Při pravidelné kontrole opuštěných důlních děl Východočeských uhelných dolů, kterou provádějí pracovníci Závodní báňské záchranné stanice v Odolově, byl zjištěn částečný zával staré štoly Ida. Jedná se o odvodňovací dílo bývalého dolu Zdeněk Nejedlý ve Rtyni v Pokrkonoší.
Dědičná štola knížecích dolů, původního názvu Kozinecká nebo také Erární štola byla ražena v letech 1846 – 1894. V úsecích s méně pevnou horninou byla vyzděna kamennou klenbou na jednokolejný profil o šířce 200 cm a výšce 220 cm. V sedmdesátých letech dvacátého století byla souběžně se starou štolou vyražena v profilu OR-O-04 o rozměrech 4,4 m x 3,2 m (šířka x výška) tzv. nová štola, po které byla následně dopravována veškerá těžba černého uhlí z dolu.
Od uzavření dolu v roce 1991 a jeho samovolném zatopení vytéká důlní voda téměř 1800 metrů dlouhou štolou na povrch. Výtoková trasa je pravidelně kontrolována báňskými záchranáři a při jedné z těchto kontrol byl zjištěn výše uvedený zával.
Protože je však přístup k závalu přímo po staré štole ztížen prohnilými a chybějícími pražci původního kolejiště, bylo na začátku r. 2012 rozhodnuto o vytvoření nového přístupu do staré štoly dokončením propojky mezi starou a novou štolou ve staničení 1100 metrů. Tato 50-ti metrová propojka je vlastně částí opuštěného průzkumného důlního díla v oblasti tzv. malachitového zrudnění štoly Ida, která byla vyražena ve čtyřicátých letech minulého století. Při ražbě nové štoly IDA, v osmdesátých letech, pak bylo toto průzkumné důlní dílo přeraženo. V místě kontaktu důlních děl vznikly rozsáhlé nadvýlomy se závaly. Profil průzkumné štoly byl v úseku cca 6 m zavalen.
Záchranáři si tedy opět mohli „čuchnout“ ke klasické havířině, a vyrazit pár metrů důlního díla. Nejednalo se samozřejmě již o klasickou ražbu, neprováděla se zde trhací práce.
Šlo o obnovu – zpřístupnění původního důlního díla. Bylo nutno provést zajištění nestabilních úseků chodby výztuží v částech, kde původní dřevěná výztuž byla již shnilá. Zvlášť obtížná byla obnova zavalené části chodby. Bylo nutno ručním pneumatickým nářadím rozpojovat balvany v závalu, zajišťovat strop a boky důlního díla hnaným pažením a postupně ručně odtěžit horninu. Zával nutil záchranáře dílo zajišťovat výztuží s maximální roztečí 0,5 m mezi jednotlivými stojkami. Příčný profil chodby v závalu je obdélníkový o rozměrech 2,0 m x 1,8 m. Po překonání závalu je již celý zbytek průzkumné štola průchozí, bez překážek, až k samotné odvodňovací štole. Úsek průzkumného díla od závalu ke staré štole je již stabilní a nebyl ani v minulosti zajištěn výztuží. Po obnovení průzkumného důlního díla tak báňští záchranáři získali bezpečný přístup ke staré štole v místě, kterého bude využito k odstranění vlastního závalu (bude popsáno v některém z dalších vydání listovky) a v budoucnosti může sloužit pro kontroly a případné práce, související se zajištěním odvodňovací štoly IDA.
