V dubnu 2014 byla HBZS oslovena závodním bývalého břidlicového dolu v k.ú. Hrubá Voda o pomoc při transferu populace netopýrů ze štoly Libor.
Tito létající savci využívali starou štolu jako své zimoviště jenom do doby, než jim člověk svým hrubým zásahem prakticky znemožnil štolu používat, ale také vlastně cca 200 netopýrů odsoudil k smrti hladem. Co vlastně člověk provedl? Od ústí štoly vyplenil 30m TH výztuže a tím došlo k neprostupnému závalu, jak pro člověka, tak i pro netopýry. Jediný přístup k zimovišti je 300m dlouhá Štola nad štolou Klára zakončená 40m komínem ústícím do štoly Libor. Vstup do komína cca 0,5 x 1,2m. Ve spolupráci se zoologem Agentury ochrany životního prostředí v Olomouci byl zpracován plán odchytu a následného transferu max. množství „zvířat“ (tak se s vámi bude o netopýrech bavit RNDr.Jiří Šafář z výše uvedené agentury).
Na místě jsme se dozvěděli, že netopýr je schopen krátké chůze, ale proletět úzkým skoro kolmým komínem nedokáže. Proto nastoupila četa lezců HBZS a pomocí teleskopické tyče délky 8m zakončené odchytovým pytlíkem „sundávala“ netopýry ze stropů již vytěžených břidlicových komor. Celkově se podařilo zachránit a následně vypustit do nového zimoviště 167 „ zvířat“. Tento odchyt (jeden z největších v ČR) byl RNDr. Šafářem hodnocen velice kladně a práci zasahujících záchranářů-lezců ocenil slovní pochvalou.
Jenom pro zajímavost: víte, že každý netopýr denně uloví až 1000 kusů hmyzu, že některé druhy jsou kriticky ohroženy a zapsány v Červené knize ohrožených druhů, a že páření, po kterém se rodí pouze 1mládě 1 páru za rok, může trvat až 3 hodiny!!!
Autor článku: Jaroslav Španihel
Netopýr velký
(Myotis myotis)
je jeden z nejhojnějších a největších netopýrů obývajících Česko.
Hlava s tělem má 6,5–8 cm; ocas 4,8–6 cm; výška 1,2–1,6 cm; předloktí 5,5–6,8 cm; hmotnost 18–45 g. Rozpětí křídel je až 37 cm. Z horní strany je netopýr velký převážně šedohnědý a ze spodní strany pak šedobílý. Pro porovnání je Netopýr velký o něco větší než vlaštovka.
Vytváří početné letní kolonie (čítající od 50 do 1000 samic)na velkých půdách kostelů, zámků, hradů a jiných budov. Zde nejčastěji visí ve velkých shlucích u hřebene střechy. Malé kolonie mnohdy stejně jako samotářsky žijící samci zalézají do štěrbin v trámoví. Zejména v jižnější oblast výskytu tohoto druhu, vytváří letní kolonie i v krasových jeskyních. Zimují ve štolách, sklepích a zejména v jeskyních kde zalézají do různých štěrbin, nebo visí volně na stěnách. Zimují jednotlivě ale často na zimovišti vytváří střapce (v Harmanecké jeskyni Izbica zimuje ve shluku kolem 5000 jedinců).
Páření probíhá na podzim, vyjímečně v průběhu zimování. Samice si uchovává po celou dobu zimování spermie ve svém těle a k oplodnění vajíčka dochází až na jaře. Mláďata se rodí koncem května až začátkem června.
Významnou část jeho potravy tohoto druhu tvoří nelétavé formy hmyzu, zejména střevlíci a to až z 80%. Ty vyhledává nízkým letem nad zemí, kdy ultrazvukem prohledává povrch. Nalezenou kořist dobíhá a sbírá ze země.
Zajímavosti: nejvyšší známý věk: 28 let (Richardson, 1985), 36 let (ústní sdělení – Hanzal, 1999). Průměrná délka života: 4 až 5 let. Nejdelší známý přelet: 390 km (de Patz et al., 1986). Běžné přelety: 50, vyjímečně 100 km.
Převzato z wikipedie.cz
