V roce 1961 se začala psát nová historie v měření metanu v dolech ČSR. Do roku 1960 se v dolech používaly pro měření metanu benzinové lampy, případně v kombinaci s elektrickým svítidlem, lampy sdružené.
Zaváděním nové mechanizace, intenzivní elektrifikace důlních pracovišť a nové dobývací stroje i metody vyžadovaly novou, přesnější a bezpečnější metodu pro měření metanu v důlním prostředí. O nedostatečné přesnosti měření i o nebezpečí, které plamenné indikátory metanu případně jiných hořlavých a výbušných plynů a par představovaly, se vědělo.
Vývojové a výzkumné pracoviště v ČSR před rokem 1960 byly zaměřené na vývoj přístrojů pro měření metanu na principu spalování, tepelné vodivosti a měření optické hustoty plynů. Přístroje na principu spalování typy S1a S2 se v roce 1955 dostaly jen do stadia vzorků. Další vývoj a výzkum byl přerušen pro nedostatek zdrojů elektrické energie a problémy s jiskrovou bezpečnosti. Přístroje na principu tepelné vodivosti typové řady TV (TV 9) byly vyvíjené ve stejném období a dospěly v roce 1966 do výroby ověřovací série. Při srovnávacích laboratorních i provozních zkouškách s tehdy provozovanými interferometry, ale neuspěly pro náročnou údržbu a malou spolehlivost.
Na sklonku šedesátých let byla situace v měření metanu velmi nepříznivá (nehody na dolech OKR) a zajištění přístrojů pro měření metanu z domácích zdrojů v potřebném množství bylo nereálné. Bylo proto rozhodnuto o urychleném nákupu přístrojů pro měření metanu ze zahraničí.
Jako jednoduchý, pro důlní provoz přijatelný a finančně dostupný přístroj pro masové použití měření metanu v dolech ČSR byl vybrán metanoměr pracující na principu měření optické hustoty ovzduší – interferometr typ ŠI 3 ze SSSR. Jednorázová dodávka 4 300 ks přístrojů v roce 1961 umožnila ve velmi krátké době v ČSR náhradu všech benzínových a sdružených lamp a tím odstranění nebezpečí, které tyto indikátory v důlním prostředí představovaly.
V roce 1960 byl vyhlášen Státní úkol III-3-6-2.2 “Nové metody registrace a detekce důlních plynů“, který ve svém výstupu měl řešit měření metanu v důlním prostředí. Řešitelem úkolu byl VVUÚ Ostrava Radvanice (Ing. J. Žagmen). K řešení úkolu byl od roku 1961 přizván Ústav pro výzkum optiky a jemné mechaniky v Přerově (RNDr Knitl, J. Kotas) a HBZS Ostrava Radvanice (S. Prauzek) s cílem urychleného dokončení vývoje československých interferometrů a příprava jejich výroby. Spolupráce mezi HBZS Ostrava a ÚVOJM Přerov byla hlavně zaměřená na předávání provozních zkušeností z používání přístrojů ŠI – 3 na dolech OKR s možností uplatnit tyto poznatky na přístrojích domácí výroby. Úkol byl úspěšně dokončen a výstupem bylo v roce 1962 zahájení výroby interferometrů v Meoptě Praha – Košíře (později začleněné do ZPA Praha). Důlní interferometr byl vyráběn pod typovým označením DI 1, s měřícím rozsahem 0 – 10 % CH4/CO2, v roce 1963 byla výroba rozšířena o typ DI 1C, s měřícím rozsahem 0 – 100% CH4/CO2.
Na základě provozních zkušeností, připomínek použivatelů a pracovníků, kteří přístroje ošetřovali a opravovali, byl v roce 1964 konstrukční a vývojovou skupinou výrobce ZPA Praha (A. Jurečka, M. Urban) ve spolupráci s pracovníky VVUÚ Ostrava Radvanice a HBZS Ostrava Radvanice, vyvinut a dán do výroby nový typ interferometru pod označením DI 2 a DI – 2C. Konstrukce nového typu přístroje navazovala na předešlý typ domácí výroby DI – 1 a DI – 1C a byla vylepšena a upravena na základě poznatků z tříletých provozních zkušeností z provozu interferometrů na dolech i povrchových pracovištích v ČSR.
Technické parametry interferometru DI 2 – DI 2C:
- hmotnost 1,3 kg,
- rozměry 190x105x45 mm.
DI – 2:
- měřící rozsah 0 – 10% (CH4/CO2),
- přesnost měření +/- 0,3 %.
DI – 2C:
- měřící rozsah 0 – 100 % (CH4 / CO2),
- přesnost měření +/- 3 %.
Nový přístroj se vyznačuje kompaktním tělesem se zvýšenou ochranou proti nárazům, tvarem tělesa přístroje bez přečnívajících části i novým řešením optické části.
V roce 1980 vyhlásily OKD GŘ Ostrava Úkol RVT č. K 9068000 „Inovace důlního interferometru“. Cílem úkolu bylo snížit rozměry a hmotnost interferometru při zachování přesnosti měření. Úkol byl ukončen v roce 1982 s negativním výsledkem, pro velkou náročnost a obtížnost při výrobě, náročnou údržbu a obtížné zajištění servisu.
Výroba interferometrů DI 2 a DI 2C byla v roce 1966 převedena ze ZPA Praha do Meopty Hynčice a později v roce 1973 do Meopty Brno, kde byla v roce 1992 výroba bez náhrady ukončena.
Nadčasově zvolená konstrukce a kvalitní servis používaných interferometrů typu DI 2 a DI 2C umožňují, že i dnes, po 50 letech od uvedení tohoto typu přístroje do provozu a po 22. letech od ukončení jeho výroby, jsou přístroje v náročných důlních podmínkách v ČR i SR používány. Jejích výhodou je nenáročný provoz s malými provozními náklady, jednoduchá údržba i opravy a vysoká mechanická odolnost v náročných důlních podmínkách.
Autor článku: Stanislav Prauzek
