V neděli 29. listopadu 1998 došlo při plánovaném nehavarijním zásahu záchranářů v Dole ČSA-závod Jan/Karel ke smrtelným úrazům tří báňských záchranářů
Úkolem tohoto zásahu bylo odvětrání cca 3 700 m uzavřených důlních děl severního okruhu překopů č. 1950 a č. 0390 v hloubce cca 1 000 m ve 12. kře dobývacího prostoru v 11. patře.
Akce byla zahájena v nedělní ranní směně 29. listopadu s 25 záchranáři. Na důlní základně byly připraveny čtyři pětičlenné čety záchranářů. Po částečném rozebrání uzavírací popílkové hráze H2 na překopu č. 0390 z výdušné strany uzavřeného prostoru byl po tlakovém a teplotním vyrovnání postupně otevřen poklop hrázové lutny a uvolněno zaslepení potrubí na hrázi H1 na překopu č. 1950 z úvodní strany.
Odvětrávání pokračovalo i v odpolední směně se stejným početním obsazením. Druhá směna byla rozdělena do dvou pětičlenných čet k H1 a dvou pětičlenných čet k H2.
V 15.00 hlásil velitel důlní základny, že na výdušné straně u H2 je stabilizovaný objemový průtok vzdušin. V 17.30 informoval, že půjde s dvojicí záchranářů za H2, aby znovu změřili množství větrů, neboť se domníval, že první měření nebylo přesné. K tomuto měření odešli za hráz bez dýchacích přístrojů.
Asi po dvou hodinách bylo z důlní základny hlášeno, že tito záchranáři se nevracejí a za H2 nejsou. Velitel záchranných sborů vydal příkaz k ověření proudění větrů za úvodní hrázi H1. Průzkumná četa zjistila, že 200 m za hrázi je na překopu 1950 plný zával, ale větry proudí neschůdnou cestou směrem k H2.
VZS vydal příkaz četaři u výdušné H2 na překopu 0390, aby si vzal dva záchranáře a šel zjistit, kde je velitel základny s dvojicí záchranářů. Za hráz šel četař záložní čety a dva záchranáři s dýchacími přístroji BG 174. Tato tříčlenná četa přebrodila zaplavenou část díla 0390 (50 m za hrází cca 300 m chodby, v nejhlubším místě muldy byla hladina 1,5 m nad počvou) a pokračovali směrem k H1. Ve staničení 1 700 m byl četař vysílen (teplota 37 °C, relativní vlhkost 90%) a nemohl jít dál. Po vzájemné dohodě postupovali zbývající dva dále. Po 200 metrech se cítil vysílen další člen čety a zůstal na místě. Dále postupoval jen jeden a došel až do staničení 2 150 m, kde i on pocítil úbytek sil a objevily se křeče v končetinách.
Na zpáteční cestě se všichni tři opět spojili a za zchlazování ve vodě na počvě postupovali k základně u H2. V této době byly již odvolány obě čety z úvodní strany od H1 na základnu k H2. Za hráz byla vyslána záložní četa, která nalezla záchranáře v blízkosti staničení 1 000 m. Postiženým byla podána voda k napití, ale k vyvedení, natož k vynesení tří postižených četa síly neměla. V době tohoto zásahu o pomoc, povolal velitel záchranných sborů prostřednictvím inspekční služby (20.54 hod.) výjezdové jednotky důlní pohotovosti HBZS Ostrava (v té době RBZS Ostrava).
Po seznámení se situací a po sfárání šly dvě čety v 21.50 do zásahu za H2. Přebrodili zatopenou muldu a ve staničení 1 000 m nalezli první tři pohřešované. Ve 23.20 byli tito záchranáři vyproštění před H2 a byla jim poskytnutá lékařská pomoc s následným transportem na povrch a do nemocnice. O půlnoci nastoupily další dvě čety k průzkumu za H2. Došli do staničení 1 570m ,ale pro vysokou teplotu a vlhkost se u nich projevily známky přehřátí (mj. 200 tepů/min ). Museli se vrátit na základnu.
Pro zlepšení mikroklimatických podmínek rozhodl vedoucí likvidace havárie reverzovat větrání. Hráz H2 za základnou se stala vtažnou. Po této úpravě nalezla v 3.40 další průzkumná četa ve staničení 1 530 m prvního postiženého bez známek života. Již v průběhu průzkumu byly, kromě změn ve větrání, zahájeny práce na odčerpání vody ze zatopené muldy a na obnovení dodávky stlačeného vzduchu do oblasti. Pro chlazení vypouštěným vzduchem byly zbudovány dva přetlakové stany. První ve staničení 700 m a druhý ve staničení 1 310 m. Rovněž pro zasahující čety byly připraveny chladicí vesty s tuhým CO2. Také se pracovalo na rozšíření průniku hrázi H1, aby se tak zvýšil objemový průtok větrů. S postupem prací se základna u H2 přesunula i s lékařem do staničení 700 m.
Všechny práce a průzkumy byly vedeny taktikou etapových postupů, kdy existovala naděje, že oba nezvěstní záchranáři přežili v blízkosti neprůchodného závalu, ale v lepších mikroklimatických podmínkách. Při postupujících náročných zásazích byli v úterý 1. 12. 1998 ve 12.55 nalezeni zbývající dva postižení záchranáři, ve staničení 2 980 m překopu 1950 (2 530 m za H2). S největší pravděpodobností ve snaze pomoci kamarádovi se pokoušeli postupem proti větrům dosáhnout hráze H1 a přivolat pomoc. O tom, že je překop zavalen však nevěděli a nelze říci, zda k závalu došli. Pravděpodobně a podle výpočtu lze tuto domněnku potvrdit, že místo, kterého dosáhli, bylo také místem, odkud již nebyli schopni pokračovat tam ani zpět.
Transport postižených probíhal etapově, neboť stále trvaly podmínky s teplotami ovzduší až 37 °C a s relativní vlhkostí ovzduší 90 až 92 %. Teprve po evakuaci postižených byl uskutečněn poslední zásah k vynesení osobních věcí a vybavení zesnulých.
Připomínka této mimořádné události je aktuální téma i v současnosti. Často jsou pracovní podmínky takové, ve kterých při nedodržování pracovních přestávek hrozí přehřátí organismu.
K čemu dochází při přehřátí organismu:
selhání termoregulačního centra v mozku, zastaví se pocení, což vede k tomu, že se tělo nemůže ochlazovat odpařováním potu. Za normálních okolností se tělesná teplota snižuje a udržuje na normálních hodnotách pomocí sálání, odpařování – zvýšené pocení a dýchání.
Při zvýšení tělesné teploty na 41-42 °C dochází k poškození buněk v mozku, srdci, játrech i dalších orgánech. Zatímco vyčerpání z tepla se většinou vyvíjí postupně, přehřátí se rozvíjí rychle, téměř bez jakýchkoliv varovných příznaků.
PŘÍZNAKY PŘI PŘEHŘÁTÍ ORGANISMU:
– Horečka (40 °C a více )
– Poruchy zraku a sluchu (hučení v uších)
– Horká, zarudlá a suchá kůže
– Poruchy vědomí až bezvědomí
– Silný a rychlý puls
Závěrem mi dovolte připomenout jedno z hesel: „To nejcennější co vychází z dolu, je zdravý horník.“
Autor článku: Svatomír Tošenovský
