V listovce Záchranář 4/2010 byla zveřejněna informace o havárii na dole Pike River z 19. 11 2010. Na páté mezinárodní konferenci záchranářů v Číně přednesl představitel báňských záchranářů z Nového Zélandu pan Trevor Watts podrobnou informaci o této události.
Z jeho obsáhlého referátu jsme vybrali některé zajímavé pasáže, které mohou být užitečné i pro nás.
Důl je otevřen štolou, která má šířku 6,5 m a výšku 5,5 m. Uhelnou sloj dosáhl v délce 2,3 km. Způsob otvírky a přípravy je na obr. 1.
Plynodajnost sloje mocné 3 až 12 m je 10 m3/t. Úklonná štola zasáhla sloj v nejnižším místě a emise plynu byla nejvyšší v raných vývojových fázích dolu.
Byla zavedena degazace a pro svedení plynu byla navrtaná řada vrtů ve sloji. Degazační systém byl z dolu vyveden rovněž vrty (PRDH). Také výdušná jáma hluboká 110 m byla zhotovena pomocí vrtací techniky. 40 m ode dna jámy se před vyztužením v nepevné horninové vrstvě zbortilo a tento úsek musel být zaplněn betonovou směsí. Protože k hlavě jámy nevedou žádné přístupové cesty, zaplnilo se havarované dno pomocí helikoptéry. Vyplněný havarovaný úsek se pak obešel z dola, jak to ukazuje obr. 2. Letecký snímek větracího zařízení výdušné jámy byl zveřejněn v Záchranáři 4/2010.
Štola délky 2,4 km a tato šachta (obr. 2), byly jedinými východy z dolu.
Průběh záchranné akce
V Záchranáři 4/2010 byly podány základní informace o prvních zásazích po vzniku exploze. V referátu pana Wattse jsou uvedeny další zajímavé podrobnosti. Vyplývá z nich, že po získání odběru vzorků plynu z dolu se došlo k závěru, že v dole existuje otevřený oheň a zřejmě se jednalo o oheň, kdy hořel čistý metan. Experti a havarijní komise dospěli k závěru, že bude nutno provést vrty z povrchu, aby bylo možno odebrat další vzorky z určitých pracovišť. Byla určena lokalita, kde se bude vrtat a rychle se shromáždil tým vrtařů. K přepravě materiálu a pracovníků pro vrtání musela být opět použita helikoptéra. Že se nejednalo o snadný úkol, si lze domyslet podle obr. 3, na kterém je příslušná vrtací souprava na určeném místě. Osádka při vrtání pracovala nepřetržitě a v těžkých geologických podmínkách, souvisejících s pevností průvodních hornin, dokončila 165 m vrtu 24. listopadu 2010. Po odebrání vzorků konstatoval profesor David Cliff z University Queensland, že v dole hoří metan. Krátce nato došlo k druhé explozi.
Po této druhé explozi báňští záchranáři opakovali svůj dřívější návrh, že důl musí být buď uzavřen, nebo se musí okamžitě přistoupit k inertizaci.
Po druhé explozi, která byla tak zničující, že bylo jasné, že v dole nemohl nikdo z 29 pohřešovaných přežít, byla tato smutná skutečnost oficiálně oznámena rodinným příslušníkům.
Třetí exploze nastala 26. listopadu 2010. Už nebyla tak silná, jako předcházející, ale zvýšila naléhavost požadavku, aby byl důl uzavřen.
28. 11. 2010 nastala čtvrtá exploze, která byla tak silná, že vyhodila sedmitunový uzávěr výdušné jámy. Okamžitě začal z výdušné jámy stoupat silný, černý dým. To nezvratně dokazovalo, že v šachtě hoří silný oheň. O tři hodiny později, začaly z výdušné jámy šlehat plameny, které byly 50 metrů vysoké. Oheň zuřil 11 dní, než se ho podařilo uhasit. Na obr. 4 je jeho intenzita dostatečně dokumentována.
V této situaci začal personál z australské báňské záchranné stanice Queensland Mines Rescue Service, připravovat a kompletovat GAG. Byl nastartován 1. prosince 2010 a běžel nepřetržitě do 12. ledna 2011.
20. prosince 2010 byla iniciována Floxal Nitrogen Plant (stanice zásobování dusíkem). Stanice měla ale nízký objemový průtok, takže vyvolala znepokojení a pro inertizaci v dole zůstal v provozu GAG.
Po čtvrté explozi zřejmě došlo k závalu v přístupové štole do dolu, přirozené větrání se přerušilo, ale plameny stále šlehaly z výdušné jámy. Zával v přístupové cestě znemožnil pronikání inertní směsi GAGu do dolu k oblasti ohně.
Nakonec se podařilo chlazením, po několika dnech oheň uhasit a záchranáři dopravili helikoptérou k výdušné jámě velký ocelový poklop a jámu uzavřeli.
Po uzavření výdušné jámy, vystoupilo v okolí jámy „slimline“ (viz obr. 1), významnější množství kouře a plynů. Vznikly obavy, že do dolu proniká trhlinami v půdě kyslík, který podněcuje oheň. Tyto obavy se později potvrdily. Záchranářské týmy pak v dýchacích aparátech strávily několik dní v okolí jámy slimline, aby injektáží utěsnili tuto komunikaci. Utěsnění bylo dokonalé a to umožnilo, aby byl GAG odstaven.
Závěrečné shrnutí
V závěrečné části shrnul pan Trevor Watts extrémní okolnosti, které představovaly trvalou výzvu pro management, a všechny osoby, které se podílely na záchranných operacích.
Neměli k dispozici žádná data, ani informace o složení plynu v podzemí.
Pro záchranářské týmy byl k dispozici pouze jeden vchod a to štola délky 2,4 km.
Degazační potrubí bylo po explozi roztrženo a tak se v dole nahromadil vysoký obsah plynu.
Přirozené větrání umožnilo dostatečný přísun kyslíku, aby pomohl k další explozi.
Byly pozorovány kouře, jak procházejí výdušnou jámou. Byly to dusivé plyny, nebo pocházely z ohně, který hořel v dole?
K výdušné jámě, ani k místům kde měly být zřízeny průzkumné vrty nevedly žádné cesty, proto se musela osádka i zařízení dopravit na tato místa helikoptérou.
Počasí znemožnilo helikoptéře v řadě případů startovat.
Oblast je velmi strmý horský terén.
K rychlému a efektivnímu uzavření vtahu i výduchu nebyla k dispozici potřebná infrastruktura.
Do dolu pronikal řadou trhlin v půdě kyslík, který podporoval oheň. Tím se stalo uzavření dolu velmi obtížné.
Všech 29 mužů, kteří zůstali v dole, byli dobří známí těch, kteří se na záchranné akci podíleli. Mnoho lidí ztratilo blízké přátele nebo členy rodiny a záchranáři Nového Zélandu ztratili velmi respektované kolegy, kteří pracovali 22 let v záchranářské organizaci.
Navíc je nutno ještě uvést, že důl Pike River Coal Ltd. přešel tři týdny po první explozi pod nucenou správu. Důl zůstane pod kontrolou policie, dokud nebude v březnu 2012 definitivně převeden pod důlní nucenou správu.
