Xinhua: 17. listopadu 2015
Jako zázrak se jeví záchrana 5 horníků na dole v Tanzanii, region Shinyanga, kteří byli nalezeni živí po 41 dnech, když zůstali uzavřeni za závalem.
Mluvčí ministra Energie a minerálů Badra Masoud uvedla, že přeživší byli vážně zraněni a převezeni do nemocnice v regionu Kahama. Masoud také řekla, že přeživší byli mezi 6 horníky, kteří byli pokládáni za mrtvé, když došlo v jámě k závalu a bylo zjištěno, že 1 osoba je mrtvá. Ta byla ale nalezena daleko od kolegů, kteří se pokoušeli sami zachránit.
Oficiální místa oznámila, že přeživší v dole měli velké nesnáze, když se snažili dostat ven z chodeb. Jakmile se ale dostali na místo, kde slyšeli hluk dobývacích prací, začali volat o pomoc.
Pracující skupina zjistila přítomnost postižených, obrátila se na svého vedoucího, že by je bylo možné zachránit. Mluvčí uvedla, “zaznamenali jsme, že tedy přežili v podzemí 41 dní”.
Možnost přežít umožnila zachráněným skutečnost, že jedli kořeny rostlin a pili důlní vodu. Uvedla také, že situace se stala horší, když jim skončila životnost svítidel, protože byli nuceni žit v totální tmě.
K závalu v dole došlo 5. října 2015 a úsilím vlády ve spolupráci s regionem Kahama a menší skupinou pracovníků dolu bylo zachráněno 5 horníků.
Kromě této výjimečné akce, bylo bezprostředně po závalu zachráněno dalších 10 horníků, s různým druhem zranění, kteří byli převezeni do okolních nemocnic.
Zkušenosti tanzanských horníků po 41 dnech za závalem v dole
Inter Press Service: 25. listopadu 2015
Pět horníků, kteří těsně unikli smrti po 41 denním utrpení, po závale ve zlatém dole, v severní Tanzanii, popsalo svoje zkušenosti a uvádí, že to bylo peklo. Brzy poté, co byli osvobozeni, prožili nesčetnou řadu emocí.
„Byl to Boží zázrak“, neumím si představit, jak bychom přežili bez jeho milosti,“ řekl Chacha Wambura, 40 let.
Viditelně dehydratovaní horníci také řekli, že když došlo k závalu, nevzdávali naději, ale místo toho trávili dny probíráním trosek, protože zoufale bojovali o život.
„Snažili jsme se usilovně hledat cestu ven pomocí naší helmy s lampou a mobilních telefonů, ale bez úspěchu,“ řekl Wambura agentuře IPS z nemocničního lůžka.
Šest horníků zmizelo 5. října 2015, když v dole došlo k závalu, v době, kdy se zabývali těžbou zlatonosných kamenů na dole Nyangarata, distrikt Kahama v Shinyanga, která je severní oblastí Tanzanie. Policie oznámila, že v té době pracovalo v podzemí asi 20 horníků, ale jen 14 se podařilo uniknout.
Těžba na dole probíhá zajímavým způsobem, kdy anglické označení artisanal mining, lze pochopit jako činnost horníků, kteří nejsou zaměstnanci těžební společnosti, ale těží ve vlastní režii. Mají často špatné vybavení a nízkou technologii. Podle Komory minerálu je v Tanzanii takto zaměstnáno 680 000 pracovníků, a vzhledem k velikosti sektoru a jeho produkci je to obrovské množství lidí.
Tento druh těžby zahrnuje dělbu práce, včetně primárních držitelů průkazu způsobilosti, kteří jsou zodpovědní za legální těžební činnost, majitelé jámy, kteří dostanou potřebné prostředky, k dobývání zlatonosné rudy.
Kopáči často pracují na směny až 24 hodin, v hlubokých a nestabilních jamách, a při drcení skály, nošení těžkých pytlů zlaté rudy z jámy a rizika zranění se často zhroutí.
Při vyprávění jeho utrpení v nemocniční posteli, Wambura uvedl, že se neustále potýkali s hladověním a beznadějí, ale nakonec to byl jejich pud sebezáchovy a jejich „víra v Boha“, která pomohla jim bojovat, spíše než se vzdát.
„Rád bych slyšel některé lidi pracující na povrchu, ale kdykoliv jsem křičel, nikdo mě neslyšel,“ řekl. Ale jak horníci zoufale putovali v síti tunelů, konečně jim svitla poslední naděje
„Viděli jsme malou prasklinu ve skále, kde sluneční paprsky svítily do tmy,“ řekl Wambura.
Když trávili dny bez jídla, neměli horníci jinou možnost, než žvýkat kůru ze stojek použitých na důlní výztuž, vypátrat hmyz a pokusit se shromáždit v přilbách vodu, pronikající skalními prasklinami.
