Ražba pomocí plně mechanizovaného razícího štítu patří k nejbezpečnějším metodám vytváření liniových podzemních děl, protože výrazně snižuje riziko negativního ovlivnění povrchových objektů. Mnohem bezpečnější než klasické ražby je ale i z hlediska nebezpečí pracovních úrazů. Množství namáhavé lidské práce a přímý styk lidí s horninovým masivem je omezen na minimum, přesto ani zde nejde riziko pracovního úrazu zcela vyloučit. A pokud k úrazu dojde, je nutno postiženého dopravit co nejrychleji z útrob razicího stroje k lékařskému ošetření.
To si uvědomuje i kolektiv Divize 5 společnosti Metrostav a.s. vedený Ing. Davidem Cyroněm, který má ražbu traťových tunelů metra metodou TBM na starosti. Proto ve spolupráci s pracovníky Hlavní báňské záchranné stanice Praha připravili společné cvičení, jehož námětem byl transport pracovníka zraněného uvnitř razicího štítu do sanitního vozidla na povrchu. Ke cvičení využili plánované odstávky stroje „TONDA“ a vše připravili na noc ze 2. na 3. června 2011.
Cvičení začalo pár minut před půlnocí, kdy směnový technik společnosti Metrostav telefonicky ohlásil do dispečinku HBZS Praha úraz na razicím štítu při stavbě metra V.A na pracovišti v ulici „Na Vypichu“. Pár minut nato vyjela ze stanice četa záchranářů pod vedením Jaroslava Bažouta. Výjezdu se zúčastnil i smluvní lékař MUDr. Štěpán Novotný.
Pět minut po půlnoci záchranáři dojeli na stavbu a přístupovou štolou Kateřina se dostaly až k raženému tunelu. Tady na ně už čekal směnový technik Václav Anděl, který upřesnil informace o úrazu. Postižený se nacházel v levé tunelové troubě v přetlakové komoře razícího štítu a měl pravděpodobně zlomenou stehenní kost na levé noze.
Pak už záchranáři s potřebným vybavením spěchali k postiženému. Lékař ho ošetřil a podtlakovou dlahou mu znehybnil poraněnou nohu. Potom začala nejtěžší část celého cvičení, a to transport zraněného z útrob stroje. Přesun probíhal ve velmi stísněných prostorách. Nebylo možno použít evakuační nosítka, takže si záchranáři podávali postiženého doslova z ruky do ruky. Postupně ho protáhli prostorem štítu přes segmentový podavač a dále pod jednotlivými závěsnými vozy stroje. Složitá cesta vnitřkem stroje trvala třináct minut, ač byla jen cca 90 m dlouhá.
Zbytek cesty byl podstatně jednodušší. Zraněný byl uložen do nosítek a záchranáři ho odnesli do montážní jámy. Za normálních okolností by cesta samozřejmě pokračovala až k přístupové štole Kateřina, kde už by čekalo přistavené sanitní vozidlo.
Ale záchranáři se rozhodli ještě ověřit možnost transportu postiženého vzhůru montážní jámou s využitím lezeckého vybavení. Proto na ohlubni jámy čekali další záchranáři – lezci pod vedením Milana Krčka. Postiženého v nosítkách zavěsili na lano a pomocí mimostředné trojnožky vytáhli více než třicet metrů hlubokou jámou na povrch. Celou cestu s postiženým absolvoval v podvěsu jeden ze záchranářů, aby pomohl překonávat vyčnívající železobetonové převázky a dohlížel na stav zraněného po dobu transportu. Cesta vzhůru trvala přibližně 25 minut, celá akce pak asi hodinu a čtvrt.
Cvičení jednoznačně potvrdilo, že ani u nejmodernějších technologií ražby nelze podcenit možnost vzniku mimořádných událostí. Vždy je třeba se podrobně seznámit s novým prostředím a jeho úskalími, aby byl v případě potřeby záchranářský zásah rychlý a účinný. Všichni se shodli, že se obdobná cvičení budou dle možností stavby opakovat. Napříště třeba s tématem práce v přetlaku, kdy bude nutno pracovníka z přetlakové komory na razicím štítu přemístit do mobilní komory. Tu bude nutno přivézt co nejblíže k pracovišti, protože pak vzhledem k hrozícímu barotraumatu postiženého půjde skutečně o minuty.
