropské legislativy zrušeny a některé z nich byly nahrazeny příslušnými vyhláškami, měli bychom si uvědomit, že především ty z oblasti bezpečnosti a záchranářské taktiky měly a nadále mají svůj význam a to zejména dnes, kdy se legislativní proces táhne i několik let a mnohdy vyjde novela, která je v podstatě již při uvedení v platnost zastaralá.
Použité zdroje:
1. MAKARIUS, R. MEMENTO důlních nehod v českém hornictví. Zpracoval Petr Faster © OKD, HBZS, a.s., Ostrava. ISBN 978-80-7225-271-8 (Montanex, Ostrava), 2008
2. Archiv OKD, HBZS, a.s.
3. [online]. [cit.2015-5-12], dostupné na W W W : online › http: // karvinsky. denik. cz/galerie/pieta-za-zemrele-horniky-v-doubrave20150508.html?mm=6075299
Upozornění redakce:
Vzhledem k tiskové chybě je v tištěné podobě časopisu Záchranář část textu v článku 30 LET PO DOUBRAVĚ ztracena. Redakce se za zásadní nedostatek omluvá a garantuje úplnou verzi zmíněného článku v této webové podobě.
