Motto: Elektrické zařízení bez napětí vypadá stejně, jako elektrické zařízení pod napětím. Liší se jen na dotek.
Velmi těžce se dnes hledají důlní díla, přes která nevede žádný silový ani sdělovací elektrický kabel. S přibývající hloubkou dolů a intenzifikací těžby roste i výkon jednotlivých strojů. V současné době je příkon takového typického dolu v OKD přes 30 MW. Pro srovnání je to průměrný příkon zhruba 50 tisícového města, jako je například Frýdek-Místek.
Důlní záchranáři při své práci přicházejí do styku s elektrickým zařízením, tak jako všichni ostatní v dole se pohybující. Oproti ostatním jsou však důlní záchranáři ve vztahu k elektrickému zařízení v trochu jiné pozici. Tím není myšlena doba „klidu a míru“, ale doba zásahu u mimořádné události, požáru, zaplynování ap. V tuto chvíli přestávají striktně platit v normální době platná pravidla daná báňskou legislativou a vedoucí likvidace havárie je oprávněn (pokud uzná za vhodné) přizpůsobit se dané situaci. V případě hrozícího ohrožení lidského života nemusí tedy striktně vyžadovat plnění všech zákonů a vyhlášek a je na jeho zvážení, co je v dané mimořádné situaci přínosnější. Zde je však nutno pro mnohé vedoucí přidat upozornění, že některé zákony, jako například Ohmův, nebo 1. a 2. Kirchhofovy, měnit opravdu, ale opravdu, nelze.
Jistě každý důlní zaměstnanec ví, že v dole se používá zejména nevýbušné elektrické zařízení. Malá část prostorů je sice zařazena jako prostory „bez nebezpečí výbuchu metanu“, což jsou provozovny v okolí jámy, zejména rozvodny nebo čerpací stanice. Zde může být provedení elektrického zařízení stejné jako na povrchu, jelikož se výskyt výbušného prostředí nepředpokládá.
V ostatních prostorech musí být použito elektrické zařízení nevýbušné. Každé nevýbušné elektrické zařízení musí projít státní zkušebnou (nejčastěji FTZÚ Ostrava-Radvanice), která na něj vydá patřičný certifikát potvrzující jeho nevýbušnost. Nevýbušností se rozumí takové provedení zařízení, které není schopno zapálit případnou výbušnou směs v okolí.
Toho bývá docíleno provedením v nevýbušném závěru, který zajistí, že v případě, kdy se výbušná směs dostane dovnitř závěru a jiskřící kontakty ji zapálí, dojde k jejímu ochlazení přes přesně spočítanou spáru na takovou teplotu, která již není schopna zapálit vnější prostředí. V tomto provedení jsou všechna silová zařízení – tj. motory, spojovací krabice stykače, transformátory ap.
Zde je nutno upozornit na leckdy opomíjenou skutečnost, že nevýbušné zařízení není vodotěsné. Zmíněná spára je nutná pro ochlazení vnitřního výbuchu a současně jeho odfouknutí vně přístroje, bez kterého by vysoký tlak zařízení nekontrolovaně roztrhl. Má-li však mít horký plyn možnost dostat se ze závěru ven, má možnost i voda (zejména stříkající) natéci dovnitř.
Druhou možností je taková konstrukce zařízení, která není schopna zapálit výbušnou směs, protože jiskry vznikající při provozu nebo poruše prostě nemají dostatečnou energii případnou okolní výbušnou atmosféru zapálit. Rozdíl mezi oběma možnostmi spočívá v tom, že nevýbušné zařízení musí být při překročení 1,5% metanu vypnuto, jiskrově bezpečné zařízení může být i nadále používáno. Toto provedení se používá u čidel a některých telefonů.
Přes veškerou ochranu před nebezpečím úrazu elektrickým proudem při zásazích u mimořádných událostí je však nejlepší způsob vypnutí celé elektrické sítě v místě havarijního zásahu. Vypínací místa každé oblasti v podzemí jsou uvedena v havarijním plánu a po modernizaci sítě 6 kV v minulých letech umožňuje velká část z nich i dálkové vypnutí.
Autor článku: Ing. Jiří Fiedor
