Závěr roku je vždy obdobím bilancování a proto bych si i já dovolil využít této příležitosti ke stručnému zhodnocení letošního roku z hlediska HBZS v Ostravě.
A začal bych hned třemi významnými jubilei. V lednu jsme zakulatili naši existenci samostatné akciové společnosti na 20 let. V květnu jsme si pak připomněli, že je to již 35 let, co sídlíme v Radvanicích, v komplexu, který byl vybudován právě pro činnost báňských záchranářů. A v neposlední řadě to bylo v červnu před 50 lety, kdy vyšla první listovka Záchranáře, tenkrát ještě jako příloha týdeníku Ostravský horník.
Když pominu řešení mimořádných událostí v dolech i na povrchu, ke kterým se dostanu posléze, paradoxně naším nejtěžším úkolem bylo odvrátit snahu přestěhovat naši stanici na některý z dolů v karvinské části. Nakonec se to podařilo, HBZS v Radvanicích zůstává a já věřím, že tomu tak bude i nadále. Vám, kolegové záchranáři, kteří znáte naši stanici, její vybavení a organizaci, nemusím vysvětlovat, proč jsme se bránili, tomuto absolutně kontraproduktivnímu nápadu. Mimo jiné i v této souvislosti jsme se rozhodli více se prezentovat a prvním krokem bylo uspořádání dne otevřených dveří, které se uskutečnilo v říjnu pro vybrané pracovníky OKD. Vzhledem k tomu, že tato akce měla velký ohlas, budeme v tom zcela jistě pokračovat i v budoucnu. Naším cílem je ukázat nejen zaměstnancům dolů a jejím rodinným příslušníkům, ale i široké veřejnosti, kdo jsme, proč tady jsme a co všechno jsme schopni zvládnout. Je totiž faktem, že zájem o naši profesi je většinou až bezprostředně po důlních neštěstích, a to ať u nás nebo ve světě.
Do konce roku schází ještě 2 týdny, ale my už určitě zaznamenáme nejvyšší počet výjezdů v historii sledování od roku 1994. K datu 17. 12. 2014 to bylo celkem 372krát, co jsme vyjeli s výjezdy na některý z dolů OKD. Z toho bylo celkem 80 důlních výjezdů, z nichž v 63 případech se jednalo o geomechanický jev o intenzitě nad 105 J bez projevů v dole a nutnosti fárání. Ve zbývajících 17 případech musel zasahovat celý důlní výjezd. Z toho 5 zásahů bylo k následkům otřesů, 5 k úrazům, 3 při zdolávání požárů, 2 ke zdolávání závalů a 2 byly likvidace požáru a výbuchu plynu na povrchu.
V této souvislosti bych si dovolil kritiku do řad kolegů báňských záchranářů na dolech. V žádném případě mi nejde o medializaci našich zásluh, ale pořád se stává, že se na dolech snaží do poslední chvíle utajit skutečný nebezpečný stav a řešit důlní problém vlastními silami. Výsledkem je to, že výjezd je volán až v situaci, kdy problém přeroste do mimořádné situace, kterou je nutno řešit s nasazením životů. A já bych si přál, aby tomu tak v budoucnu nebylo. Bohužel vím, že je to téměř utopistické přání, do kterého zasahují často nadřízení báňských záchranářů. Ale většina z těch, co čte tento sloupek ví, o čem píšu a zná pocit, když houkne výjezd a nejen báňští záchranáři, ale všichni zaměstnanci na dolech, jsou ochotni jakkoliv pomoci. A ten pocit spolunáležitosti je jeden z hlavních motivů naší profese práce báňských záchranářů.
Na závěr bych Vám všem chtěl popřát pohodové vánoční svátky, zdraví do nového roku a hodně štěstíčka, a to nejen hornického, Vám i Vašim nejbližším.
Zdař Bůh
Ing. Josef Kasper
ředitel OKD, HBZS, a. s
