Událost, která se stala před sto lety

V úterý 20. května 1919 v ran­ní směně ve 12:30 hodin došlo v dole nazvaném Nová jáma v La­zích k výbuchu metanu a k ná­slednému výbuchu uhelného prachu. Znamenalo to katastrofu pro celý důl.

Výbuchem bylo zasaženo 164 horníků v podzemí a vyžádal si 92 obětí na lidských životech. Dalších 72 horníků bylo pora­něno a přiotráveno zplodinami výbuchu.

Po dlouhou dobu se důl po­týkal s následky této nehody, která měla v období mezi světo­vými válkami, co do počtu obětí v OKR, smutný primát.

Nová jáma v Lazích poblíž Or­lové (později Důl Zápotocký, později Důl Lazy) byla založe­na v roce 1890. Důl byl otevřen vtažnou těžní jámou (hl. 424 m) a od ní 75 m vzdálenou vý­dušnou jámou č. 1 (hl. 416 m) v centrální oblasti a diagonál­ní větrní jámou č. 2 (hl. 333 m), zvanou Veverka, vzdálenou 1 km jihozápadním směrem.

NOVÁ JÁMA

Obě větrní oblasti byly od sebe spolehlivě odděleny izolačními objekty. Tyto objekty tvořily dve­ře z křížem položených fošen o celkové tloušťce 80 mm a obou­stranně pobité 1,5 mm hrubým plechem, vsazené do zděných objektů o tloušťce 1 m.

Metan byl v průchodních větr­ních proudech poblíž pracovišť zjišťován v koncentracích do 0,5 % (samozřejmě pouze benzi­novými větérkami). Bylo ovšem všeobecně známo, že časté a roz­měrné stropní výlomy jsou zapl­něny metanem. Uhelný prach, jehož bylo zejména v okolí poru­bů hojné množství, byl zneškod­ňován poléváním vodou doná­šenou v konvích. Vodovod byl pro přímý postřik nedostatečný.

Popisovanou nehodou byla přímo zasažena jihozápadní ob­last důlního pole ve větrní oblasti jámy Veverka. V postižené oblas­ti byla porubní pracoviště pouze ve sloji Kazimír II nad 3. patrem. Sloj o mohutnosti 2,7 m byla dobývána pilířováním na zával se zátinkami 4 až 6 metrů širo­kými. Trhací práce nebyla častá. V den nehody, 20. května 1919, sfáralo na ranní směnu do celého dolu 345 osob, z toho 98 do ob­lasti slojí Milan a Kazimír II.

PRVNÍ VÝBUCHY

V 12.30 hod. došlo k výbuchu metanu a po několika vteřinách následoval výbuch uhelného prachu. Druhá exploze zname­nala katastrofu pro celý důl. Počinová exploze metanu byla vyvolána s největší pravděpo­dobností vyfouklou náloží při trhací práci v čelbě západní tří­dy ve sloji Kazimír II na 5. patře. Vzdušná rázová vlna (dále jen VRV) pak proběhla jednak k hlav­nímu překopu 5. patra, vzhůru k 4. patru a dále k 3. patru a zde paralelními chodbami do oblasti porubů (asi 1200 m vzdálených od ohniska výbuchu). VRV zničila a otevřela jeden izolační objekt, což znamenalo zvíření uhelné­ho prachu a následnou explozi. Oběma výbuchy byly zničeny téměř všechny izolační objekty a větrní dveře, dřevěné a zděné přepážky mezi paralelními chod­bami i mezi větrními odděleními. Jen trojnásobné izolační objekty mezi oblastmi větrních jam tlaku odolaly. Kouře byly zahnány až do vtažné jámy, takže jedovaté zplodiny výbuchů zasáhly i ob­last větrní jámy a ohrozily tak osazenstvo zbývající části dolu.

Výbuchy bylo přímo zasaže­no celkem 164 horníků. Z úseku přímo zasaženého výbuchem, tedy z oblasti větrní jámy Vever­ka z prostoru ve slojích Milan a Kazimír II, se podařilo vlastními silami uniknout jen šesti horní­kům, kteří se šťastnou náhodou po rozrušení větrních objektů do­stali do zkratových čistých větrů. K jejich záchraně přispělo de­strukcemi vyvolané vyzkra­tování větrních proudů, které rychle vyčistilo právě jejich úni­kové cesty od jedovatých a bez­kyslíkatých zplodin výbuchu. Hlášení o nehodě přišlo současně z jednoho náraziště v dole a od hlídače – strojníka ventilátoru na Veverce, který z nedalekého do­mova zaslechl ránu a zpozoroval, že větrák přestává běžet. Strojník vypnul přívod elektrické energie a chtěl vniknout do sacího hrdla ventilátoru. V přístupovém ka­nále však narazil na dusivý dým a nehodu telefonicky ohlásil. Jakmile závodní správa obdržela první hlášení o výbuchu, učinila předepsaná bezpečnostní opat­ření na povrchu i v dole a zároveň vyzvala ústřední záchrannou sta­nici a vedení okolních dolů, aby vyslaly své záchranné sbory na pomoc. Z větrní jámy vystupo­val černý dým. To trvalo do třetí hodiny odpolední, kdy se dusivý kouř změnil na bílou páru, avšak jen na asi 90 minut. Pak se obnovil výstup černého dusivého kouře.

Pokračování příště

Autor článku Svatomír Tošenovský