Smutná zpráva o jeho smrti nás zastihla 19. září 2019. Do hornického nebe odešel kamarád a kolega, činorodý člověk mnoha zájmů, jehož celý profesní život byl úzce spojen s hornictvím a báňským záchranářstvím
Po skončení Jedenáctileté střední školy v roce 1960 absolvoval před nástupem na VŠB takzvaný nultý ročník v dolech 1. Máj a Hlubina. Studium oboru ekonomika řízení hornictví na VŠB úspěšně ukončil v roce 1966. V průběhu studia se intenzívně věnoval sportu a horolezectví. V roce 1965 získal průkaz horolezeckého instruktora. V roce 1968 vystoupil na vrchol Matterhornu. Po absolvování vojenské prezenční služby v roce 1967 nastoupil na Důl Paskov, kde se postupně vypracoval do funkce vedoucího oddělení organizace a řízení. Od prosince 1978 přešel na generální ředitelství koncernu OKD do odboru technického rozvoje. Později absolvoval odbornou stáž na Federálním ministerstvu paliv a energetiky.
V roce 1979 začal externě spolupracovat s Hlavní báňskou záchrannou stanicí Ostrava, kde v lednu 1983 nastoupil do funkce vedoucího referenta technicko organizačního rozvoje. V únoru 1983 absolvoval kurz báňského záchranáře. Jeho pracovní náplň se rozšířila o organizování a provádění školení báňských záchranářů se zařízeními umožňujícími práci a likvidaci nehod ve výškách a svislých důlních dílech a o funkci poradce velitele báňských záchranných sborů při likvidaci nehod ve svislých důlních dílech. Byl jmenován do funkce vedoucího oddílu báňských záchranářů lezců. Pod jeho vedením se začalo zajišťovat kvalitní vybavení pro tento druh činnosti zejména od francouzské firmy Komet, od rakouské firmy Kendler a německé firmy Rollgliss, zintenzívnil se výcvik a školení báňských záchranářů v používání techniky průmyslového lezectví ve spolupráci se slovenskou Horskou záchrannou službou, instruktory VŠB, sestavovaly se projekty školení a výcviku a byl vydán první Výnos ČBÚ, který upravoval zřizování a činnost oddílů báňských záchranářů lezců.
V letech 1982 – 85 se významně podílel na výzkumných pracích a ověřování nových metod zajišťování osob ohrožených pádem a řešení mimořádných a havarijních situací ve výškách a nad volnou hloubkou v rámci státního úkolu „Bezpečnost práce v dolech“. Stál u zrodu letecké záchranné služby v Ostravě. Od srpna 1989 tvořili posádku vrtulníku spolu s pilotem a lékařem i báňští záchranáři lezci vyškoleni jako zdravotníci. Vysoká odborná úroveň skupiny báňských záchranářů lezců umožňovala i zásahy mimo rezort hornictví. V roce 1984 zajišťovala lezecká skupina bezpečnost pracovníků provádějících revizi 300 m vysokého komína elektrárny Tušimice II.
Ing. Rucký byl i autorem mnoha příspěvků s tématikou používání techniky průmyslového lezectví v listovce Záchranář a publikací „Průmyslové lezectví“ a „Průmyslové lezectví a záchranářství“ a v roce 2003 spoluautorem publikace „Osobní ochranné pracovní prostředky“. V roce 1987 byl ustanoven soudním znalcem pro bezpečnost práce ve výškách a nad volnou hloubkou. Přednášel na VŠB. V roce 1989 byl jmenován čestným členem Horské služby Slovenska. V roce 1992 zakládá firmu KOMET CZRE a končí pracovní poměr na HBZS. Nekončí však jeho spolupráce s báňskou záchrannou službou. Zajišťuje dále školení a dodávky nové techniky. Jeho firma také věnovala lezeckou techniku pro zřízení expozice v Hornickém muzeu v Landekparku.
Přínos ing. Ruckého ke zvýšení bezpečnosti při práci ve výškách a nad volnou hloubkou a k rozvoji nové specializace v báňské záchranné službě byl oceněn vyznamenáním zlatým Záchranářským záslužným křížem in memoriam. Odešel zakladatel oddílu báňských záchranářů lezců, kolega a kamarád, na kterého budeme vzpomínat.
S posledním „Zdař bůh“ vzdávají čest jeho památce
Kolegové a báňští záchranáři