„Já jsem jedl kořeny rostlin, šváby, žížaly a všechno, o čem jsem si myslel, že mi pomůže přežít“, řekl Wambura agentuře IPS.
Podle horníků, jeden z nich Musa Supana odmítal jíst kořeny a hmyz, a tak se stal vážně nemocný a vyhladověl k smrti.
„Já jsem ho přesvědčoval, aby se živil hmyzem, ale on odmítl, pak se u něj vyvinul vážný průjem, který věřím, že byl zodpovědný za jeho smrt,“ řekl Wambura.
Zpočátku, dne 12. října vláda odvolala záchranné operace z toho důvodu, že horníci byli považováni za mrtvé a vyproštění jejich těl z trosek by byl mamutí úkol.
„Naše úsilí zachránit je, se zpočátku nezdařilo z důvodu vzdálenosti, ve které byli v pasti. To je důvod, proč jsme pozastavili činnost,“ řekl Justus Kamugisha, Shinyanga velitel z oblastního policejního oddělení, které se podílelo na záchranné operaci.
Ale v dramatickém přelomu událostí, tam byla v neděli obnovena naděje, když horníci, při lámání zlatonosných kamenů uslyšeli kolegy, kteří byli v pasti, v blízkosti svého pracoviště.
„Byli jsme velmi slabí, ale já jsem povzbuzoval, ať jiní zvýší svůj hlas, až nás někdo uslyší,“ řekl Wambura.
„Někdo zakřičel, kdo sakra jste? Identifikovali jsme sami sebe a řekli mu, co se stalo a on nám odpověděl, ať čekáme, pak spěchal zavolat ostatní, kteří přišli na naši záchranu,“ líčil Wambura.
Joseph Burule, 44, další přeživší, který byl viditelně v bezvědomí v době, kdy byli zachráněni, řekl, že začali ztrácet naději v průběhu prvního týdne jak jejich mobilní telefon a baterie ve svítilnách zmlkly.
„Měli jsme další sadu baterií, ale ony byly všechny vyčerpané, byli jsme zachváceni v naprosté tmě,“ řekl Burule.
Podle Barule, nejvíce traumatický zážitek byl, když jeden z jejich kolegů zemřel.
„Byl jsem zcela zničen jeho smrtí, věděl jsem, všichni zemřeme. To je jen z Boží milosti, že jsem dnes naživu,“ řekl.
Msafiri Gerald, 38, další přeživší kdo ztratil částečně zrak kvůli tmě řekl, že jeho zdravotní stav se neustále zlepšuje a nyní dokáže rozpoznat návštěvníky. „Ztratil jsem přirozenou schopnost vidět, věděl jsem, že budu slepý navždy, ale díky Bohu moje vize byla obnovena,“ řekl.
Ošetřující lékaři, kteří zachránili horníky v Oblastní nemocnice na Kahama uvedli, že jejich zdravotní stav se celkově zlepšuje, i když stále potřebují zvláštní péči a psychologické poradenství.
„Hned první den jsme se rozhodli dát postižené na nitrožilní kapačku v důsledku kontrakce jícnu, a pomalu jsme jim začali dávat tekutou stravu. Očekáváme, jejich úplné uzdravení do týdne,“ řekl ošetřující lékař Joseph Ngowi, agentuře IPS.
Nerostné suroviny v Tanzanii
Liberálnější Tanzanie je dnes, více než kdy dříve, plně otevřená zahraničním investorům a obchodním partnerům. Ti jsou v současnosti zainteresováni mimo jiné především v pravděpodobně největším potenciálu tanzanské ekonomiky – nerostných surovinách. Ještě před rokem 1919 začala na jejím území těžba slídy, železa, granátu, uhlí a především zlata a uranu. Zlato se posléze stalo hlavním zdrojem zájmu britské správy, která svými zákony a nařízeními zvýhodnila větší a zejména cizí podniky, z jejichž výtěžků se platily provize Velké Británii.
V současné době je Tanzanie 3. největším africkým producentem zlata a 15. celosvětově, s roční produkcí 50 tun zlata. Mimo toho, se v Tanzanii těží rovněž i drahé kameny, zejména tanzanit. Těžařský průmysl spadá pod kompetence státu, který udílí povolení k těžbě. Ministerstvo energetiky a minerálů dohlíží na to, aby byla těžba vykonávaná pouze občany tanzanského původu, což v praxi může probíhat tak, že o důlní licenci se dělí stát či původní tanzanská firma a zahraniční investor.
Podle [http://www.rozvojovka.cz/download/docs/254_bohatstvi-hlad-a-bida-tanzanie.pdf]
