Dne 9. dubna 1902 došlo při hloubení výdušné jámy na Dole Bedřich v Nové Vsi při noční směně v 4:15 hodin k náhlému průvalu důlních vod a k výronům nebezpečných plynů s vysokým obsahem uvolňujícího se CO₂ (oxidu uhličitého).
Stalo se to během průzkumu podloží pomocí vrtáku, kdy dělníci zkoušeli navrtat dno jámy, aby zjistili, zdali narazí v hloubce dalších deseti metrů na uhelnou sloj. Po navrtání dna se ozval z díry sykot a dělnici zpozorovali, že z ní vyvěrá voda s pískem a kamením, která náhle vyrazila a byla hnaná velkou expanzí plynů. Následně se vytvořil velký gejzír, který stříkal do výše 50 metrů. Všech devět dělníků od vrtné soupravy a důlní dozorce okamžitě začali unikat po lezním oddělení na povrch, s nimi i dva pumpaři. V důsledku nedostatku kyslíku jim zhasly lampy a horníci museli po tmě stoupat vzhůru po žebřících. Z dvanáctičlenné posádky, která se nacházela v dole v hloubce 413 metrů, se podařilo dostat jen devět osob na povrch. Tři zůstali pohřbeni v hluboké temnotě.
Na odčerpávání a průzkum bylo objednáno nasazení potápěčů od speciální firmy z Neusee u Berlína. Bylo to historicky první nasazení skupiny potápěčů pro práci v podzemí dolů v Ostravsko karvinském revíru. Potápěči měli tehdy plat 45 rakouských korun za směnu a každý potápěč byl pojištěn na život na 30 tisíc rakouských korun. Probíhaly práce na rozebrání a odstraněním pumpy, která stála v cestě velkým čerpacím okovům, jenž, byly nasazeny na odčerpávání vody.
Druhé nasazení potápěčů na jámě Bedřich se datuje ke dni 14. až 17. října 1904 při ohledání dna těžní jámy při stavu vody 370 metrů od ohlubně. Ukázalo se, že dno jámy při hloubce vody 17,5 metrů v hloubce 388 metrů od ohlubně bylo zvednuto a pokryto pískem, hlenem a úlomky jílu. Touto prací potápěčů bylo ukončeno také první období zmáhání následků průvalu vod do Bedřišských jam. Za dva a půl roku od dubna 1902 do října 1904 bylo vyčerpáno z jam 3 422 957 kubíku vody (ing. Lubomír Hájek).
Tato historická událost nasazení potápěčů v dole na počátku 20. Století, byla také pro naše záchranáře inspirací pro čerpání vod ze zatopených hloubených jam na budovaném Dole ČSM na počátku šedesátých let minulého století, kdy potápěči Hlavní báňské záchranné stanice, prozkoumávali pod vodou dno jámy a naváděli okovy pro odčerpávání vod. Těžba vody pomocí okovů, byla v havarijních případech v OKR nasazena několikrát, například při otvírce uzavřených jam po výbuších na Dole Doubrava v roce 1950, při provalení vod z povrchu po deštích do jámy Zárubek v šedesátých letech a také v lednu 1963 na Jámě Urx, kde po průvalu vod s vysokým obsahem sirovodíku byly zatopeny čerpadla v dole a k odčerpání vod se použilo důlních vozů pevně aretovaných na těžních klecích v jámě.
Autor článku: Jan Šulej VVaT HBZS Ostrava
Zdroj: http://historie.ovajih.cz/ dul-bedrich-v-zabrehu/ MAKARIUS, Roman a Petr FASTER. Memento důlních nehod v českém hornictví. Ostrava: Montanex, 2008. ISBN 978-80-7225-271-8
