Technické požadavky na výrobky uváděné na trh v České republice jsou v obecné rovině obsaženy v zákoně č. 22/1997 Sb. O technických požadavcích na výrobky v platném znění. Souvisejícím zákonem týkajícím se bezpečnosti výrobků je zákon č. 102/2001 Sb. o obecné bezpečnosti výrobků v platném znění.
Smysl požadavků jež specifikuje tato legislativa spočívá v tom, že výrobce, popř. dovozce, je povinen uvádět na trh pouze bezpečný výrobek. U vybraných skupin výrobků, stanovených nařízeními vlády, musí výrobce nebo dovozce vydat prohlášení o shodě s požadavky technických předpisů. Toto prohlášení je výsledkem procesu posuzování shody, jehož různé varianty, v závislosti na míře možného rizika spojeného s používáním výrobku, jsou uvedeny v zákoně a jednotlivých nařízeních vlády. Podkladem pro vydání prohlášení o shodě je certifikát třetí strany, která je v zákoně označena jako „autorizovaná osoba“. Jedná se o nezávislou zkušebnu, pověřenou k posuzování shody stanovených výrobků. „Osobní ochranné prostředky uváděné na trh musí odpovídat požadavkům nařízení vlády č. 21/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na osobní ochranné prostředky v platném znění. Toto nařízení svým obsahem odpovídá Evropské směrnici č. 89/686/ EHS o osobních ochranných prostředcích, pro sjednocení právních předpisů členských států Evropské unie (EU), týkajících se osobních ochranných prostředků. Požadavky ve všech zemích EU jsou shodné“.
Technické požadavky na osobní ochranné prostředky (OOP), označované jako „základní požadavky“ jsou uvedeny v příloze č. 2 výše zmiňovaného nařízení vlády. Tato příloha je shodná s přílohou č. 2 směrnice 89/686/ EHS. Pro nařízení vlády je charakteristické, že základní požadavky jsou formulovány poměrně široce a vyhýbají se stanovení konkrétních hodnot a limitů. Nařízení vlády, jako závazný právní předpis, totiž nelze měnit tak často, aby bylo možno v konkrétních hodnotách sledovat technický vývoj u jednotlivých OOP. Přesné zkušební postupy, hodnoty, limity a další údaje odpovídající základním požadavkům jsou specifikovány v českých technických normách. Tyto normy nejsou závazné, avšak pokud jsou vlastnosti OOP v souladu s těmito normami, má se za to, že jsou základní požadavky závazného nařízení vlády splněny. Průběžně aktualizovaný seznam harmonizovaných norem vychází ve věstníku UNMZ.
OOP představují široký okruh výrobků, které jsou z hlediska rizik, před kterými chrání různé, proto podle závislosti na míře možného rizika s používáním jsou OOP rozděleny do tří hlavních skupin. OOP sloužící k ochraně dýchacích orgánů jsou zařazeny do III. skupiny (kategorie). Na posuzování shody těchto OOP se musí podílet nezávislá instituce, v České republice označovaná jako autorizovaná osoba. Jedná se o právnické osoby, které jsou autorizovány Úřadem pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. Tyto instituce jsou pak v rámci EU oznámeny – notifikovány orgánům Zkušební zařízení CM/2NL na OKD, HBZS, a.s. Ostrava [foto autor] Evropského společenství a všem členským státům EU.
V nařízení vlády č. 21/2003 Sb. se proto přímo hovoří o notifikovaných osobách. Výrobce si může nechat posoudit shodu u kterékoliv notifikované osoby v EU.
U OOP zajistí výrobce před uvedením na trh ES přezkoušení typu. Vzhledem k tomu, že se jedná o výrobky používané při vysokém riziku, musí výrobce zajistit jejich průběžnou kontrolu nejméně jednou za rok. Před samotným ES přezkoušením typu shromáždí výrobce potřebnou technickou dokumentaci a předá ji notifikované osobě společně se žádostí o ES přezkoušení typu. Notifikovaná osoba pak provede přezkoušení typu s ohledem na příslušné technické normy. Po tomto přezkoušení vydá výrobci ES certifikát o přezkoušení typu. Výrobce poté před uvedením výrobku na trh vypracuje ES prohlášení o shodě. Zároveň je povinen umístit na výrobek označení CE, které slouží jako vyjádření shody se základními požadavky nařízení vlády, resp. směrnice EU.
U OOP III. kategorie musí být značka CE doplněna číslem notifikované osoby, která provádí kontrolu –ES systém řízení jakosti výrobku.
