Na cvičení rakouských záchranných služeb, které se konalo 26. dubna 2013 v Hornickém muzeu Terra Mystica v Bad Bleibegu byli pozváni i báňští záchranáři z okolních zemí.
Jeho cílem byl nácvik spolupráce rakouských báňských záchranných sborů se dvěma německými, jedním polským, jedním českým a jedním slovinským báňským záchranným sborem. Námětem cvičení byla situace, že došlo k vykolejení důlního vlaku vezoucího 25 návštěvníků muzea, poškození rozdělovače el. proudu a následně k požáru s vývinem kouře. Návštěvníci utíkají v panice do všech směrů. Část jedné skupiny vyvedl průvodce do oblasti dolu Paracelsius. Odtud následovalo volání o pomoc.
Podle havarijního plánu bylo informováno vedení podniku a Centrum tísňového volání země Korutany a tito vyhlásili poplach pro báňské záchranné sbory. V první fázi bylo zdolávání mimořádné události řízeno podnikem. Na základě velikosti rozsahu havárie přebral podle rakouského Horního zákona vedení zásahu zemský hejtman, který pověřil vedením zásahu krajského hejtmana kraje Villach.
Na Obecním úřadě v Bad Bleibergu byl zřízen Štáb pro řízení zdolávání havárie. Dorozumívací spojení mezi dolem a Štábem zajišťovala rakouská armáda.
Vedení zásahu využívalo krizový software R4C, záchrana osob se prováděla s nasazením čtyřhodinových dýchacích přístrojů typu BG 174, BG 4 a Air Elite s použitím slaňovací techniky. Čety záchranářů ze vzdálených míst ze ZBZS Tirol, Breitenau, Salinen a Wolfram Mittersill byly vzhledem k hornatému terénu dopraveny vrtulníky rakouské armády.
Četa německých záchranářů ze ZBZS Dolu Prosper Haniel, která vstoupila do dolu jako první, měla za úkol vytvořit dorozumívací spojení. Následovala ji četa HBZS Ostrava s úkolem vyvést skupinu z oblasti Paracelsius. Polští záchranáři z OSRG Bytom měli příkaz transportovat zraněného lokomotiváře. Záchranáři ze Slovinska, z lignitového dolu Velenje, vyprošťovali zraněné z prostoru Christof. Záchranáři rakouských ZBZS využívali pro transport zraněných lanovou techniku. Ke vstupům do dolu byli záchranáři přiváženi vozidly hasičského záchranného sboru. Celá akce byla dobře připravená a organizovaná a prokázala, že v případě potřeby zdolávání nějaké větší nehody by bylo možné zapojení záchranářů ze sousedních států, ale za podmínky, že v četě by byli nejméně dva záchranáři, kteří se jsou schopni dobře dorozumět v němčině.
Cvičení předcházelo, ve čtvrtek 25. dubna, výroční jednání báňských záchranných služeb v Kurzentrum v Bad Bleibergu. Na programu byly přednášky týkající se problematiky havarijních plánů, filozofie úniku, komunikačních systémů v podzemí, použití techniky průmyslového lezectví při záchraně v podzemí a upravené předpisy pro báňskou záchrannou službu. Na závěr dne byli účastníci výročního jednání a cvičení pozváni starostou města Bad Bleibergu Mgr. ILLINGEM na společenský večer do Perschazeche na představení, připomínající účast horníků z Bad Bleibergu na obléhání Bělehradu v roce 1717. Za svoji statečnost obdrželi od prince Evžena Savojského prapor, který je jako nejstarší dochovaný hornický prapor, uložený dosud v Bad Bleibergu. Těžba olověné a zinkové rudy v Bad Bleibergu byla ukončená 1. října 1993 z důvodů neefektivnosti, když od roku 1986 docházelo k poklesu ceny olova a rudy. Za 700 let hornické činnosti bylo vyraženo 1 300 km chodeb a štol. V době největšího rozmachu bylo zaměstnáno 1 500 horníků. V roce 1989 bylo na jámě Rudolf otevřeno hornické muzeum Terra Mystica, které bylo v roce 1995 přemístěno do oblasti jámy Antoni. V roce 1990 byla otevřená léčebná klimatická štola Friedrich. V roce 2005 byl zahájen v oblasti jámy Max provoz ve druhé části muzea, nazývaný Terra Montana. Termální voda ze zastaveného dolu je využívána k léčebným účelům v Lázeňském centru.
V současné době je v Rakousku, v šesti důlních podnicích, 17 čet báňských záchranářů vybavených převážně přístroji BG 174. V případě potřeby by mohly být nasazeny zásahové jednotky rakouské armády ze St. Johan v Pongau, vycvičené v používání BG 174. Na 13 důlních podnicích je také 29 pracovních čet technické pomoci, které ale nejsou vycvičeny v používání pracovních dýchacích přístrojů a mohly by plnit úkoly BZS jen v dýchatelném prostředí.
