Pod uvedeným názvem zveřejnila USMRA 20. srpna 2012 informaci, převzatou z Mineweb (Lawrence Williams), že dvě australské společnosti úspěšně vyzkoušely automatický systém protivýbuchových uzávěr, který může znamenat výrazné zvýšení bezpečnosti, ve všech uhelných dolech ve světě.
V informaci se uvádí, že smrtelné nebezpečí výbuchu uhelného prachu je iniciováno někdy jen malou explozí směsi metanu se vzduchem. Tradičním způsobem ochrany proti přenosu výbuchu uhelného prachu jsou protivýbuchové uzávěry s kamenným prachem. Exploze má způsobit jejich převrácení, kamenný prach se smísí s uhelným prachem a má tak zmírnit, nebo zastavit, šíření výbuchu. Praxe ale ukázala, že tento efekt nefunguje vždy na 100 %.
Proto se po řadu let zaměřuje úsilí výzkumníků na hledání efektivnějšího způsobu ochrany. Většinou se zaměřovali na automatický systém vodního postřiku. Ve zkušebních štolách byla provedena řada zkoušek.
Ale při tom se nerespektoval skutečný průběh exploze uhelného prachu, která se může šířit důlními díly a ohrozit životy nejen efektem výbuchu, ale také toxickými plyny, nebo nedostatkem kyslíku.
BMT – WBM, australská přidružená společnost hlavní anglické skupiny BMT a společnost SkillPro nyní oznámily, že úspěšně vyzkoušely systém ochrany proti přenosu výbuchu uhelného prachu, s použitím aktivního systému uzávěr typu CSIR. Zkoušky proběhly ve zkušební štole Kloppersbos v Jižní Africe.
Bližší informaci k tomu podal pan David Proud z BMT – WBM. Způsob je založen na použití sensoru, který zjistí přibližující se deflagraci uhelného prachu a iniciuje aktivní systém uzávěr, který injektuje během 250 milisekund 120 litrů vody. Při zkouškách fungoval přesně tak, jak to predikoval výpočetní CFD model.
BMT WBM a SkillPro se v tomto projektu angažují již několik let – s finanční podporou australského uhelného průmyslu. V modelu se sledovaly fyzikální a chemické procesy, které vznikají při unášení a přenosu výbuchu mezi částicemi prachu a vliv injektáže a vypařování vody, která měla přenos výbuchu potlačit. CDF programem se také sledovala a simulovala řada prototypů zařízení, k potlačení výbuchu. ACARP, což je výzkumná organizace australských dolů, tento projekt ocenila a vyhodnotila. Předpokládá se, že stávající zařízení aktivních protivýbuchových uzávěr bude znamenat velký pokrok při bezpečnosti práce v uhelných dolech.
Doplnění informace
I našimi zkušenostmi můžeme potvrdit, že protivýbuchové uzávěry, i když v uvedených případech vodní korýtkové, při přenosu exploze nesplnily očekávanou funkci. Podle Makarius, R., Faster P.: Memento důlních nehod v českém hornictví. Montanex a. s. Ostrava 2008, uvádím aspoň tyto případy:
Důl Staříč, výbuch metanu, dne 30. 12. 1976.
Tato havárie byla způsobena vážným porušením bezpečnosti při výkonu trhací práce na pásové dopravní chodbě.
Rozbor havárie přinesl v otázce protivýbuchových uzávěr nové zkušenosti. Účinky vzdušné rázové vlny (VRV) byly značné v místech, kde vedly trasy pásových dopravníků. Jakoby pásové dopravníky plnily funkci „zápalné šňůry“, rozvádějící VRV do různých oblastí dolu, bez ohledu na postavené vodní proti výbuchové uzávěry. Jak známo, konstrukce pásových dopravníků umožňuje usazování uhelného prachu pod dopravníkem a jeho odstraňování a zneškodňování (poprášením kamenným prachem), nelze provést běžným způsobem. VRV metanovzdušné směsi tento prach rozvíří a promíchá s metanem z obvodu důlního díla. Za ní postupuje tepelná vlna, která tuto směs buď přivede k výbuchu, nebo jen prohoří. To závisí na obsahu metanu a prachu v ovzduší a VRV se šíří dál. Aby protivýbuchová uzávěra mohla správně fungovat, musela by být VRV v místě uzávěry dostatečně silná, aby uzávěru překlopila, nebo roztříštila, jinak uzávěra VRV a tepelnou vlnu propustí dál. V době havárie na dole Staříč byla konstrukce korýtek pro vodní uzávěry, ještě nedostatečná. Materiál korýtek měl vysokou pevnost (nosilo se v nich různé vybavení), a proto jeho roztříštění vyžadovalo mohutnou sílu.
Důl Čs. armáda, výbuch metanu a uhelného prachu, dne 22. 03. 1977.
Také v případě této havárie, bylo zdrojem iniciace metanu porušení bezpečnosti při výkonu trhací práce.
Opakoval se efekt, obdobný jako při havárii na dole Staříč 30. 12. 1976, kdy trasy pásových dopravníků plnily funkci „zápalné šňůry“, rozvádějící výbuchovou vlnu do různých oblastí dolu, bez ohledu na postavení vodní protivýbuchové uzávěry.
K rozsáhlým následkům v oblasti centrálního odtěžení, pak nejspíše přispěl náhodný časový souběh s vyklápěním vlaku uhlí do zásobníku skipového odtěžení. Teprve silnější výbuch (výbuchy), vyvolal rozmetání protivýbuchových uzávěr, které zabránily dalšímu šíření plamene do jam, zásobníku a dalších částí dolu.