Vyhláška Českého báňského úřadu č. 447/2001 Sb. ze dne 3. prosince 2001, o báňské záchranné službě, ve znění pozdějších předpisů pověřuje hlavní báňskou záchrannou stanici zabezpečením zvláštních zkoušek sebezáchranných přístrojů, dýchacích přístrojů a oživovacích přístrojů a záchranářské techniky potřebných k ověření jejich technických parametrů a provozní spolehlivosti v předpokládaných podmínkách, k objasnění okolností nehod spojených s jejich použitím nebo selháním, popřípadě k ověření v mimořádných podmínkách; obsah a náplň těchto zkoušek schvaluje ředitel hlavní báňské záchranné stanice (§ 6, odst. 1), dále ji ustanovuje , jako instituci, která určuje vybavování organizací sebezáchrannými, dýchacími a oživovacími Schvalovací proces sebezáchranné a pracovní dýchací techniky OKD, HZBS, a. s., Ostrava 5 přístroji, včetně jejich příslušenství (§ 6, odst.2) . Při vývoji dýchacích přístrojů, ověřování jejich kvality, ale i při objasňování příčin mimořádných událostí spojených s použitím dýchacích a sebezáchranných přístrojů se musí simulace lidského dýchání provádět tzv. umělými plícemi. Extrémní podmínky, ke kterým dochází v průběhu těchto zkoušek nejsou proveditelné na člověku.
Hlavní báňská záchranná stanice v Ostravě instalovala ve své laboratoři v červnu 2004 unikátní zkušební zařízení Simulátor dýchání AL 92 CM/2NL, pro které se vžil název umělé plíce. Zařízení vyrobila dle našich požadavků německá firma Walter-Garreis. Umělé plíce sestávají z mechanické části, řídící jednotky a příslušenství. Mechanická část představuje jednu hlavní plíci s možností nastavení jak objemu, tak dýchací frekvence a dvě pomocné plíce, které slouží jak k doplňování, tak i odsávání přesně stanoveného obsahu vzdušin. Hlavní i pomocné plíce v membránovém provedení jsou poháněny elektrickým zdvihovým válcem s krokovým motorem a příslušnou řídící PC jednotkou. Ovládání plynové cesty vzdušin je zajištěno elektromagnetickými ventily. Jednotlivé hodnoty při nádechu i výdechu (obsah O2, Obsah CO2, dechové odpory, teplota, relativní vlhkost) jsou sledovány na analyzátorech a přístrojích a následně přes speciální převodník posílány do řídícího počítače, který tyto data zpracovává do grafické i tabulkové podoby.
Pro příklad uvedu postup při schvalování nového typu sebezáchranného přístroje v nedávné minulosti.
Zkoušky byly prováděny na základě smlouvy o dílo uzavřené mezi OKD, HBZS, a.s. a Výzkumným ústavem bezpečnosti práce v Praze, jehož zástupce byl notifikovanou osobou. Před zahájením zkoušek provedl zástupce zadavatele kontrolu metrologie všech zkušebních zařízení na HBZS Ostrava. Ke zkouškám bylo doručeno celkem 16 sebezáchranných přístrojů Zkoušky se prováděly v následujících dílčích etapách:
I. Etapa: Zkoušení sebezáchranných přístrojů dle ČSN EN 13 794, příloha A – dodatečné zkoušky pro použití v dolech, tzn. přístroje byly umístěny na kleci skipového zařízení 3/2 Dolu ČSA, kde bylo provedeno celkem 3 754 jízd klece do hloubky 960 m.
II. Etapa: Laboratorní provozní zkoušky na simulátoru dýchání AL 92 – CM/2NL. Zařízení je na obr. 14. Tyto zkoušky probíhaly ve třech zkušebních režimech (zkouška zařazení do třídy při ventilaci 35 l · min-1, provozní zkouška při krátkodobém zvýšení plicní ventilace na 70 l · min-1, provozní zkouška při ventilaci 10 l · min-1)
III. Etapa: Praktická zkouška ve cvičném polygonu dle činností uvedených v ČSN EN 13794 a ČSN EN 13274-2. Činnosti: poučení, nasazení přístroje, zdolání převýšení 20 m po žebříku s překážkami, přenesení 20 ks pytlů s pískem a´ 12 kg a uložení na plošinu ve výšce 1,5 m, rozvinutí a svinutí hadice C-52, absolvování okruhu v polygonu se sníženou světlou výškou.
IV. etapa: Únikové cvičení v podzemí dolu dle ČSN EN 13 794, příloha č. 5, tzn. poučení, nasazení přístroje, chůze v důlních dílech s proměnlivým úklonem a výškou.
Po ukončení všech těchto zkoušek jsou zpracovány protokoly, včetně dílčích výsledků a fotodokumentace.
Autor článku: Jaroslav Provázek
